Ani nevím jak, ale najednou tu prostě byl.
Nastěhoval se mně do baráku a usadil se v pracovně.
"Táhni domů, zmetku!" povídám... "Nikdo tě k nám nezval, otravuj si svoje kámoše."
On nic, spokojený se svoji existencí a místem, které si vybral. Sedí tam a arogantně mlčí.
Hlavou mi běží myšlenky co bude dál:
"Mám si na něj snad zvyknout?"
"Mám se s ním pokusit nějak domluvit?"
"Jak by to řešil kolega Hrdobec? A co národní umělec Hovorka?"
"Mám s ním začít bojovat? Použít nějakou lest?"
"Nebo to vyřeším zcela radikálně i za cenu ztrát?"
...
...
Podívám se tam. Je tam, pořád tam je a jakoby na mě snad ještě ke všemu posměšně mrkal!
Strašně mě s.re, opravdu moc. Co by tomu řekla psycholožka? Vždycky radí, abych byl nad věcí... Jde to vůbec?
Pořád tam je, hajzl.
...
...
...
Vadný pixel na mém krásném drahém monitoru.
==============================
Poruchu osobnosti mám schizoidní.
Diagnostikovala mně ji psycholožka.
Nejsem schopen styku se ženou.
