Až mně ho bylo líto...
Napřed to neměl kam strčit - šlo o USB disk, který mu podal kolega. Pak že to tedy zkopírují z jiného PC po síti. Jenže to zase nebylo kam vrazit - tentokrát RJ45 od Ethernetu. A tak to(po chvíli přemlouvání souborového manažeru, který si sveřepě myslel, že ví, co je pro něj dobré) chudák kopíroval pomalu přes WiFi a asi po 15 minutách mu chcípla baterka...
Prý už má opotřebovanou... Představil jsem si nafouklou placku pod vrstvami lepidla v útrobách módního doplňku, kterému hrdě říkal počítač a říkal si, že to nemá lehké a je vlastně možná hrdinou, překonávajícím denně překážky o jakých se nám ani nezdá.
Smutně odcházel. Asi si chtěl pustit do uší něco veselého, protože si tam dal sluchátka...
Zachytil jsem ten výraz vyčerpaného štvaného zvířete v jeho pohaslých očích... Byla bez drátu a vybitá. Podal jsem mu jablko z mísy na stole. Vděčně poděkoval - snad proto, že nebylo někým okousané - a kamsi zmizel. Již nikdy jsem jej nespatřil.
Stále se mi to vrací...
Osamělý bojovník, syn pokroku, možná Forest Gump digitálního věku.
==============================
Poruchu osobnosti mám schizoidní.
Diagnostikovala mně ji psycholožka.
Nejsem schopen styku se ženou.
