Ani nevím jak, ale najednou tu prostě byl.
Nastěhoval se mně do baráku a usadil se v pracovně.
"Táhni domů, zmetku!" povídám... "Nikdo tě k nám nezval, otravuj si svoje kámoše."
On nic, spokojený se svoji existencí a místem, které si vybral. Sedí tam a arogantně mlčí.
Hlavou mi běží myšlenky co bude dál:
"Mám si na něj snad zvyknout?"
"Mám se s ním pokusit nějak domluvit?"
"Jak by to řešil kolega Hrdobec? A co národní umělec Hovorka?"
"Mám s ním začít bojovat? Použít nějakou lest?"
"Nebo to vyřeším zcela radikálně i za cenu ztrát?"
...
...
Podívám se tam. Je tam, pořád tam je a jakoby na mě snad ještě ke všemu posměšně mrkal!
Strašně mě s.re, opravdu moc. Co by tomu řekla psycholožka? Vždycky radí, abych byl nad věcí... Jde to vůbec?
Pořád tam je, hajzl.
...
...
...
Vadný pixel na mém krásném drahém monitoru.
==============================
Poruchu osobnosti mám schizoidní.
Diagnostikovala mně ji psycholožka.
Nejsem schopen styku se ženou.
Toz mame leto, cas prazdnin, vyletu a oddechu. I dnesni alternativni root komix je tematicky a ma nazev "Dovolena".
https://dhq.cz/img/C9a2k/4kgRX.png
=========================================
Poruchu osobnosti jsem vylecil Macbookem.
Linuxovy desktop neprovozuji
Viaagra ma mnozstvo negativnych ucinkov, napriklad stratu sluchu. Nakoniec prestane ucinkovat a chlap je na tom horsie, ako bol pred tym. Ludske telo sa nesmie zneuzivat. Existuju prirodzene sposoby, akym si chlap moze vyriesit problem.
Dost zle je aj seba oznacovat vsakovakymi diagnozami, ci uz je to pravda alebo nie.
Jsem přesvědčen, že dělal a mám za to, že jsem ho i pochopil. Myslím si, že je to částečně odpověď na můj komentář z minulého dílu. Pomocná ruka, velký třesk, křivky místo ostrých hran ... Ale jsou tam i další témata, například to o darovaném koni ...
Oceňuji, že se pan Hovorka snaží reagovat na komunitu. To je dobrá tradice, kterou praktikovala i předchozí autorka. Ovšem styl je velice rozdílný a zatímco obsah u pana Hovorky je obvykle (teď myslím souhrnně, nikoliv pouze tento díl) na slušné urovni (subjektivně hodnoceno), forma je tak specificky výrazná, že se ani nemůže potkat s většinovým vkusem a je statisticky předurčena k "minutí se účinkem" případně k vyvolání účinku opačného.
Můj subjektivní názor, se kterým se nemusí každý ztotožnit... Pan Hovorka jde cestou prokletých básníků a možná bude jeho dílo doceněno dlouho po jeho smrti (Tím nic nenaznačuji a naopak mu přeji, aby žil dlouho a blaze.), ale v současnosti na uznání dosáhne jen těžko.
Co to meles vorechu? Ja bych mel libat Hororkovy ruce, protoze kdyby nekreslil tak priserne, tak se ve mne neprobudi Muza a nekreslim nejhezci komix jaky kdy root videl. I kdyz z casti za to zrejme muze i moje opusteni toho zatraceneho linux desktopu a prechod na macOS ktery budi kreativitu uz ve sve podstate.
Jo, odstaveček přesně jako by od Kocoura - No klidně mu je polib. Jenže ony poznámký se netýkaly ani tak tvé můzy, případně vašich můz, jako spíše místního dění ve kterém je ta můza, resp. můzy, pouze jakási prvnotní legitimizace pro všechno ostatní. A vlastně to tam totiž výše i píšeš. Ty totiž nemáš "můzu", ty máš "můzu proti autorovi" - to je velký rozdí - a vůbec to od tebe není hezké.
Já si myslím, že "Mistr" pochopil, co komunita myslí, jen možná narazil na své tvůrčí limity a neumí nakreslit postavu (především hlavu) bez hran anebo už dokonce dospěl do takového stádia, že se mu subjektivně jeho styl líbí více, než jakákoliv jiná schématická forma. Také to částečně může být trocha pozérství (vážně tam není "s"), protože by tím "zradil" celý svůj čtverečkovaný svět, za kterým si autorsky stojí.
Je to jako získat v mládí zlozvyk, kterého se pak v dospělosti zbavuje strašně těžce, především proto, že to on sám ani jako něco špatného nevnímá.
To se dá překonat jen velkou odvahou. Pane Hovorko, předpokládám, že při vašem všeobecném přehledu znáte případ španělské farnice Cecilie Gimenez, která se "toho nebála" a vlastnoručně opravila fresku Ježíše Krista. ( https://static.guim.co.uk/sys-images/Guardian/Pix/online/2012/8/22/1345647849262/Ecce-Homo-by-Elias-Garcia-006.jpg ) Když mohla ona, proč ne vy? Na oblých tvarech není nic špatného. Vezměte si ten filosofický potenciál tvaru bez začátku a konce. Třeba alegoria hada, který neustále roste a přitom požírá svůj ocas, takže se stále obnovuje bez toho, aby sám o sobě vyplnil celý vesmír. Už Velký učitel Adama Bernaua věděl, že když hodíte do rybníka cihlu, budou se na hladině tvořit kruhy, nikoliv obdélníky. Co kdybyste jednou opravdu překonal sám sebe? (Asi bych měl absolvovat nějaký psychologický motivační kurz. Cítím, že bych na to možná mohl mít talent.)
Jestli do té množiny "my" počítáte i mě, tak nebudeme. Pokud je něco špatně, kritika je často nutná, aby se daná věc změnila k lepšímu a bývá tím příslovečným prvním krokem. Ale nevybavuji si jediný případ, kdy posmívání se zapříčinilo nějakou změnu ke zlepšení stavu. Navíc, posmívání se komolením jména je chování na úrovni dětí v mateřské školce a toto by mě v žádném případě nebylo hodno.
Nemusíte ho hned trápit. :-)
Symbol dvou trojúhelníků spojených svými stranami popletl už nejednoho schopného mistra. A Hovorka má v každém díle přinejmenším polovinu takového symbolu, přičemž některé z jeho děl jsou vhodné právě na objekt oním symbolem stylizovaný, čímž jej jen dále připomínají. Jeho zmatení se tedy nelze divit...