Při tom vánočním dobrodružství v obchodních domech, o kterém jsem se zmínil minule, mě napadla myšlenka virtuálních Vánoc.
Sešli bychom se kdesi v kyberprostoru. Mela s Nellou sice Vánoce oficiálně neslaví, ale cukroví by na grafických čipech upéci mohly. Psycholožka s Braqelou by nastrojili stromeček, Hrdobec zajistil grafickou výzdobu, Diplomka se Semestrálkou rozdávaly dárky a Hovorka by zpíval koledy.
Havrani by odlétli krákorat do háje a trojúhelník by řval: "Já vás mám rád, vy zmetci!"
Vše nejlepší do roku 2019. Taky vám plynutí času připadá příliš rychlé?
Doufám, že se tu nad Hovorkovým inspirativním dílem budeme scházet i po prvním lednu. :-)
==============================
Poruchu osobnosti mám schizoidní.
Diagnostikovala mně ji psycholožka.
Nejsem schopen styku se ženou.
čuz bleku 8)
měby hlavně zajímala odpověď natu hádanku zminule já se pořád nemůžu dopočítat proč na výměnu žárovky stačí právě jenom jeden havran 8) aťpočítám jak počítám pořádmitam jeden přebejvá nebonaopak chybí 8) 8)
jo asi sem odhalil jedno tajemství 8) tohleto vypadá jakobyto malovala janka
https://www.root.cz/galerie/vesele-vanoce-2018/#15
ale možná toje vytažený ještě zezásob 8) 8)
Člověk se celý týden těší na dopředu oznámený důmyslně vystavěný vtip s originální pointou, precizním slohem, grandiózním stylem, přidanou hodnotou morálního sdělení příštím generacím a nakonec vtip o žárovce vůbec nedorazí? Člověk se tu celý rok snaží vyhnout určitým slovům a teď na závěr ho tak naserou, to je fakt na hovno, tohleto...
No, tak si budu muset posloužit nějakým vtipem sám ...
"Pospěš si", křičela bolestí moje maminka, když jsem se z jejího lůna prodíral na tento svět. "Pospěš si", říkávala později, když mě měla odvést do školky a já se oblékal na její vkus příliš pomalu. "Pospěš si", volali na mě kamarádi, když jsem dobíhal autobus, aby mě odvezl do školy. "Pospěš si", povzbuzoval mě na střední učitel tělocviku, když jsme běželi klasických 1500. "Pospěš si, Petra je hezká holka, tak ať ti ji někdo nepřebere", říkal mi žertem táta, když jsem se doma chystal na své první rande. "Dobře, ale pospěš si, než se děti vrátí ze školy", říkala mi pak moje zákonitá manželka, když jsem ji hladil a šeptal do ucha, že mám na ni chuť. "Pospěš si, ať to stihneme", říkala mi, když jsme se stříbrné výročí svatby chystali oslavit Labutím jezerem a já se už nemohl vejít do svého svátečního saka. "Pospěš si", volala na mě včera, když jsme přecházeli cestu. Nestihl jsem to. Ze zatáčky se na mě vyřítilo auto a řidič to nedokázal ubrzdit. Teď ležím v nemocnici a celá moje rodina je tu. Manželka, děti i vnoučata. "Nezlob, Honzíku", povídá šeptem snacha neposednému vnoučkovi, "dědeček umírá". Moji blízcí jsou tu kolem mě v kruhu a já vím, na co všichni právě teď myslí.
Podle mě jsou na šroubování žárovky potřeba tři havrani:
- první vyběhá po úřadech v jejich lese všechna povolení a sežene i razítko od Komise pro rovnoprávnost světelných zdrojů. Potom, 5 dnů po Sojkách a 10 dnů po Sýkorkách, žárovku, za zpěvu ptačího sboru, slavnostně zašroubuje.
- druhý vypracuje směrnici o škodlivosti světla a žárovku demograticky zakáže. Zdůvodní to tím, že světlo diskriminuje krtka, který se právě podhrabal do blízkosti hnízda, chce jíst, je dezorientovaný, nesnáší ptáky a téměř nevidí
- třetí po absolutoriu úředního kolečka první den sepíše Akční plán zrušení žárovky. Za 2 týdny obhlédne stav žárovky. Za 3 týdny zjistí, že žárovku umí vyšroubovat jen datel, který nedávno zdrhnul ke Slukám za velkým rybníkem. Následně je svolán summit o řešení této kritické situace.
V okolí hnízda se záhadně objevují krtiny.
Mezitím se Sýkorky domluvily se Sojkami a stavějí první ptačí elektrárnu, aby mohly mít více žárovek.
Starej BLEK vzal vnoučka do ZOO.
Tak proházejí pavilony, prohlížejí si zvířátka, když se dostanou k pavilonu opic, kde si to právě opičák s opicí pěkně rozdávají.
Vnouček si toho všimne první, a zakřičí: "Ježíšmarjá, dědo, támhle mrdaj opice!"
Dědu to hrozně rozčílí, dá vnoučkovi lepáka, a povídá: "To máš za to, jak mluvíš. Správný žid nikdy neříká Ježíšmarjá!"