Hrdobec, tak to chodí všude. Jak se někde najde dobrý vůl, který ukáže, že něco umí, tak časem (pokud vůbec) zjistí, že na práci zbyl jenom on. A ostatní se jenom vezou, případně ti otrlejší, za něho slíznou smetanu, nebo se jim to aspoň odrazí na prémiích.
Třeba já stromeček musel zdobit za trest, ač jsem zcela prost jakéhokoliv estetického cítění (mimo jiné). A ještě jsem byl bit, že jsem schválně z*****l zdobení, abych to příště nemusel dělat.
A tady mě do toho zase chcou uvrtat. Poprvé v životě bych nebyl proti, když by to bylo s Melou. Ona by zdobila, já bych jí na štafle podával co by potřebovala. A samozřejmě jistil, aby nespadla. Jako tendlencten, cizím termitem řečeno, galanterní gentleman vím, že dámě na štaflích mám být oporou.
Bleka bysme poslali pro kapra, abysme s Melou mohli zdobit stromeček, až by jehličí padalo.
To seš jak tady ty nepřející šmetyny, co mě na veřejnosti nazývají kurevníkem. Za to já nemůžu, že se se mnou dá do řeči každá ukecanější ženská. No co mám pak dělat? Já jsem nesmělý sociopat a vůbec si jí netroufnu říct, ať mi dá pokoj. A to, že jde stejným směrem jako já, to už neovlivním vůbec. Dyť já su voběť sociální inkluze a ještě vy mě tady nadávejte.
Řiď se radou mého kolegy. Bývalého.
Toho se mockrát ptali, jak se mnou mohl vydržet 4 roky zavřený v kumbále o rozměrech 4x4 metry. Až teď se mi doneslo, po 20 letech, že jim odpovídal:
"Buď bych ho musel zabit nebo si zvyknout."
Oni s nadějí v hlase, že první varianta je furt otevřená:
"A zvykl jste si????"
Mávl rezignovaně rukou a zůstal stále zádumčivý. Dodneška.
P.S, a ten tvůj rajon je kde? Kdybych šel okolo, tak jenom prstíček bych strčil a ohřál a šel zas o dům dál.