Vlákno názorů k článku Historie vývoje počítačových her (96. část – další závodní hry pro více hráčů) od _pepak - Možná by to chtělo trochu oddech - zdá...

Možná by to chtělo trochu oddech - zdá se mi, že tenhle díl je výrazně slabší než díly předchozí. Když odmyslíme od elektrických šoků, které už zmínili ostatní, tak mě zaráží zejména to, že v dílu nazvaném "závodní hry pro více hráčů" z té hry více hráčů zůstal jen způsob zobrazení. Naproti tomu ty zásadní vlastnosti, které jednotlivé hry měly, zůstaly taktně zamlčeny:

Kikstart - Zobrazení obou hráčů pod sebou mělo ten zásadní psychologický efekt, že člověk na první pohled viděl, jak je na tom ve srovnání s hráčem druhým. To toho vzadu nutilo k co nejagresivnější jízdě, aby toho vepředu dohnal, což typicky vedlo k ještě častějším pádům a zvětšování ztráty, takže ten vepředu se mohl jen spokojeně smát a jet si pěkně opatrně - jako kompenzaci za bitvu na začátku, kdy se každý snažil dostat dopředu, aby se stal tím prvním a tím si zajistit velkou výhodu...

Super Offroad (v mém okolí známý spíš jako Ironman) - Jsem si skoro jistý, že neustále vítězící hráč nemohl "svoje auto vylepšit do takové míry, že bude jen obtížně porazitelný", protože hra tohle výrazně kompenzovala zvyšováním rychlosti těch, kdo byli pozadu. Bohužel už to dnes neověřím, protože sice nemám problém zůstat pozadu, ale ani potom neudržím auto dostatečně rovně na to, aby nějaký bonus byl vidět. (Jinak technická: Obrázek 16 s popiskem "nyní se závodí v opačném směru" zobrazuje přesně stejný směr jako předchozí obrázek téže dráhy, č. 12.)

Micro Machines - Úplně postrádám naprosto zásadní a klíčovou vlastnost pro zábavnost téhle hry: že totiž dojet do cíle první nebylo nutně to nejlepší, co mohl hráč udělat. Použitý systém zobrazení, kdy jsou všichni hráči vidět najednou na jedné scrollující obrazovce, umožnil/vynutil herní režim, ve kterém hráč získával body za to, že se ten druhý o něco zasekl a vypadl z obrazu - takže mnohdy bylo lepší dobře sledovat, co dělá ten druhý hráč, a klidně sám vyjet z dráhy, jen když to umožní se ho takhle zbavit a dostat body.

Wacky Wheels - Závody jsou podstatně zábavnější, než by se z dost suchého popisu mohlo zdát, právě díky tomu, že na protihráče šlo používat různé unfair způsoby boje typu sestřelení vrženým ježkem - zejména v deatchmatch režimu hry...

Neříkám, že máte psát přímo plnohodnotné recenze, stávající rozsah je podle mě u v pořádku. Jen mi připadá, že zejména v poslední době často redukujete popisky jen na grafickou stránku věci, jako kdyby na těch hrách nic jiného zajímavého nebylo. Přitom na každé ze zmiňovaných her by se jistě dalo najít něco zvláštního a jedinečného, co by stálo aspoň za krátkou zmínku - nějaký herní mechanismus, ale klidně i technikálie typu zajímavá AI, nově použitý zvuk, nějaká neobvyklá (z dnešního pohledu) ochrana proti kopírování... Dost možná to je jen moje chyba, ale původně velice zajímavý seriál se mi postupně začíná měnit v jakýsi seznam "her, které mám uložené na CD, sice už si je nepamatuju, ale ze screenshotů těch pár odstavečků v pohodě sestavím". Mrzí mě to.