Braqela nemarodí.
Jen jsem prodal počítač a celý IT mi může po 36 letech vlízt na záda. Místo toho chodím ven. Na vzduchu se mi vrátila barva, svalstvo už také není tak ochablé, po víkendu jsem odpočatý a plný optimizmu.
Ba dokonce jsem zaujal i pár samyc, kterým je úplně jedno jestli fárám na Linuxu, Masoxu, Woknech. Nevyžadují žádné nadměrné výkony nepřiměřené věku, svíčkovou vaří dokonalou, ocení, že nechlastám, umyju nádobí, vysaju, vyperu. Pak mi hladce prochází i porucha osobnosti, když se natřásám před o hodně mladšími konkurentkami.
Samyce tvrdí, prý to prochází skrz to, že su staré opelichané kocór, o kterýho si labza ani kolo neopře. A ani to neumí ufachčit svíčkovó a tažené štrůdl. Tohle se nedá hacknout a chtíče se nenažeru.
Tož tak sokolíci.
To je dobrý, nic vážnýho. Občas to na člověka holt skočí.
Já si při minulém záchvatu koupil nový monitor a jsem zas v pohodě. Příští ataku plánuju léčit minimalistickou mechanickou klávesnicí se spínači Cherry MX blue na míru. Už připravuju layout.
Časem se třeba dopracuju k červenému sportovnímu autu.
Když já prodal fakt počítač. Jabkostromovou jsem viděl na 4.5" mobilu a s tím se nedá podnikat žádná akce.
Vono taky dřít celý víkend až se mi chlupatí dlaně, mě poslední dobou plíživě začíná zmáhat.
Mám obavu, že dílo zkázy je dokonáno a dosáhl jsem věku, kdy dávám přednost svíčkové před psycholožkou.