Pokud laskavý čtenář četl přehled Jirky Eischmanna o aktuálním GNOME 48 a můj nedávný pohled na Fedoru 42 po několika týdnech používání, pak zhruba tuší, jaké je Ubuntu 25.04. Ostatní si drze dovoluji tímto na oba zmiňované texty odkázat, neb nyní už na ně jen naváži. Stručně řečeno platí pro Ubuntu 25.04 následující:
Je až děsivé, jak dobře „to“ funguje a jak podobné si „to“ celé je s Fedorou (či jinou distribucí stavějící na stejném GNOME). Ubuntu 25.04 vypadá jako dobrý předstupeň před podzimní verzí 25.10, která bude posledním „ověřovacím“ vydáním pro vše, co následně půjde do Ubuntu 26.04 s dlouhodobou podporou.
Co Ubuntu 25.04 nabízí
Ve stručnosti připomeňme to podstatné z přehledu: jádro Linux 6.14, desktop GNOME 48, vylepšený instalátor i téma vzhledu, plus dílčí změny výchozích aplikací. Nechybí v podstatě nic soudobého, od podpory karet Intel Arc “Battlemage” až po nejnovější GIMP 3.0.x.
Ve výchozím nastavení volí Ubuntu jiný způsob rozdělení diskového oddílu. Nevyužívá Btrfs a jeho možnosti kolem subvolume, namísto toho stále volí osvědčenou klasiku v podobě Ext4.
Subjektivně bych řekl, že instalátorem se dá projít efektivněji, je o něco intuitivnější než u Fedory, jakkoli je rozdíl zanedbatelný (a to netvrdím jako letitý uživatel Ubuntu, pokud mám na nějaký instalátor “návyk”, je to starý instalátor v distribuci Mageia).
Výhodou Ubuntu je dle mého, že se na rozdíl od Fedory tolik netrápí se softwarovými patenty. Systém má už při prvním spuštění aktivní repozitáře s různými kodeky, však už během instalace lze aktivovat možnost instalace i uzavřeného softwaru (vč. Wi-Fi ovladačů apod).
Věci téměř shodné
Největším rozdílem mezi Fedorou a Ubuntu v současných verzích tak jsou dvě velmi viditelné záležitosti. Tou první je boční lišta, kterou má Ubuntu už od éry prostředí Unity (nadále existuje i komunitní varianta Ubuntu s Unity7).
Tou druhou pak jiné výchozí písmo. Užší, ostřejší. Neřekl bych ani horší, ani lepší, prostě jiné, každý sám nechť posoudí, co mu konvenuje více, případně volbu výchozí ho písma změní v nastavení systému.
Věci velmi rozdílné
Historicky víme, že Canonical má tendenci neúčastnit se hlavních cest vývoje linuxových desktopových technologií a naopak se snaží čas od času prosadit něco vlastního.
Tak jako historicky používal vlastní init systém upstart, vlastní desktopové prostředí Unity a chystal nasazení vlastního kompozitoru Mir, nadále si drží svůj vlastní systém zabezpečených balíčků Snap, místo aby jako zbytek světa (ve výchozím nastavení systému) používal Flatpak.
Jde přitom ještě dál, Snap je výchozí metodou instalace pro řadu aplikací, například Firefox a Thunderbird a cílem je učinit Snap opravdu všeobjímajícím řešením. Podpora balíčků Snap se od svého uvedení v roce 2016 postupně zlepšuje, poprvé se Snap verze aplikací objevily v Ubuntu s verzí 18.04, tedy před 7 lety. Tehdy to bylo spíše pro zlost, nicméně Canonical systém stále vylepšuje.
Ubuntu 25.04 nyní více jak týden používám jako primární systém v téměř výchozí konfiguraci, tedy včetně Firefoxu ve Snapu. A poprvé mohu konstatovat, že mi vše běží tak svižně, že nepoznám rozdíl oproti běhu aplikace instalované z balíčku DEB a nepozoruji ani žádné problémy s možnostmi či omezeními propojení se zbytkem systému, stabilitou či vzhledem apod. Funkčně je vše v pořádku, podobně jako u Fedory s aplikacemi ve Flatpaku.
Canonical také značně pokročil s obslužnou aplikací pro instalace. Dobře zapadá do systému, je svižná, stabilní a celkově příjemná na obsluhu. Ubuntu je také mimochodem první linuxová distribuce, u které jsem při instalaci GIMPu z výchozí aplikace zaznamenal hned nabídnuté rozšíření pro AI/ML záležitosti s OpenVINO, konkrétně Stable Diffusion, AI upscaling apod. Zatím jsem nebyl schopen ”to” přimět k práci, ale to může být jen pebkac.
Co mě ale překvapilo, když už Ubuntu 25.04 inzeruje MPV 0.40, že Centrum aplikací ve výsledcích vyhledávání nabízí jen Snap verze 0.38 a pro verzi 0.40 je potřeba přepnout na balíčky Debian. Je to samozřejmě drobnost.
Zastavit se musíme též u mnohými oblíbené, mnohými nenáviděné boční lišty. Pro mě tato lišta a přechod Ubuntu od GNOME 2.xx na vlastní prostředí Unity byl hlavní důvod k odchodu od Ubuntu. Nikdy jsem ji neměl rád a i po návratu Ubuntu ke GNOME mi spíše překážela.
Nejsem schopen posoudit, zdali jsem „vyměkl“, nebo v Canonicalu zkrátili dobu běhu skrývání této lišty, ale v této verzi Ubuntu 25.04 už mě lišta neruší a zásadně nevadí, jakkoli ji příliš nevyužívám. Je tam, ale zatím jsem neměl potřebu zkoumat, jakým magickým příkazem ji vypnout.
Předběžné hodnocení
Připomínám, že Ubuntu 25.04 používám pouze týden a pouze na jedné hardwarové konfiguraci. GNOME 48 ale v součtu používám už notně přes měsíc a požitek z něj je v Ubuntu stejný jako ve Fedoře. Specifika Ubuntu, která se ukazují při instalaci či konfiguraci systému ukazují spíše věci veskrze pozitivní.
Přesto se najde pár marginálních drobností, které lze na Ubuntu použít jako příslovečnou hůl na psa (kupříkladu onu věc s MPV či nefunkčnost OpenVINO v GIMPu, kde zatím nemám prozkoumány příčiny a možná řešení).
Zbytek vnímaných pozitiv či negativ by byl ryze subjektivní, například vzhled prostředí a volba výchozího písma. Pokud si Fedora 42 ode mě odnesla hodnocení 1 (mínus jsem tehdy doporučil zanedbat), pak Ubuntu si jedničku se zanedbatelným mínusem odnáší stejně tak. Ubuntu 25.04 je dobře vyladěná distribuce, ve které já již nepozoruji žádné problémy se Snapy a která také těží z vyzrálosti GNOME 48 a tudíž bych si ji s ohledem na její povahu a širokou uživatelskou základu dovolil doporučit i pro méně zkušené uživatele.
