Vlákno názorů k článku Jak vybrat počítač, který vydrží 10 let od Michal Kubeček - Ad "SSD s MLC čipy": já bych to...

U desktopu nema smysl zivotnost SSDcka vubec resit, protoze zbytek HW chcipne driv nebo se to cely hodi do popelnice z duvodu nedostatecnosti. Ale na diskovym poli uz sem SSDcko menil kvuli indikaci koncici zivotnosti. Bylo tam teda v pozici cache, takze pres nej proteklo skoro vse co pole za ty roky zapsalo.

Je radove pravdepodobnejsi, ze to SSDcko proste chcipne, nez se se opotrebuje.

Tak ono když se to vezme kolem a kolem se systémovým SSD:
- /boot: přepisuje se odkaz po aktualizaci jádra a update GRUBu při upgrade systému. Kdybych jednou týdně aktualizoval a 2x týdně upgradoval, tak mám pořád pod 60 zápisů/rok. A nepřepisuje se celý. Životnost neřeším.
- /boot/efi: to samý, pokud to má 100k zápisů, opotřeboval bych to za víc než 1500 let. Do té doby chcípne na něco jinýho.
- /: Zápis jenom při system upgrade a změnách v /etc, zase poměrně vzácná situace
- /tmp, /var, /home - dohromady žerou nejvíc místa, takže se, pokud má člověk víc dat, celkem vyplatí hodit 2x1-2TB HDD do RAIDu, nad tím LVM a pro každý z těch adresářů hodit jednu partišnu... A pokud nechci přijít o data při jednom zdechlým disku, tak třetí Raidu 5... Použity čtyři SATA fousy z defaultních šesti (1x SSD, 3x RAID pole) , jeden na optiku, pokud o to někdo stojí a jeden jako rezerva. Akorát je to na celým stroji nejdražší.

Ono to není JENOM o objemu dat.
1) slack zhoršuje využití buněk. Spousta dostatečně malejch souborů a obsadíš násobně víc kapacity, než bys myslel
2) TRIM je fakticky zdvojnásobení objemu zápisu, protože ti uvolněný buňky nuluje (což je taky zápis)
3) s procentem zaplnění se ti zhušťujou zápisy na volný části média
4) na to navazuje fakt, že životnost se udává na cyklický zápisy rovnoměrně na celou kapacitu, tedy ty počty přepisů co to vydrží jsou garantovaný pro rovnoměrný využití celý kapacity, ne když tam máš malej systém včetně logů a tempů a zbytek zaplněnej pornem

Celkově... kdysi dávno jsem si na zkoušení koupil 40GB Intel 310. Využitelná kapacita 31GB, dal jsem na to XPP optimalizovaný pro SSD (temp na levný SD kartě, vypnutý zápisy last-access razítek, vyházený všechno nepoužívaný, atd...). Dal jsem to do Aceru d150 od mountfieldu (1jádro Atom N270 1,6GHz, 1,5GB RAM (512MB na desce + 1x slot podporující 1GB), integrovanej intel, 2GHz wifina, BT, a na desce 100Mbps Realtek. 10" IPS 1024*600, 3x USB2. Vozil jsem to jako servisní prdítko, když byl na něco potřeba druhej počítač.
Pro veškerý praktický použití to bylo viditelně a často násobně rychlejší, než služební Dell Vostro 1310 s C2D T8400 a 8GB RAM, protože v něm byl z fabriky tragicky pomalej Seagate 160GB s jen 5100rpm a 1MB cache. A když jsem toho Acera po dvou letech prodával, měl zapsáno něco přes 1TB (což dává při teoretický rovnoměrný zátěži 25 přepisů, přičemž garantováno to mělo 3000x dokola). Takže mi vycházela teoretická životnost asi 120 let.

Dvě technické:

1. SSD data ztrácí. Musí si je jednou za čas obnovit tím, že data překopíruje. Proto i sbírka porna je ve skutečnosti dost putovní a "ten kousek místa, co zbyde" se v čase mění.
2. SSD mají ve skutečnosti větší kapacitu, než kolik vám oficiálně prodali a hlásí. To místo má k dispozici řadič právě pro situace, kdy už je volného místa málo a hrozí, že by se některé buňky začaly přepisovat mnohonásobně více. I u nejlevnějších disků to bývalo přes 10% extra kapacity, takže i v případě "milionkrát přepsané poslední volné buňky" to ve skutečnosti točilo jen 10x častěji.

Nevím jak dnes, ale starší SSD to dokonce "zneužívaly" ke skrývání případných vadných bloků. Když při zápisu zjistily, že je daný blok špatný, tak si ho označily v seznamu jako špatný, ale vám nic neřekly. Dostupná kapacita neklesla, protože jí disk pokryl z extra kapacity. Servisní testy pak běžně na discích hlásily několik procent vadných bloků, zatímco uživatelské nástroje stále hlásily plnou kapacitu a disk ve špičkové kondici. Takže opotřebit serverový 24/7 disk se 40% extra skryté kapacity dalo zabrat.

1) pro různou litografii a architekturu desek se degradace uložených dat dramaticky liší; ještě větší význam má dokonce provozní teplota. Dokonce co jsem pročítal testy, tak každých 5°C nad +50 vycházelo zhruba na 10% MTBF dolů. První TLC Samsung 750EVO na tom byl dokonce tak bídně, že s první produkční verzí firmwaru byl nečitelný po čtyřech měsících (!!!) což "vyřešili" tím, že řadič jeho obsah stále dokola přepisoval. Ve Vostro 3360 díky tomu 120GB odcházely po půl roce v záruce a Dell je měnil za MLC Hynixy. Už je to, jestli dobře počítám, nějakých 6 let a toho Hynixe mám pořád; jsou na něm systémová VHDčka tří virtuálů. Intely 310, 320, a 510 mám nasazené v kapacitách od 40ti do 240GB v několika desítkách kusů v mašinách které se nikdy nevypínají, a jedou ještě o něco déle. Poruchovost čistá nula.
2) jmenuje se to overprovisioning
3) 40GB Intely 310 měly overprovisioning 10%~20% podle nominální kapacity, 240GB i510 mi hlásily 2GB. Ano, ve S.M.A.R.T. diagnostice to každá utilita vyčte. Např. SSD-Z portable, není to vůbec žádná věda.
4) nezneužívaly. Pokud se nezapsatelnou stránku podařilo přečíst nebo podle ECC dopočítat, zapsala se do overprovisioned prostoru, a do dat S.M.A.R.T.u se zvýšilo počítadlo chyb zápisu a patřičně změnilo počítadlo spotřebovaného rezervního prostoru. Jakmile jeho zásoba spadla na 10%, S.M.A.R.T. diagnostika nahodila příznak "Failure Imminent" a byl čas data vytáhnout. Božuhell jen na systémech, schopných výstrahu zahlásit, nebo tam kde diagnostiku správce vyčítal a četl.
5) U TLC je obrovský průšvih ne v tom, že by se nepodařilo data zapsat. Daleko dřív se projeví nárůst rozptylu hladiny náboje, který oproti jednomu zakázanému pásmu u MLC má u TLC zakázaná pásma tři. TLC totiž znamená Triple-Level Cell, tedy že buňka ukládá tři různé hladiny náboje plus nulu. A ty musí být možné od sebe odlišit, takže pro každou z hladin nesmí "vycestovat" do zakázaného pásma mezi uloženou a sousední hladinou. S počtem přepisů buňky schopnost náboj udržet klesá, a ten dříve spadne k nižsímu zakázanému pásmu. Vyšší teplota to navíc zhoršuje. A právě daleko dřív (a ve větším množství buněk) se projeví neschopnost to SSDčko přečíst než zapsat, což je průšvih, protože tím zaniká schopnost varování před fatální závadou, která většinou má za následek, že z toho SSDčka nejde přečíst vůbec nic. Právě u těch Samsungů 750EVO brandovaných Dellem tenhle jev způsoboval i na poměry ostatních 750EVO tu extrémně rychlou smrt, protože se Samsung a Dell nedohodli na přípravě patche, takže tahle SSDčka žádnou opravu nedostala a zůstala s původním, mnohonásobně horším firmwarem.

Dobře, hodně jsem to zjednodušil. Nulování buněk je až reakce na TRIM. Nechceš ale doufám tvrdit, že SSDčko ti v diagnostice objem "trimování" započítává do provedenýho objemu zápisů.