Vlákno názorů k článku KDE 4.6 přináší vylepšené aktivity a vzhled od Tobiáš Potoček - Z komentářů okolo začínám mám pocit, že používám...

Zrovna vámi citovaný obrázek je názornou ukázkou mentální impotence tvůrců KDE4 a bezcennosti plasmoidů: Proč v rámci nabízených činností pro připojené zařízení není také jeho korektní odpojení, ale proč se k této činnosti musím složitě proklikávat přes Dolphin (a to ještě přes nějaké boční stromové schéma souborů, kde bych to vůbec nehledal), nebo to odpojit ručně z konsoly? Navíc se v KDE4 zcela zbytečně objeví další ikona připojeného zařízení na liště, která je spojena s identickou, a tudíž neplnohodnotnou, nabídkou, jako ta v plasmě. KDE3 zobrazilo jednu ikonu připojeného zařízení, kde nabízelo i odpojení, a naprosto stejně to má i Gnome (to dokonce nabízí i formátování připojeného disku).

>proč bych měl lézt na plochu, když se chci dostat do zařízení:
Protože to tak bylo v KDE zaběhnuté. Protože je to ergonomické (mají to i další grafické desktopy); do ergonomičnosti zcela jistě patří i to, že nejsem samoúčelně nucen ke změnám ovládacích stereotypů. A naprostá většina uživatelů má na plochách ikony, ať už programů nebo adresářů (nebo odkazů, spouštěcích skriptů apod.), vy jste v tomhle naprostá výjimka.

Uživatel po znepřístupnění KDE3 IMHO přešel na Gnome jednoduše proto, aby měl funkční desktop, což KDE4 dlouho nezaručovalo, a podle některých příspěvků výše soudím, že nezaručuje dosud. Další věcí je, že z principu odejdu od distribuce i desktopového prostředí, jejichž autoři mi něco násilně vnucují. Navíc se na základě proběhlé diskuse obávám, že ta šestková verze KDE4 je soft zhruba ve stavu, kdy by to mělo jít na beta testování (tedy k lidem, kterým nevadí, že je tam spousta věcí nefunkčních, a že to padá).

KDE4 je navíc koncepčně špatné, s KDE 3 a méně nemá naprosto nic společného, IMHO mělo být nabízeno paralelně s KDE pod nějakým odlišným názvem.

1. CD přehrávač nevlastním a nikdy jsem ani nevlastnil, tudíž mi ty dekorace plasmoidu nic neříkají. Kliknu na ikonu (plasmoid) a nenajdu tam nabídku "odpojit". Nenajdu ji ani na ikoně na liště (jestli je to součást téhož plasmoidu nebo něco jiného, nevím). Nabídka "odpojit" se objeví jenom po kliknutí na ikonu zařízení na bočním panelu Dolphina, a přišel jsem na to jen čirou náhodou. Než jsem to objevil, odpojoval jsem "umount /media/USB(xyz)" z rootovské konzoly.

2. Nevidím důvod zbavovat se stereotypů, které fungují.

3. >A mj., zrovna v téhle oblasti je stereotyp mít na Ploše
> Tento počítač a v něm ikonky zařízení. A každý uživatel
> Ubuntu/Gnome se tohoto stereotypu musel zbavit.
Sorry, na liště Ubuntu Gnome i Debian mám "Místa" s naprosto identickou funkcí.

4. KDE jsem používal od verze 3.2 do 3.5, tedy někdy do přelomu let 2009/10. Na Gnome jsem loni přešel jen proto, že KDE4 se ukázalo jako zcela nepoužitelné.

5. Gnome mám na desktopu s Debianem a na notebooku s Ubuntu. Rozdíly (zejména v tom podstatném, tj. ergonomii ovládání) jsou zanedbatelné. Vadí mi absence možnosti dát na každou plochu jiný obrázek (umělo KDE 3.2, KDE4 neumí ani ve verzi 6) nebo na každé promítat jinou sérii obrázků (umělo KDE 3.5, KDE4 neumí).

Obecně jsem toho názoru, že KDE4 je jen přeplácané samoúčelnými blbinkami (plasmoidy, animace apod.), které jen překážejí v práci (opravdu nemám čas sledovat dlouhé minuty poskakující animovanou ikonu místo toho, aby se rozběhl program nebo otevřela webová stránka) a jen zbytečně žerou výkon. Měly by význam v případě:
- že by šly nějak jednoduše (nejlépe na jedno kliknutí v nastavení) vypnout,
- a že by jinak vše chodilo jak má, což ještě pro KDE 4.6 neplatí (pořád co do funkčnosti zaostává za KDE 3.5).
Prostě KDE4 mělo mít všechny funkce KDE3, mělo mít opraveno to, co v KDE3 nefungovalo, a pak mohlo mít něco navíc. Místo toho dodnes zaostává za KDE3 v tom smyslu, že spoustu jeho funkcí nezvládá a nenabízí nic smysluplného a použitelného navíc. Jestli spustím určitou funkci systému ikonou nebo plasmoidem, to mě jako uživatele nezajímá do momentu, než mi ten plasmoid sežere paměť a výkon procesoru až do kousnutí se počítače. Pak mě to začne zajímat, ovšem ve smyslu "jak se toho co nejrychleji zbavit".

Autoři KDE4 prostě neodhadli situaci:
Na majoritním OS stačilo "odstřelit" win 98, a tím přinutit uživatele k přechodu na naprosto nepovedené a dysfunkční Visty, k tomu zaplatit tisíce PR článků "odborníků" na téma, jak je nový OS "sqwělý" a měli rovněž k dispozici masu cca 90 - 95 procent počítačově pologramotných až negramotných uživatelů (navíc z majoritního systému zvyklých, že "na počítači stejně nic nefunguje jak má"), kteří se s polofunkčním systémem smířili; a současně je na tomto OS reálně monopol jediného desktopu, takže možnosti běžného uživatele k migraci byly silně omezené (že by si BFU úspěšně instaloval X-Windows na Windows, o tom si dovoluji pochybovat).
Na linuxu je uživatelská komunita s podstatně vyšším stupněm počítačové gramotnosti a je v naprosté většině případů s to rozpoznat chyby OS od chyb desktopového prostředí, na PR masáž prostě autoři KDE4 neměli peníze a v důsledku neexistence monopolu uživatelé většinou snadno přešli na jiný desktop a opustili distribuce, které jim KDE4 vnucovaly jako jedinou nebo preferovanou možnost (což odkašlala především Mandriva).

Flešku takto odpojím dost těžko. Externí USB disk se taky nevysouvá.

proč mají lidé odlišné názory na ikonky na ploše? - "protože proto" - :-)

Proto mám na desktopu stabilně čtyři plochy, přitom dostat se na tu prázdnou, kde jsou jen ikony, je zaležitostí jednoho kliknutí myši nebo jednoho "opičího hmatu".

90% programů pouštím "opičím chvatem" <Alt>+<F2>
Nejčastěji používané programy (některé mi běží od spuštění do vypnutí PC) spouštím z emulátoru konzoly s mc.
Uvedené programy mám logicky rozhozené po třech plochách.
Na ten zbytek mi opravdu nedělá problém si vyčlenit jednu plochu. A kdyby dělalo, není problém nadefinovat ploch třeba 6 nebo 8.
=> nepotřeboval jsem a nepotřebuji plasmoidy ani nic podobného

Já se naučil to <Alt>+<F2>, už někdy v pravěku. Rychlé spouštění toho či onoho se dá dát na lištu, kdybych moc chtěl (jakože nemám důvod). V zásadě nechápu, proč bych se měl dobývat do nějakých plasmoidů, když je tohle na jedno dvě ťuknutí do klávesnice. Z plochy se dostávám prakticky jen jednou za čas do adresářů s obrázky, abych viděl jejich náhledy a současně jimi mohl manipulovat (když jen manipulovat, tak mc). Pokud jsem chtěl v KDE 3 něco spouštět z plochy, tak jsem dal do složky Plocha odkaz na spustitelný soubor, asocioval ho s nějakou ikonou a šmytec, i s pozicí na ploše to byly nějaké tři čtyři řádky. Nač psát desítky či stovky řádků nějakých plasmoidů?
Prostě alternativu s plasmoidy nepotřebuji, nic pozitivního mi nepřinese, jen zbytečně žere výkon. Z mého pohledu je to jen takové samoúčelné hraní si pro ty, co na počítači nic rozumného nedělají (kolega Freud by si na tom smlsnul).
Plochu znám od win 2.1. Byla to prostě grafická alternativa spouštění, kdy se ťukáním na obrázky spouštěly programy, mmch značně nedokonalá oproti příkazové řádce. S klasickou plochou win jsem se nikdy nesžil. Grafické prostředí s více plochami je o něčem úplně jiném.
Na druhou stranu bych se asi nikdy nesžil s "tématy", už proto, že bych musel složitě laborovat s jejich nastavením. A stejně si nedokážu představit, jak by to rozeznalo a nastavilo, že například gv spouštím jednou na prohlédnutí souboru došlého majlem a má tudíž nějaký vztah k poště, podruhé na soubor stažený z webu (a má vztah spíš k webovému prohlížeči), potřetí jako prohlížeč manuálu programu XYZ a počtvrté (a jistě ne naposled) jako prostředí pro náhledy textů, tvořených v TeXu konsolovým editorem. Mám představu, že by mi témata natvrdo asociovala to gv s něčím a v jiném kontextu bych se k němu nedostal, nebo dostával výrazně složitěji.

Přišel jsem už dávno na to, že to, co skutečně potřebuju rychle spustit, dávám do panelu.

Když občas na jednom počítači spouštím Visty, tak mě až zaráží, že v tom houští všelijakých ikon, co jsou na ploše, nedokážu rychle najít to, co potřebuju, a to jsou to vlastně docela velké obrázky - a sekundy ubíhají.

Pegrill na jedné straně poukazuje na ergonomii a zvyky uživatelů, kterými se zaštiťuje, aby podpořil své myšlenky ohledně vhodnosti mít ikonu s připojeným zařízením a ikony s programy na ploše, a na druhé straně říká, že většinu věcí spouští zkratkou. Ta zkratka je pěkná, taky bych ji chtěl častěji používat.

Když jsem měl KDE s Kickoffem, oproti klasické nabídce, tak jsem se taky rychle naučil používat vyhledávání programů podle názvu - tím myslím, že vyvolání dialogu, přes který se program vyhledá, je taky pokrok. A proč se mi to začalo líbit? No protože běžně je v systému nainstalováno tolik věci, že je potřeba se k nim dostat, a v tomto mi klasické menu v Mandrivě připadá, i když je programů hodně, velice přehledné.

Kdežto když jsem byl "přinucen" používat něco jiného, na začátku jsem měl dojem, že mi to dost dlouho trvá najít, co chci, když používám starý způsob v nové situaci - procházím celou tou sktrukturou, která je hodně členitá, a NAVÍC JINAK, NEŽ JSEM BYL ZVYKLÝ. - Ale řešením každé změny je i na straně uživatele přizpůsobení se, pak už je všechno, jak má být, protože rozhodující jsou tady cíle (spustit nějaký program - a těch, které se používají často zase tolik není) - důvod, proč to používám: protože vím, proč: a výsledky jsou uspokojivé.

S uvedenou chybou jsem se nesetkal nikdy (Mandriva, různé verze).