Včera v noci jsem měl sen.
Byl jsem šéfem komise která udělovala Křišťálovou Lupu za zásluhy o rozvoj kultury a umění na českém Internetu. O první místo v kategoriích výtvarného umění a krásné literatury se ucházeli národní umělec Hovorka a Hrdobec.
Rozhodnutí bylo na mně...
Členové poroty netrpělivě čekali na můj zásadní projev. Venku před budovou se srocovaly davy s transparenty a provolávaly jména svých favoritů. Napětí by se dalo krájet.
"Hrdobec, Hovorka, Hrdobec, Hovorka....Hrdobec je stvořitelem krásných sester Roubíčkových...ale na druhou stranu Hovorka je národní umělec a jeho dílo je tak absurdní, až je dokonalé," rezonovalo mi hlavou. Byl jsem zoufalý, neschopen akce, neschopen pohybu, neschopen hýbat rty. "Ne, to ne! Pomoc!...." Nakonec jsem se probudil úplně propocený. Zuzana na mě vyděšeně hleděla, v ruce telefon, prý chtěla volat záchranku...
Ulevilo se mi, byl jsem opravdu rád, že nemusím učinit ono rozhodnutí...
Musím se z toho vzpamatovat.
Mám dovolenou, naložím se do vanilkových rohlíčků a budu se dívat na pohádky.
O Hrdobce se nemusíme bát, ale co ten druhý? Je konec roku. Prodlouží mu redakce smlouvu? Moc bych se za to přimlouval. Pochopil jsem jeho dílo, je ve své absurditě dokonalé a velmi inspirativní!
==============================
Poruchu osobnosti mám schizoidní.
Diagnostikovala mně ji psycholožka.
Nejsem schopen styku se ženou.