Vlákno názorů k článku Jak jsem vracel licenci k Windows – Acer 2014 od X6205 - V podstate je autor clanku taky trapny troll...

Ještě bych doplnil, že problém je podle italského soudu v situaci, kdy zákazník koupí počítač, až poté má akceptovat EULA, a rozhodne se ji neakceptovat. Technicky přitom není problém EULA nechat zákazníka odsouhlasit na webu při koupi stroje, a pravděpodobně je možné to učinit i před rozbalením stroje.

Ale loliku, ty samozrejme vubec netusis, ze autorske pravo je v EU harmonizovano, a tudiz rozhodnuti libovolneho soudu je pro tento ucel dostatecne. A kupodivu v ramci EU plati dokonce precedencni pravo, tudiz jiny soud by rozhodne nemel rozhodovat jinak, pokud k tomu nebude velmi vyznamny duvod.

Drahý Jeronýmku, autorské právo je v EU harmonizováno jen částečně. Navíc se evropská legislativa musí přenést do lokální legislativy, což nějakou dobu trvá, a členské státy mohou přidat spoustu vlastních úprav, což také ve velkém dělají.

Ad v ramci EU plati dokonce precedencni pravo - jenže dost jinak, než si ho představujete. Soudy členských států nemají přijímat soudní rozhodnutí, která jsou v rozporu s evropským právem. Ovšem rozhodují podle lokálních právních úprav, které mohou být (a jsou) odlišné od evropské legislativy.

Představte si to jako vrstvo národní legislativy, podle které soudy rozhodují. Nad tím stojí další vrstva evropského práva, se kterou nesmí být národní právo v rozporu.

Ještě jednodušší popis: EU může stanovit, že prodej potravin musí probíhat bezpečně a hygienicky. ČR v takovém případě musí do nějaké doby upravit své zákony tak, aby odpovídaly legislativě EU. Přitom může například z vlastní vůle navíc stanovit, že se pečivo smí prodávat jen balené.
Pokud pak někdo v ČR prodá nebalený rohlík, má problém. Nicméně na rozhodování v Itálii to nemá žádný vliv.

Navíc může ČR určit řadu dalších podmínek, které EU nijak neřeší. Například může stanovit, že české produkty musí být v obchodech označeny malou českou vlaječkou a nápisem "co je české, to je dobré".

Pokud jde o rozhodování na úrovni unijních soudů, například ECJ, tak princip právního procedentu neplatí. Samozřejmě ale od soudu lze oprávněně očekávat konzistenci v jeho rozhodnutích.

Je už jasnější, že "rozhodnuti libovolneho soudu je pro tento ucel dostatecne" je nesmysl?

Poznámka pro právníky: pokud se v čemkoliv mýlím, uvítám opravu.

autorské právo je v EU harmonizováno jen částečně
Tento problém s licencemi se netýká autorského práva, ale závazkového práva.

Navíc se evropská legislativa musí přenést do lokální legislativy
To je nepřesné. U některého typu evropské legislativy platí, že její implementace je ponechána na jednotlivých členských státech (typicky jde o směrnice). Ovšem pokud vznikne občanům škoda vinou chybějící či nesprávně implementované sekundární legislativy, může být daný stát žalován u ECJ a navrhovatel s největší pravděpodobností uspěje. V případě nařízení a závazků plynoucích z mezinárodních smluv je jejich účinek přímý a nadřazený národní legislativě. Viz Costa v. ENEL, Francovich v. Itálie...

Ad v ramci EU plati dokonce precedencni pravo - jenže dost jinak, než si ho představujete.
Některé rozsudky ECJ mají jednoznačně precedenční charakter -- např. ty dva výše uvedené mezi ně patří. Nejde v nich o to, že by národní soudy neměly vydávat rozhodnutí jež jsou v rozporu s evropským právem -- to je přece přirozené, že ne. Jde v nich o založení závazné normy, jež před rozhodnutím nikde nebyla konstatována a jež se daným rozhodnutím stává závaznou a má charakter obecného právního předpisu.