Běžní uživatelé jsou také spokojení, jim to nějak funguje...
Dovoluji si oponovat. Ono jim to často také nefunguje, jenže to považují za normální. Díky mediální masáži naprostá většina BFU považuje za normální, že neotevře Dokument vytvořený novější verzí téhož programu (vždyť chyba je na jejich straně - jsou přece dinosauři, nejsou in). Volba formátu při zápisu je daleko za představivostí lidí, kteří často ani nevědí, co je soubor, a kteří "ovládají" jen Word, Poštu (někteří dokonce vědí, k čemu je Předmět) a Seznam. A to, že je text u kolegy rozpadlý? Jakpak by ne, když Dokument používá takové "pokročilé" techniky formátování, jako např. mezery z menšího písma.
Změna nenastane, dokud počítačové vzdělávání bude vypadat tak, jak vypadá, dokud manažeři firem a zodpovědní státní úředníci nepochopí, že nedovzdělaný zaměstnanec místo efektivní práce bojuje s odsazením odstavců, vysmátou sponkou a automatickými "opravami" textu.
Autor článku autor i diskutující pomíchali různé typy formátů:
Formáty pro dokument se specifikací vzhledu (DOC, OOo, RTF, HTML+CSS)
Tyto formáty jsou zaměřené spíš na vzhled, než obsah, ale zato umožňuji velmi jednoduchou tvorbu dokumentů bez vazby na jiné dokumenty. Jsou to také formáty pro BFU, který chce napsat jeden dopis nebo několikastránkový elaborát. HTML+CSS nabízí skoro vše, co takový dokument vyžaduje.
Formáty pro dokument se specifikací obsahu (LaTeX, DocBook, čistý XML)
Tyto formáty jsou pro pokročilé uživatele a pro ty, kteří potřebují sdílet pevně definovaný obsah. Nejsou pro BFU, který chce rychle vytvořit pár stránek bez vazby na jiné dokumenty.
Výstupní formáty (PDF)
Je to ideální formát pro tisk a hotové publikace. Pro sdílení rozpracovaných dokumentů je naprosto nevhodný. Editory PDF jsou velmi komplikované, protože se pokoušejí editovat needitovatelné.
Rozdíl mezi pojmy „otevřený” a „svobodný” je podle mě platný obecně u formátů i software jako takového. Otevřený je software nebo formát, ke kterému máme specifikaci. Takový ovšem nemusí být svobodný, někomu konkrétnímu patří a my jej nemůžeme modifikovat (například donedávna GIF a třeba závodní hra Racer).
Naproti tomu svobodný znamená, že máme specifikaci a můžeme tento kód či formát měnit, ale především nikomu nepatří a žádný subjekt se tedy nemůže rozhodnout jej změnit ze dne na den. To je rozdíl.
I u svobodných formátů mohou existovat formální normy, které je stanoví. Ale na rozdíl od nesvobodných/otevřených formátů patří všem. A to by také formáty měly.
Nejde jen o to, že jej vlastník může modifikovat, ale může i měnit pravidla, která platí při zacházení s ním. Já jako vlastník práv k formátu teď řeknu (protože jsem se špatně vyspal), že mi bude platit každý výrobce programu, který jej využívá, 10 Kč za každou vydanou kopii. A to můžu klidně udělat.
U svobodného formátu tohle nelze, protože jej nikdo nevlastní a patří všem. V tom je podstata problému.
Internet Info Root.cz (www.root.cz)
Informace nejen ze světa Linuxu. ISSN 1212-8309
Copyright © 1998 – 2021 Internet Info, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.