V IPv4 by za normálního vývoje včetně populačního a kulturního mohly stačit při vědomí, že adresy pro subsítě mohou uvnitř těchto subsítí pokrývat nárůst připojených zařízení se subadresami jako podmnožinami. Dále lze při mobilizaci přidělovat jednomu uživateli s více zařízeními pouze limitovaný počet pro současně zapnutá. Jenže pokud bude internet jako protokol použit i pro přímý kontakt s RFID chipy a kdejakým jednoúčelovým ovladačem čehokoli, pak může i v IPv6 docházet k problémům při správné adresaci. Osobně ale soudím, že z lidí roboti nebudou, byť o to kdejaký globální elitář velmi usiluje, neb bez napájení není přenosu ani signálu a dostupné napájení zdaleka není pro budoucnost samozřejmostí. Už dne je peněz nedostatek a ekonomiky se potácejí nad propastmi. Na dluh dlouhodobě nelze ani žít ani komunikovat...
Tohle nemůže dlouhodobě fungovat z jednoduchého důvodu: počet IPv4 < počet lidí na planetě. A to ani nepočítám servery, které taky potřebují svoje IPv4.
K jakým problémům s adresací bude docházet v IPv6? IPv6 má dost adres na to, aby každý člověk na planetě mohl mít svoji vlastní /48 síť, kterou může rozdělit na 65 536 sítí /64, a ještě zbude skoro 40 000krát více sítí /48 pro další využití.