Vlákno názorů k článku Komiks: jen si do mě bouchni od BLEK. - Agresivita je projevem poruchy osobnosti.

Samozřejmě, že jsem to zkusil nemluvit o psychopatii.

Dopadlo to tak, že se mi celou dobu v hlavě přehrávala myšlenka "co by tomu ona řekla, kdyby se dozvěděla, že jsem psychopat?" a tvářil jsem se jako kakabus. Tudy cesta nevede. Druhý člověk to samozřejmě krz mimoverbální projevy vycítí, že se s ním cítím nepříjemně, i když nic nepříjemného neříkám.

"A asi ji o tom nemusis rici hned napoprve, muzes ji nechat se s tebou napred trochu seznamit na par schuzkach"

A na těch pár schůzkách bych měl takové úzkosti (co tomu řekne, že se to dozví?), že by se ani nedaly realizovat.

"O tvem problemu ji sice rici musis, ma pravo vedet, kdo jsi. Ale to neznamena, ze ji musis trhat usi tim, ze o tom budes mluvit od vidim do nevidim."

Kdyby ženě nevadilo, že jsem psychopat a že o tom melu, tak o tom ani mlet nebudu a ani si před ní nebudu připadat méněcenný. Jenomže ženám to vadí, proto na to myslím a melu o tom a připadám si méněcenný.

Ty mas v hlave fakt vymrdano. Skoc z vokna.

Z okna skoc ty. Pokud mozno nekde tak, aby to nikdo nemusel uklizet.

S tim, co tomu rekne, si nedelej vrasky. Nemas co ztratit, ne? Muzes jen ziskat, kdyz budes mit stesti. A pak chybami se clovek uci. Lidi, kterym to vyslo na prvni pokus, po svete tak moc nebeha.

Nevim, jestli zenam vadi, jestli je nekdo psychopat. Nekterym to urcite nevadi a jsou takove, ktere maji pochopeni, protoze samy maji nejaky problem. Jsou i takove, ktere toho uz zazily tolik, ze je nejaky psychopat nerozhazi. Je na tobe, abys jim inteligentne vysvetlil, ze jsi psychopat, ale ne ten z americkych filmu, co beha po ulici s nahozenou motorovou pilou. A muzes se pri tom vysvetlovani vyvarovat slova psychopat a nahradit ho poruchou osobnosti, ktere v tvem pripade, z duvodu absence motorove pily, je prihodnejsi.

Ostatne tvuj problem neni porucha osobnosti, ale spis to, ze jsi srab a nic s tim nedelas. Co takle zacit chodit k psychologovi a zapracovat tam na tema: "Jak se naucit zit s poruchou osobnosti pokud mozno co nejvice normalne tak, aby neotravovala zivot ani Blekovi ani lidem v jeho okoli"?

Ty porad jenom skuhras, namisto abys vlezl do ringu (psycholog) a se zivotem se porval a utrhl si sve misto na slunci. Probud se, proboha! Na co cekas? Na duchod, kdy budes tak stary, ze si se zenskymi budes moci tak akorat popovidat o tom, cos mohl v zivote delat, kdybys nebyl srab?

To se zase dozvis blabolu, mj. to jak mu ten psycholog tu poruchu osobnosti zpusobil, protoze mu ji diagnostikoval a dokud o ni nevedel, tak ji nemel. On ma proste vyjebano v palici a bavit se s nim je naprosto ztrata casu, krom toho tohle zasirani zdejsich diskusi psychologickymi problemy nejmenovaneho postizeneho jedince je uz vysoce otravne.

Poruchu osobnosti jsem měl už od raného dětství, i před diagnózou. Jenomže před diagnózou jsem o ní nevěděl a tak jsem byl šťastnější.

Také jsem poslouchal, že na něco pořád blíže nespecifikovaného čekám, a kdesi cosi a tak jsem se rozhodl, probudil a od ní utekl. Snad najdu štestí (a specifikace) u jiné.
--
Je prokázáno, že když se vyskytně při rádoby pseudointelektuálních rozhovorech slovo psycho tak 99 % holek prchá a ten zbytek má vzdělání v oboru souvisejícím se slovem psycho. Netřeba to ověřovat, je to mnohokrát dokázáno.

Je prokázáno, že 30 % žen dokáže přetrpět slovo psycho, za předpokladu výhry dostatku volného kapitálu v řádech mega a více. Netřeba to dokazovat, jelikož to dokázat ani nemohu.

Neprchám když se při rádoby pseudointelek­tuálních rozhovorech vyskytne slovo psycho ani nemám vzdělání v oboru souvisejícím se slovem psycho. Ta tvá teorie má (podle mě) dost povážlivé trhliny…

To se snadno řekne "nemáš co ztratit", ale emoce se tím neřídí.

"Nekterym to urcite nevadi a jsou takove, ktere maji pochopeni"

Ženu, které by moje porucha a skuhrání o ní nevadilo, jsem nenašel. Většině rovnou vadí. Existuje skupina žen, co se se mnou baví i přes mou poruchu a myslí si, že ji vyléčí; až zjistí, že nevyléčí, ztratí o mě zájem. Jedna žena taky tvrdila, že jí porucha nevadí, ale jak o ní furt melu jí vadí.

"Je na tobe, abys jim inteligentne vysvetlil, ze jsi psychopat, ale ne ten z americkych filmu, co beha po ulici s nahozenou motorovou pilou."

Já sice neřežu lidi motorovou pilou, ale působím citové utrpení.

"Co takle zacit chodit k psychologovi a zapracovat tam na tema: 'Jak se naucit zit s poruchou osobnosti pokud mozno co nejvice normalne tak, aby neotravovala zivot ani Blekovi ani lidem v jeho okoli'?"

Chodil jsem, psycholog radil, abych o svých problémech nemluvil (tenkrát jsem ještě nevěděl, že je to porucha osobnosti, myslel jsem, že mám komplex méněcennosti). Namítal jsem, že se špatně cítím, ale on to zamluvil tím, že spousta lidí se taky špatně cítí. Nakonec jsem se tak moc špatně cítil, že jsem šel do blázince. Krom toho jsem si během psychoterapie pomalu začal uvědomovat, že mám poruchu osobnosti.

Můj názor na psychoterapii je takový, že:
* většina lidí si překrucuje realitu: http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_cognitive_biases
* psychoterapie toto překrucování reality pomalu odstraňuje
* když se člověk přestane na sebe dívat přes růžové brýle, uvědomí si svoje vady, ALE OSTATNÍ KOLEM NĚJ SI REALITU STÁLE PŘEKRUCUJÍ, tak mu psychoterapie poškodí vztahy s ostatními lidmi
* je to nevratný proces, kognitivní bias nejde mluvenou terapií vytvořit, nejde to říkat člověku "vaše sociální schopnosti jsou nízké, ale musíte si myslet, že jsou vysoké, protože v naší společnosti je běžné, že lidi o sobě mají velké mínění". Na podvědomé úrovni to funguje "budu si myslet, že X je pravda, protože pak pro mě bude život snažší", na vědomé úrovni ne.
* v důsledku toho mě psychoterapie trvale duševně zmrzačila

Jestli mi najdeš psychologa, který by aspoň byl schopen pochopit to, co jsem výše řekl (i když by třeba neznal řešení), rád bych k němu chodil. Psychologové obecně věří nalejvárnám o tom, že ta jejich terapie "rozvíjí osobnost".

Ano, i tři příspěvky pod tím jsou ode mě.

> Ženu, které by moje porucha a skuhrání o ní nevadilo, jsem nenašel. Většině rovnou vadí. Existuje skupina žen, co se se mnou baví i přes mou poruchu a myslí si, že ji vyléčí; až zjistí, že nevyléčí, ztratí o mě zájem. Jedna žena taky tvrdila, že jí porucha nevadí, ale jak o ní furt melu jí vadí.

Kdyz to nejde lecit, tak to nelec. Nauc se s tim zit tak, aby to nelezlo lidem na nervy. Sam jsi poznal, ze nejvetsim problemem v navazovani vztahu je to skuhrani: "Jedna žena taky tvrdila, že jí porucha nevadí, ale jak o ní furt melu jí vadí." Tak se to odnauc, prestan se porad litovat a delej, co se v dane situaci da nejlepsiho.

> nejde to říkat člověku "vaše sociální schopnosti jsou nízké, ale musíte si myslet, že jsou vysoké, protože v naší společnosti je běžné, že lidi o sobě mají velké mínění"

Nikdo te do nenuti, aby sis vtloukal do hlavy vysoke mineni o sobe samem. Staci mit mineni, neni nutne ho systematicky snizovat. Vis co vis a neni nutne, aby sis lhal do kapsy. Ostatne si nejsem jisty, ze je bezne, ze lide maji o sobe vysoke mineni. Spis plati, ze si vetsina nevidi na spicku nosu, coz jim odebira jakoukoliv moznost sebereflexe a prace na vlastnim chybach. Proto je mezi lidmi tolik konfliktu: kazdy chce mi porad pravdu a nikdo neni schopen ustoupit. Konci to rozvodem nebo rovnou valkou. Ty mas proti nim dokonce i vyhodu: svuj problem sis uvedomil a priznal. Neni ale nutne ho nafukovat do stale vetsich rozmeru. I s poruchou osobnosti se da nejak zit, coz ti zatim nedoslo.

> Jestli mi najdeš psychologa, který by aspoň byl schopen pochopit to, co jsem výše řekl (i když by třeba neznal řešení), rád bych k němu chodil. Psychologové obecně věří nalejvárnám o tom, že ta jejich terapie "rozvíjí osobnost".

Tady budes muset hledat sam. Najit kompetentniho psychologa je jeste tezsi, nez najit kompetentniho remeslnika - vetsine by meli ruce urazit az u zadku. Podobne psychologove jsou vetsinou prumerni nebo rovnou paka, ktera akorat hledaji, do ktere skatulky by mohli pacienta zaradit, aby na nej mohli aplikovat doporucene postupy. Ty potrebujes psychologa, ktery je schopen samostatneho, tvoriveho mysleni. Tim psychologem nemusi nutne byt profesional, ale treba moudra osoba s hlubokym porozumnenim veci zivota, ktere tobe zatim chybi. Jediny, o kterem osobne vim a ktery by mozna stal za uvahu, bohuzel zije mimo CR a tak ti tedy neporadim. Hledej, treba najdes. Pokud to tedy rovnou zase nevzdas pri prvnim ci druhem nezdaru.

"Kdyz to nejde lecit, tak to nelec."

Však já to neléčím. Ale vysvětluj to ženám. Ženy si myslí, že muže změní.

"Tak se to odnauc, prestan se porad litovat a delej, co se v dane situaci da nejlepsiho."

A co je teda v dané situaci nejlepšího? "fňukat o poruše" ženu odradí. A "nefňukat o poruše" povede na mé straně ke špatným pocitům, kyselému ksichtu a k rozpadu komunikace se ženou.

"Vis co vis a neni nutne, aby sis lhal do kapsy."

Já si nelžu, já vím, že jsem přibližně v dolních 10% lidí co se komunikačních dovedností týče.

"Spis plati, ze si vetsina nevidi na spicku nosu, coz jim odebira jakoukoliv moznost sebereflexe a prace na vlastnim chybach."

Ano. Pokud se člověk, který je schopen sebereflexe, dostane do skupiny lidí, co jí schopni nejsou, tak s těmi lidmi bude mít problémy. Stejně, jako když se člověk, co tvrdí, že Země je kulatá, dostane do skupiny lidí, co tvrdí, že Země je placatá --- tak ho upálí a je úplně irelevantní, jaký tvar Země ve skutečnosti má.

--- a to si ti psychologové neuvědomují, že poznání působí problémy.

"kazdy chce mi porad pravdu a nikdo neni schopen ustoupit. Konci to rozvodem nebo rovnou valkou."

Jenže tihle lidi souloží a rozmnožují se a já ne.

"I s poruchou osobnosti se da nejak zit, coz ti zatim nedoslo."

Mně to došlo a žiju s ní. Došlo mi, že se s poruchou osobnosti dá žít --- ale není už možné mít citový vztah se ženou.

Asi bys mel zacit tim, ze budes hledat, z ceho ze to mas strach, ktery ti brani, abys s problemem zacal cokoliv delat a radsi si jen stezujes, protoze je to jednodussi.

"vaše sociální schopnosti jsou nízké, ale musíte si myslet, že jsou vysoké, protože v naší společnosti je běžné, že lidi o sobě mají velké mínění". Na podvědomé úrovni to funguje "budu si myslet, že X je pravda, protože pak pro mě bude život snažší", na vědomé úrovni ne.

cez hypnozu by to tam hadam narvat slo.

Bez uz s tim do (_|_) magore!!! V tom blazinci si te meli nechat.

Já už jsem v prdeli.

to, co jsi popsal je kognitivni pristup. Jeste se da pouzit take behavioralni pristup. Ten jsi asi nezkusil, nebo jo? Pak treba hypnozou se da prepsat pamet :) Nerikej mi, ze jsi zkusil vse / vis o tom vse. "Kdo chce, hleda cestu, kdo nechce, hleda vymluvy" - nevidis se v tomhle rceni tak nahodou? Podivej se z nadhledu na sebe a na to, co delas..

Zkusil jsem to nemluvit o poruše. Když to o poruše nemluvím jen jeden večer, ve společnosti lidí, tak se mi porucha stejně pořád přehrává v mozku a jsem ještě víc zakřiknutý než když o ní mluvím.

Když jsem dlouhodobě (5 měsíců) nikam nepsal o svých problémech, tak jsem dostat úzkost a šel do blázince. Tím se nic nevyřeší.

"'Kdo chce, hleda cestu, kdo nechce, hleda vymluvy' - nevidis se v tomhle rceni tak nahodou?"

Ano, platí to na mě. Bylo dřív období, kdy jsem chtěl hledat cestu. V tom období mi bylo mnohem hůř než teď.

"Podivej se z nadhledu na sebe a na to, co delas.."

Dívám se na sebe z nadhledu a pozoruju, že jsme kokot, co furt fňuká v diskuzích o svém problému. Což mě ještě víc utvrzuje v myšlenkách, že jsem špatný člověk. Někdy sebereflexe škodí...

imho to proste prilis moc hrotis.. Proste si takovej, jakej jsi, tak takovej bud, nedavej si za cil bejt Casanova. Staci, kdyz ses uprimnej a milej clovek. Nejaka si te najde, kdyz ji das sanci..

Proč by si žena měla najít zrovna mě, když je na světě spousta ne-psychopatů?

kdo je psychopat a kdo ne, to je jen úhel pohledu. Náhodou mě připadáš super.. určitě bych si s tebou rozumněl lépe než s nějakým nabušeným idiotem :)

Když jsem dlouhodobě (5 měsíců) nikam nepsal o svých problémech, tak jsem dostat úzkost a šel do blázince. Tím se nic nevyřeší.

Naopak, vyresi. Takovej magor jako ty by nemel behat mezi lidma.

Takže jestli to dobře chápu, zdrtila tě pravda o sobě samém...?

Ano. Přesně tak. Pravda o sobě samém.

Nejsem psychodborník, ale jen technik s názorem co o psycho mírně četl.

1. Lidé překrucují realitu
-ano překrucují ale obvykle neví, že překrucují (průměrný technik tvrdí jak je dobrý ale druhý podstatně vytěžovanější technik po po chvilce chvástání průměrného technika odhalí). Vidíš-li vady druhých, považuj to za dar.
Tak jako se nenaučíš programovat pouhým přečtením učebnice, t.j. musíš se v tom sám vykoupat vlastní aktivní iniciativou, tak nemá smysl explicitně někoho informovat o zjištěných vadách na charakteru u druhých. On to nepochopí a nezmění se. (je to upřímné a leckdy neslušné - vyber si co chceš)
2. cognitive biases - snad to lze laicky přeložit jako nevhodná reakce na rozpoznané situace.
-v důsledku bodu 1. poznáváš jsi schopen rozpoznat své chyby a nevhodné reakce.

Jako technik jsem vždycky šťastný, když mám před sebou alespoň nějaký model funkčnosti systému. Před cca rokem jsem četl takový zajímavý článek v Týdnu kde popisovali, že chování člověk řídí v podstatě nevědomí a vědomí je jen jako pozorovat. Díky přenosu informací v mozku se vědomí dozví o situaci (je zlomek vteřiny pozdějš, je to přesně změřitelný) až když o akci bylo už dávno rozhodnuto a ty jsi například už vyslovil první písmeno ve větě "Mám psychickou poruchu" Popisovali to jako revoluci, s tím že by tahle myšlenka mohla mít velký dosah na celý systém soudnictví. Čili, zda za či ten daný čin, byl opravdu pod jeho kontrolou.
Pokud budeš hledat, tak najdeš určitě nějaké věděčtěji podložené informace, než je tenhle omezený výplod mého paměťového systému.

Jako technik bych ti radil přeprogramovat zdroj. t.j. tvé nevědomí.
Lidsky tě řeknu buď optimista, mysli pozitivně, najdi sám sebe. Můžeš zkusit východní nauky, jógu, horozectví...
Jako technik určitě neodoláš myšlence nastudovat si něco o neuronových sítích. Moje prázdná hlava říká, že technické neuronové sítě jsou inspirovány těmi biologickými. Moje prázdná hlava říká, že bys měl mít nějaký model jak na to. Asi to bude chtít jiný způsob, než učení se angličtině. Moje fantasticky pitomá hlava říká, začni hlavně přirozeně navazovat vztahy (třeba za účelem sběru historických dat v domově důchodců), společenské aktivity, diskuze třeba i v domově důchodců, jde o to vidět skutečné lidi a být členem kolektivu, který tě chápe a svým způsobem tě má rád (nesmí ti nic připadat umělé a násilné, tedy ne explicitně nucené vedení) , pak zkus měnit a přidávat až si troufneš na ten partnerský. Píšu o domově důchodců, protože tahle skupina je obvykle sdílná, naslouchavá a ochotná se scházet více než mladí pracovně vytížení lidé, samozřejmě i staří lidé mají růžové brýle, asi bych se vyhnul politickým fanatikům.
Běžní lidé to mají jednoduší, prošli normálním dětstvím a nehltali učebnice assembleru. Máma a táta se milují, dítě to vidí jako fakt s stejně tak nepřemýšlí, proč je máma a táta milují mateřsku láskou ,a jen té lásky prostě jen zneužívají, jsou šťastní a dá jim to hlavně nějaký vzor a záznam v jejich nevědomí. A pak když dospějí využijí tenhle záznam o lásce a snáze se přizpůsobují nenadálému hormonálnímu kernel panic když před sebou vidí jedinou vyvolenou. Pak je další alternativa milovat symboly a dávno mrtvé a nereálné jako Kristus, (tj. programovat nevědomí v univerzální milujícího bohu, jen to musí být jiný bůh než ten z Hvězdné Brány).

"Jako technik bych ti radil přeprogramovat zdroj. t.j. tvé nevědomí."

Člověk nemůže obelstít sám sebe.

To, co jsi řekl, si odporuje, pokud budu VĚDOMĚ něco přeprogramovávat, tak o tom VÍM, a tedy to není nevědomí

Nedávej vědomí větší váhu než je nutné. jde spíš o to že vědomí, je jen jeden ze vstupů do podvědomí. (další jsou oči, uši, hmat…). Tenhle vstup dokáže i to nevědomí občas přesvědčit, jak jinak se člověk odnaučí kouřit, jak jinak se člověk dokáže něco naučit. (Vědomě na sebe dáváš pozor, nevědomě uhneš pře fackou, nevědomě strhneš řízení ke straně – zachrání tě to, nevědomě při nepezpečí ztuhneš – čož tě za volantem zabije. Vědomě si vybereš levnější jogurt) Ten výzkum ukázal nebo spíš byl interpretován jako že vědomí a nevědomí jsou oddělená centra pracující současně. S tím že při přenosu dat je určité zpoždění, (nesmíš se bát toho že jsi nevědomě tlačen k nechtěným reakcím) t.j. můžes pociťovat že jednáš mimo svou kontrolu. pravděvděpdobně tě nesoulad mezi vědomí a tvými činy uvede do stresu a ztratíš kontrolu nad tím co chčeš říct a tak vystrašeně přehráváš svůj nevědomě uložený scénář o poruše osobnosti a tím se také nevědomě tvůj uložený záznam ještě více posílí ( dostane větší prioritu).

Ve skutečnosti si programuješ podvědomí i při napsání té své odpovědi. T. j. utvrdil jsi se v tom, najít něco proti změně, procvičil jsi si psaní a v češtině. Jde jen o to najít správný přístup a motivaci. Já to vidím tak, že úspech v naučení vězí v opakovaní zkušeností a nadšení pro danou věc. Sociální kontakty jsou také o zkušenosti. Nebudeš výborný balič holek, ale můžeš být dobrý balič. Myslel jsem, že by ti vědomí nějakého psycho dozoru mohlo kazit tvoje nadšení v tom samostatně navázat nějaký vztah (věř mi že velmi málo kluků si bere na rande svoji mámu, sociálního pracovníka… a kdyby ji, ho tam měli tak by taky asi koktali a styděli se) T.j. nevědomě jsem myslel bez dozoru, samostatně. Nezapoměn že existuje něco jako krátkodobá a dlouhodobá pamět. Pro tebe je nutně dostat správně rakce do té dlouhodobé paměti. Jakmile dostaneš do souladu vědomí a nevědomí zmízí i ty tvoje bloky. Víc pro tebe udělat asi nemůžu.

"Kdyby ženě nevadilo, že jsem psychopat a že o tom melu, tak o tom ani mlet nebudu a ani si před ní nebudu připadat méněcenný." / "Jedna žena taky tvrdila, že jí porucha nevadí, ale jak o ní furt melu jí vadí." Nechápu v čem byl problém, když jí porucha nevadila, proč si o ní teda mlel???

Já o poruše tak obsesivně nemlel, snažil jsem se s tou ženou bavit i o jiných věcech. Ale pak jsem se zmínil, že o poruše píšu na internet, ona na to negativně zareagovala, zeptal jsem se, jestli jí to vadí, ona řekla, že jo --- a pak už jsem o ni ztratil veškerý zájem.