I v rovině morální je vhodné rozlišovat krádež (bylo tu, není tu), a kopii (byla tu jedna, jsou tu dvě).
Krádež: autorovi ukradli 10 Kč z peněženky.
Nezaplacení autorského poplatku: autor nedostal 10 Kč.
Z pohledu morálního je autorský zákon příšerný. Pokud vymyslíte zázračný lék, co vyléčí tisíce nemocných, stát bude Vaše patenty chránit jen pár let. Pokud napíšete jakkoliv nekvalitní knihu, stát Vás chrání ještě 75 let po Vaší smrti.
Morálnost autorských sdružení pro výběr autorských poplatků a rozdělování podle nejistého klíče je ještě horší.
K>: V rovině nemorální to určitě je vhodné rozlišovat. V rovině morální v tom rozdíl není. Je to stejné, jako kdybyste ospravedlňoval, že okrást bohatého tolik nevadí, protože to ani nepozná.
K té ochraně po smrti – vlastnictví k hmotným věcem je trvalé, po smrti přechází na dědice. Co je proti tomu nějakých 75 let…
a, Autor má 100 Kč. 10 mu ukradnou. Autor má 90 Kč.
b, Autor má 100 Kč. 10 mu není zaplaceno. Autor má 100 Kč.
V rovině faktické je v tom zřetelný rozdíl. Jestli máte morálku, která to nerozlišuje a tedy kašle na fakta, pak potěš koště.
Logická souvislost s okrádáním bohatých chybí. Nikdo netvrdil že autoři jsou bohatí. Jako příměr to nechápu.
(A to ještě ani neřešíme, jestli by bylo 10 Kč autorovi zaplaceno, kdyby nebylo možno film zkopírovat. Je to jen hypotetický výdělek, narozdíl od jasné materiální škody při krádeži).
Ad vlastnictví hmotných věcí - no jak říkám, zákon rozlišuje. Ochrana hmotné věci je trvalá, myšlenky jen dočasná. A proto Vaše srovnání v posledním odstavci nemá smysl.
K> Máte na účtě 50 000 Kč. Budete chodit měsíc do práce a zaměstnavatel vám nepošle žádný plat. Na účtě máte stále 50 000 Kč. Takže je vlastně všechno v pohodě, ve faktické rovině v tom není žádný rozdíl.
Na fakta kašlete vy. Obchod je věc dvoustranná, vy jste jednu stranu vynechal.
Logická souvislost s okrádáním bohatých chybí.
Je to stejná argumentace, jako ta vaše. Vy argumentujete tím, že autor o nic nepřišel, tak mu to nemusí vadit. Když bohatému člověku ukradnete 10 Kč, taky to ani nepozná, o 10 Kč nezchudl. Dle vaší logiky by to tedy také mělo být v pořádku.
Ochrana hmotné věci je trvalá, myšlenky jen dočasná. A proto Vaše srovnání v posledním odstavci nemá smysl.
Ochrana patentů je kratší, než ochrana autorský děl. Proto Vaše srovnání nemá smysl. Leda že by bylo možné srovnávat i rozdílné věci…
Stahování/kopírování autorsky chráněných děl není krádež. Když něco ukradnu, tak to někde zmizí (někomu to chybí) a někde se to objeví (někdo to nabyl). Když si stáhnu film nebo ho někomu zpřístupním ke stažení, tak si sice někde objeví, ale nikde nezmizí. To jen k faktickému rozdílu mezi "pirátěním" a krádežemi, zhodnocení morální stránky, ze které by měla vycházet i legislativa, ponechávám na každém, byť osobně se domnívám, že všechny ty protipirátské organizace dělají cokoliv, jen ne vstřícné kroky k narovnání situace k oboustranné spokojenosti.
A aby to bylo kompletní.
Zákon č. 121/2000 Sb., Díl 4 Oddíl 2 § 30
(1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.
To já jen, aby bylo jasno o čem se bavíme.
Mimochodem, všimli jste si v zákonu téhle části?:
(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu užije dílo při občanských či náboženských obřadech nebo při úředních akcích pořádaných orgány veřejné správy.
To znamená, že pokud se založí "Svatá církev filmová", jejíž základní obřad bude sledování filmů, tak můžete naprosto beztrestně v kostelech této církve v rámci náboženského obřadu promítat filmy. (Tohle je pro pobavení, aby bylo jasno).
Missionary Church of Kopimism
https://en.wikipedia.org/wiki/Missionary_Church_of_Kopimism
Aspoň viem, čo napíšem do kolónky "naboženské vyznanie" budúci rok, keď sa bude robiť sčítanie obyvateľstva. A každý kto kritizuje neautorizované kopírovanie pôjde do basy za náboženskú nenávisť :-)
Zapomněl jste ale na to, že použití § 30 je podmíněno splněním podmínek § 29.
(1) Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených zákonem a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.
(2) Volná užití a zákonné licence, s výjimkou licence úřední a zpravodajské (§ 34), licence pro školní dílo (§ 35 odst. 3), licence pro rozmnoženiny díla z vlastních sbírek pro archivní a konzervační potřeby [§ 37 odst. 1 písm. a)], licence pro dočasné rozmnoženiny (§ 38a), licence pro fotografickou podobiznu (§ 38b) a licence pro nepodstatné vedlejší užití díla (§ 38c), se vztahují pouze na dílo zveřejněné.
Porušení druhého odstavce je úplně bez diskuse, zda dílo je nebo není zveřejněné ve smyslu zákona se dá objektivně určit.
Stažení zjevně neoprávněně zveřejněného díla ale neprojde ani testem v odstavci 1.
Věřím že pokud by se to opravdu objevilo u soudu, tak by museli s pravdou ven, a buď by museli přiznat, že ty filmy zveřejnili se souhlasem držitele práv, a pak se dá předpokládat zamítnutí žaloby, nebo by to nepřiznali a v tu chvíli tu je prostor na trestní stíhání YTS, což je přesně to co nechtějí.
(navíc se s někým soudit na základě důkazu poskytnutém trestně stíhaným, no nevím nevím)
Opravdu myslím, že to může sloužit maximálně na zastrašení, ale u soudu bez šance.
V USA je i v trestním řízení mnohem větší prostor pro dohodu, takže se dá předpokládat, že YTS má s producenty dohodu, že jim poskytne informace výměnou právě za beztrestnost. Připadalo by mi logické, že to i takhle vzniklo – producenti nejprve tlačili na YTS, a pak se dohodli, že když jim poskytnou informace, obvinění stáhnou.
Mám pocit, že tu je špatně vnímán pojem zveřejnění díla.
§ 4
Zveřejnění a vydání díla
(1) Prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením, vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti je dílo zveřejněno.
Tedy pokud kopie díla neobsahuje předpremiérový film či knihu co dosud není na pultech, odstavec 2 § 29 není v platnosti.
Ale já jsem vubec neřešil jestli USA nebo EU. Proč to zmiňujete? Co vlastně chcete říct komentářem z 5. 9. 2020 9:58? Dal jsem tu výňatek zákona, ano, je to výňatek, celý tu dávat nemá smysl. Vy reagujete pojmem zveřejněním díla, ale pokud se bavíme o nelegálních torrentech, 99.99% jsou zveřejněná díla i z pohledu EU.
Co se snažíte říct tou diskuzí o zveřejněných dílech?
K>: Podmínkou toho, aby mohlo jít o užití pro osobní potřebu, je splnění § 29. Ten obsahuje dva odstavce, oba musí být splněny současně. Odstavec 2 je podmínka na zveřejnění díla, což je podmínka téměř objektivní a snadno rozpoznatelná.
Co vlastně chcete říct komentářem z 5. 9. 2020 9:58?
Upozornil jsem na existenci § 29, který je podmínkou použití § 30.
Co je mi ale záhadou je to, co vy jste chtěl říct svým dnešním komentářem z 13:29.
To neni krádež. Vemte si příklad, kdybych byl geniální malíř, zašel si do Louvre, natáhl si plátno a dokonale bych zkopíroval Monu Lisu a pověsil si ji doma na zeď pro vlastní účeli. Neprodával bych jí a neobohacoval se na tom díle.
Chcete říct, že jsem jí ukradl? Né, nikdo o nic nepřišel, měl bych jen kopii stejně jako je stažený materiál. Je doba kdy každý ví, co ho v podnikání čeklá. Kapela musí věděl, že se bude stahovat jejich hudba, producenti a režiséři vědí, že se budou stahovat jejich filmy, a tvůrci her musí věděl, že se budou stahovat jejich hry a jestli se jim to nelíbí, tak zedníků, kuchařů a zahradníků neni nikdy dost. Každá profese má své úskalí. Na druhou stranu těm ktří jsou vystaveni riziku kopírování a stahování zase nehrozí, že by jim uschla úroda, nebo jim na skladě začali hnít soubory. :-)