Vlákno názorů k článku Komiks: tonoucí se stébla chytá od peregrin - "Nejbližší pomocnou ruku najdeš na konci své paže...
-
Niemand (neregistrovaný)
Jsem přesvědčen, že dělal a mám za to, že jsem ho i pochopil. Myslím si, že je to částečně odpověď na můj komentář z minulého dílu. Pomocná ruka, velký třesk, křivky místo ostrých hran ... Ale jsou tam i další témata, například to o darovaném koni ...
Oceňuji, že se pan Hovorka snaží reagovat na komunitu. To je dobrá tradice, kterou praktikovala i předchozí autorka. Ovšem styl je velice rozdílný a zatímco obsah u pana Hovorky je obvykle (teď myslím souhrnně, nikoliv pouze tento díl) na slušné urovni (subjektivně hodnoceno), forma je tak specificky výrazná, že se ani nemůže potkat s většinovým vkusem a je statisticky předurčena k "minutí se účinkem" případně k vyvolání účinku opačného.
Můj subjektivní názor, se kterým se nemusí každý ztotožnit... Pan Hovorka jde cestou prokletých básníků a možná bude jeho dílo doceněno dlouho po jeho smrti (Tím nic nenaznačuji a naopak mu přeji, aby žil dlouho a blaze.), ale v současnosti na uznání dosáhne jen těžko.
-
Hrdobec (neregistrovaný)
Co to meles vorechu? Ja bych mel libat Hororkovy ruce, protoze kdyby nekreslil tak priserne, tak se ve mne neprobudi Muza a nekreslim nejhezci komix jaky kdy root videl. I kdyz z casti za to zrejme muze i moje opusteni toho zatraceneho linux desktopu a prechod na macOS ktery budi kreativitu uz ve sve podstate.
-
null null (neregistrovaný)
Jo, odstaveček přesně jako by od Kocoura - No klidně mu je polib. Jenže ony poznámký se netýkaly ani tak tvé můzy, případně vašich můz, jako spíše místního dění ve kterém je ta můza, resp. můzy, pouze jakási prvnotní legitimizace pro všechno ostatní. A vlastně to tam totiž výše i píšeš. Ty totiž nemáš "můzu", ty máš "můzu proti autorovi" - to je velký rozdí - a vůbec to od tebe není hezké.
-
Niemand (neregistrovaný)
Já si myslím, že "Mistr" pochopil, co komunita myslí, jen možná narazil na své tvůrčí limity a neumí nakreslit postavu (především hlavu) bez hran anebo už dokonce dospěl do takového stádia, že se mu subjektivně jeho styl líbí více, než jakákoliv jiná schématická forma. Také to částečně může být trocha pozérství (vážně tam není "s"), protože by tím "zradil" celý svůj čtverečkovaný svět, za kterým si autorsky stojí.
Je to jako získat v mládí zlozvyk, kterého se pak v dospělosti zbavuje strašně těžce, především proto, že to on sám ani jako něco špatného nevnímá.
To se dá překonat jen velkou odvahou. Pane Hovorko, předpokládám, že při vašem všeobecném přehledu znáte případ španělské farnice Cecilie Gimenez, která se "toho nebála" a vlastnoručně opravila fresku Ježíše Krista. ( https://static.guim.co.uk/sys-images/Guardian/Pix/online/2012/8/22/1345647849262/Ecce-Homo-by-Elias-Garcia-006.jpg ) Když mohla ona, proč ne vy? Na oblých tvarech není nic špatného. Vezměte si ten filosofický potenciál tvaru bez začátku a konce. Třeba alegoria hada, který neustále roste a přitom požírá svůj ocas, takže se stále obnovuje bez toho, aby sám o sobě vyplnil celý vesmír. Už Velký učitel Adama Bernaua věděl, že když hodíte do rybníka cihlu, budou se na hladině tvořit kruhy, nikoliv obdélníky. Co kdybyste jednou opravdu překonal sám sebe? (Asi bych měl absolvovat nějaký psychologický motivační kurz. Cítím, že bych na to možná mohl mít talent.)
