Jaký je Tvůrce Oken?

Ptáte se jak se to stalo? Celkem snadno. Začalo to tím, že mě GNOME obecně příliš nenadchlo (o důvodech jsem už psal zde), pro běžnou práci se mi moc nezamlouval Enlightenment, zato se mi dost líbil GNOME panel, takže jsem zaměnil Enlightenment za Window Maker (který mě nadchnul) a z GNOME jsem začal spouštět již jenom panel. Panel ovšem nějak vzhledově nezapadnul a tak, když jsem zjistil, že většinu jeho funkcí i appletů lze nahradit prostředky Window Makeru, přestal jsem ho nakonec také používat.

Tak, teď už víte, jak to tedy bylo, ale pořád asi netušíte, co se mi na Window Makeru vlastně tak zalíbilo. Možná ani nevíte, co to vlastně ten Window Maker je. Na jeho domovské stránce se říká:

Window Maker je X11 window manager navržený tak, aby poskytoval podporu pro integraci GNUstep aplikací. Snaží se emulovat elegantní vzhled a pocit z prostředí NeXTSTEPu™. Je relativně rychlý, bohatý na funkce a snadno se konfiguruje i používá.

Řekl bych, že to je přesně to, co Window Maker vystihuje. Podle mě se jedná o jeden z graficky nejpřitažlivějších window managerů (doporučuji podívat se na témata pro něj), přičemž si nemohu stěžovat ani na rychlost. Nevím, jak na slabších strojích, ale na mé K6 200 se 64 MB RAM běhá velice svižně.
Ani zmínka o snadné konfigurovatelnosti není planá. Pro čtení a zápis konfiguračních souborů ve formátu Window Makeru existuje knihovna, takže není problém vytvořit konfigurační nástroj – sám mam dva (WPrefs je dodáván přímo s Window Makerem, Wmakerconf jsem si stáhl dodatečně). Oba jsou klikací a pohodlné, Wmakerconf je dokonce i částečně počeštěný.
Window Maker je navíc kromě již zmiňovaného GNOME kompatibilní i s KDE.

Viditelnou částí Window Makeru je tzv. Dock. To je ikonka, která je umístěna v rohu obrazovky a mohou k ní být přilepovány další ikonky, které buď slouží ke spouštění programů a nebo jde o tzv. dockable aplikace, které běží přímo v ikonce. Ty obvykle slouží například k zobrazení nějakých hodnot (datum a čas, load procesoru, volná paměť, …) nebo jsou určeny ke konkrétním úkonům (mountování disků, přepínání virtuálních obrazovek, nastavení hlasitosti, …). Aplikací pro Dock existuje mnoho a některé jsou opravdu zajímavé. Například aplikace wmWeather stahuje po Internetu a následně zobrazuje údaje o počasí ze zvolené meteorologické stanice. Víte, že v době, kdy píšu tento článek, jsou tady u nás venku 4 stupně Celsia, relativní vlhkost 80% a jižní vítr o rychlosti 9 m/s? :)

Dock je stále stejný na všech pracovních plochách (jak se ve Window Makeru říká virtuálním obrazovkám). Obdobnou funkci má Clip, ovšem s tím rozdílem, že ikony k němu přilepené jsou platné pouze pro jednu konkrétní pracovní plochu. Když se přepnete na jinou, ikonky se změní. Navíc je program spuštěný pomocí ikonky přilepené ke Clipu umístěn na pracovní plochu, kde je jeho ikonka aktivní. To je funkce zvyšující výrazně pohodlí uživatele, protože když si třeba spustíte Navigator 4.5, který nabíhá pekelně dlouho, můžete se jít na jinou pracovní plochu věnovat dalším věcem. Navigator se pak neumístí na aktivní, ale na „svojí“ pracovní plochu, takže odpadá nutnost ho přesouvat tam, kam patří. Pokud vám přilepené ikony překáží, můžete je dvojím kliknutím na Clip skrýt nebo opět zobrazit.
Clip zároveň plní i funkci správce pracovních ploch – slouží k jejich přidávání, mazání, konfiguraci i přepínání..

Další důležitou součástí Window Makeru jsou menu. Menu bych rozdělil na dvě skupiny. První skupinou jsem si pracovně nazval „menu bez titulku“ a druhou „menu s titulkem“. Menu bez titulku mizí hned, jakmile uvolníte tlačítko myši, jehož kliknutím jste ho vyvolali. Pokud chcete zvolit položku z tohoto menu, uděláte to prostě tak, že tlačítko myši uvolníte až nad ní. Tato menu má každá ikonka i okno na pravém tlačítku myši.
Oproti tomu menu z druhé skupiny zůstane viditelné i po uvolnění tlačítka myši. Skrytí tohoto menu se provádí buď opětovným stiskem stejného tlačítka myši nebo kliknutím na titulek menu, po němž se objeví zavírací ikonka jako u okna. Toto chování není bezúčelné. Každé submenu totiž může být odtrženo od svého rodiče stává se tak jakousi paletou, která je trvale nad všemi ostatními okny. Tím získáváte kromě Clipu a Docku další nástroj pro spouštění aplikací nebo vyvolávání funkcí.

Pokud jste navyklí na windowsovský styl oken, tedy s citlivým okrajem po celém obvodu a s tlačítky Menu/Minimali­zovat/Maximali­zovat/Zavřít na titulku, asi budete mít z počátku menší problémy. Window Maker kopíruje prostředí NeXTSTEPu, takže změna velikosti okna se provádí pomocí jeho spodní hrany a na titulku okna najdete jenom tlačítka Ikonifikovat a Zavřít. Zbytek funkcí je v menu, které se vyvolává pravým tlačítkem myši na titulku okna. Rovněž dvojí kliknutí na titulek okno nemaximalizuje, ale naopak schová jeho obsah, takže na z něj zůstane viditelný právě jen titulek. Všechno je ovšem pouze otázka zvyku a mě už teď připadá takové ovládání velmi praktické.
Velice užitečná je podle mě možnost definovat pro každé okno jeho vlastní atributy, takže je například zcela snadné nastavit oknu, aby bylo trvale navrchu nebo naopak zůstávalo stále vespod, aby nemělo titulek nebo lištu pro změnu velikosti, aby se třeba vždy umísťovalo na určitou pracovní plochu atd. Všechny tyto atributy lze uložit a Window Maker je automaticky použije při dalším spuštění nastavované aplikace.
Pokud se kurzor myši při přesouvání okna dostane na hranu obrazovky, přepne se pracovní plocha, takže je možné okno přemísťovat i mezi plochami. Druhou možností jak dosáhnout téhož je funkce Move To, která je ukrytá v menu okna. Tento postup je výhodnější, pokud chcete zachovat relativní pozici okna vůči počátku pracovní plochy.
Přesun nebo změnu velikosti okna je možné kromě obvyklého tažení za jeho titulek realizovat pomocí kombinace klávesy a tlačítka myši kdekoliv v okně.
Méně obvyklou funkcí je výběr několika oken najednou, takže je pak lze přemísťovat najednou.

Je samozřejmé, že mám k Window Makeru i nějaké výhrady, ale jde spíše o maličkosti. Například bych uvítal funkci Window Snap, která by umožnila pozicovat okna přesně na okraje obrazovky nebo jiných oken (princip použitý v Enlightenmentu je podle mě výborný) nebo možnost přišpendlit okno, takže pak putuje s vámi při přepínání pracovních ploch. Celkově je ale podle mne Window Maker velice vyspělý program, který si určitě zaslouží vaší pozornost. Sám za sebe bych mu asi dokonce udělil titul „nejlepší window manager, který znám“, ale to už si koleduji o flame-war :)

Poslední věc, která ještě nebyla řečena je to, že Window Maker je oficiálním window managerem projektu GNUstep, jenž si klade za cíl vytvořit vývojářskou platformu podle specifikace OpenStep, kterou vyvinula firma NeXT (nyní již ve vlastnictví společnosti Apple). I projekt GNUstep je velice zajímavý, protože umožňuje díky dělené architektuře a jednotné normě snadný vývoj multiplatformních aplikací. Podpora OpenStep je už nyní například v operačních systémech MacOS.

Poznámka na závěr: vše, co bylo v tomto článku o Window Makeru napsáno se vztahuje na verzi 0.51.2. Některé popisované funkce jsou závislé na konfiguraci programu, takže se jeho chování může v praxi více či méně lišit. Pokud chcete vidět, jak Window Maker vypadá, můžete zkusit tento screenshot mého desktopu a nebo navštívit oficiální stránku témat pro Window Maker.