Sedm pryč a jen jeden komentář?
No nic, před chvílí jsem se probudil z komické noční můry. Zdálo se mi, že jsem byl šéfem Trumpovi ochranky (tedy v podstatě tím hlavním týpkem z London has Fallen). V den inaugurace jsem přijel pár hodin předem do Bílého domu, abych se tam porozhlédl. Hned jsem začal bloudit (a ještě k tomu se mi to začalo prolínat se Star Trekem). Potkával jsem různé lidi a představoval se jim jako "Chief of Security" a oni se divili, jaké že to mám divné jméno a proč mám tak divný přízvuk, ale z důvodu politické korektnosti na to nikdo neupozornil.
Pak dorazil Trump a já si řekl, že bych se měl převléci do obleku. Při tom jsem mimochodem zjistil, že mi při kontrole zavazadla sebrali pistoli a já že mám tudíž jen kudlu a obušek. Také se ukázalo, že můj (velice laciný) oblek je na místech natržený a já o tom nevěděl, protože jsem ho od státnic neměl na sobě. K tomu jsem se v posteli převrátil tak, že jsem si zalehl obě ruce, takže jsem se v podstatě nemohl hýbat. Mezitím si Trump řekl, že na mě nebude čekat a tak šel inaugurovat beze mě a já se tam svíjel na zemi zamotaný do svého obleku a kravaty... a pak jsem se už postupně probudil.
Taky jsem měl nedávno pěknou noční můru. Chodil jsem po úplně prázdném starém městě v uniformě SS a se mnou ještě pár dalších esesáků. Potom se nějak začali ztrácet až jsem byl sám v takové úzké uličce, tak nějak jsem zjistil že ta ulička je z obou stran přehrazená plotem takže se z ní nedá dostat. Za chvilku začali potichu vylézat ze sklepních oken zombíci. Měl jsem u sebe jen lugera s jedním zásobníkem. Zařval jsem "Za Stalina a Sovětský svaz, hurá" a naběhl jsem do nich. A potom zazvonil budík a pokazil mě zábavu.
Mě se dneska nad ránem zdálo, že mi blbnul knot v petrolejce a pak, když jsem ho opravoval, mi zaplatili za stěhování v dolarech ($400), no a ve finále střílel četnický strážmistr Jaroslav Marvan z bambitky po létajícím Drakulovi, kterého hrál Čestmír Řanda .... ostatní upíři mezitím utekli ze sauny autobusem, který řídil Dejdar.
Já má klasický lítací sen, že jako jdu po louce (většinou je tam i asfaltový chodníček) a vzpomenu si, že vlastně umím létat. V první chvíli jsem pěkně udivený, jak jsem mohl něco takového zapomenout, ale pak zapomenu na údiv, zamávám rukama a krásně rychle vzlétnu. Do určité (velké) výšky letím jak sokol, co mávnutí padesát metrů, ale jakmile jsem kilometry vysoko, mávání rukama je čím dál míň účinné. Mávám čím dál vyšší frekvencí, ale plynule přecházím do volného pádu. Protože jsem narcis, tak se mi při dopadu nic nestane, ale je mi strašně líto, že už zas neumím létat. Ještě mám sen jak se procházím pod vodou, ale ten až příště.
Jak BLEK. tak peregrin jsou jasnymi priklady kam vede pouzivani linuxoveho desktopu. I ja unikl jen tak tak a nebyt fantastickeho macbooku s macOS co mne vytahli z baziny ven, tak prepne i v moji hlave.
Vzpamatujete se taky a zanechte linuxoveho desktopu, ktery i u vas muze zpusobit poruchu osobnosti. To ze na poradnych operacnoch systemech jako macOS nehrozi Stack Clash ani nemluvim.
Nechci se léčit, neberte mi můj svět, ve kterém jsem šťastný!!!
Masox jsem pochytil od jedné iOvce. Taktéž psaní Macro$hit mi poradil před lety jeden z nejzarytějších woknařů. Víc oba pro mě nemohli udělat, když viděli, že jsem zcela propadl opravdovému operačnímu systému, který svět činí lepším. Lépe řečeno: neseděl mi ani snobský systém pro ovce ani dětský herní systém pro ovce.
Jsem se tak moc divil tomu, kolik "palcu hore" ma ten komentar, ze jsem to musel zkusit, a jejhle, ono to funguje.
A to ve variantach (cmd+X, cmd+V) a (cmd+C, cmd+option+V), nehlede na to, ze jsem "cut" od roku 2006, kdy jsem presel na MacOS, ani jednou nepotreboval.
Mimochodem, funguje na windows, popr. Gnome/KDE nasledujici workflow?
"chytnete" soubor mysi a najedete na nejaky adresar, kdyz soubor nad adresarem podrzite vterinu - adresar se otevre, zobrazi se jeho obsah; takto pokracujete az do ciloveho adresare a soubor pustite. "Move" je dokoncen. Funguje to pochopitelne pro vice souboru najednou.
Kdyz se pouzije "cut", stejne je potreba cilovy adresar nejdrive otevrit a tam soubor, popr vicero souboru, ktere se predim "vyjmuli", vlozit.
<rejp>To mate v osobnich/pracovnich souborech adresarovou strukturu o hloubce 60?</rejp>
Nikdo samozrejme nebrani mit x oken/zalozek vedle sebe a presouvat mezi nimi, popripade oznacit vetsi mnozstvi souboru, cmd+x, cmd+shift+g (zadat cestu, ktera se doplnuje tabem jako v shellu) a pote dat cmd+v
Ptal jsem se na jedno konkretni workflow ktere je opravdu jednoduche a intuitivni pro 99.99% BFU a je pouzitelne s mysi, touchpadem a dotykovou obrazovkou stejne.
<rejp>To mate v osobnich/pracovnich souborech adresarovou strukturu o hloubce 60?</rejp>
To bylo jen co jsem se dopočítal a níž už jsem nešel. Víš jak. Toto provizorně uložím zatím sem a pak to zařadím kam to bude nejlepší. No a pak do toho něco vleze a udělám si zatím další dočasný adresář, s tím že to pak i s tím předchozím roztřídím...no a pak zas do toho něco vleze a udělám si dočasný adresář....
Ale přísahám při masoxu ve jménu jabka, že se vzchopím a udělám v tom pořádek.
Ovšem při mé archivační a dokumentační morálce......i když tenkrát šlo o jenom SA vz. 58/V....nechyběly-to není prý tak zlé....prý je větší malér, že přebývaly....a nikde nebyly evidované až do úrovně pluku, jestli vůbec kde....mno jo no, co jsou proti tomu nějaké adresáře..
Jo, to je pravda, že používání Linuxu může způsobit poruchu osobnosti. Viz zde: http://www.jikos.cz/~mikulas/komix/VYMLETEJ.GIF nebo zde http://www.jikos.cz/~mikulas/komix/OSS.JPG
Většina Linuxáků nepotřebuje nic než prohlížeč, mail (který otevřou v prohlížeči) a přehrávač, a s trochou štěstí a po pár hodinách nastavování jim tohle fungovat bude. Samozřejmě musí se nechat náležitě zprudit "systémem" že tohle můžou a tohle ne, zapomenout na svoje představy jak by co chtěli dělat, odpovědět na 300 dotazů, jestli opravdu chtějí udělat co chtějí udělat, a pak se můžou podívat co nového na Novinkách.