Vrtá mi to hlavou zase od uvedení Ubuntu 26.04 LTS. Moje jútubová bublina mi v této souvislosti začala předhazovat komentářová videa spíše kritická, stejné pak šlo vylovit i v článcích a blogpostech a když to dnes nastíním Googlí Gemini, zpívá zhruba stejnou písničku, byť okomentovanou o aktuální vývoj.
Canonical to dle těchto kritiků zase podělal a uvedl Ubuntu, které je horší, než mělo být a současně utahuje opasky víc, než by mělo (resp. vůbec nemělo). Inu ono je fakt těžké se zavděčit, když se snažíte prosadit nějakou nepopulární vizi a nejmenujete se Steve Jobs. A do toho potřebujete vydělávat, protože peníze z doby po vašem letu na ISS se spíše tenčí, zaměstnáváte více lidí a je potřeba to celé nějak monetizovat. Prostě karty nejsou rozdány tak optimisticky, jak byly před 20 lety.
Mark Shuttleworth se v průběhu let existence Ubuntu několikrát spálil, vzpomeňme za vše Ubuntu Phone, desktop Unity či zobrazovací server Mir. Ubuntu je dnes jiné, než jaké si jej vysnil (tím nijak nekritizuji ten sen, byl zajímavý a těšil jsem se na něj). Ubuntu už nepoužívá upstart, nepoužívá Mir, nepoužívá Unity. Jde o velice pěkně vyladěnou distribucí stavějící na Debianu, která ale veskrze používá standardní sadu prvků založených či vyvíjených zejména vývojáři Red Hatu, ať již jde o systemd / PipeWire, nebo zobrazování přes Wayland, protože si to GNOME žádá. Zkrátka moc možností, kde se technologicky realizovat Canonicalu nezbylo.
Ale je tu jeden prvek, který se mu za prvé hodí do plánů, odlišuje jej a současně mu umožňuje požadovat specifické věci po uživatelích. Ano, jde samozřejmě o Snap.
Co tedy vše Canonical s Ubuntu 26.04 LTS udělal špatně?
Snapy na prvním místě
Předně tu máme agresivní prosazování Snapů na úkor DEB balíčků či podpory obecného řešení v podobě Flatpaků. Výchozí nastavení Ubuntu je takové, že Flatpak není nakonfigurován a tam, kde má Ubuntu Snap balíček, tak i příkaz pro instalaci DEB balíčku nainstaluje Snap. RMS by jistě prohlásil, že toto krade uživateli jednu z jeho svobod a nebyl by daleko od pravdy.
Důvody, proč to Canonical dělá, jsou obecně známy a plynou z architektury Snapů. Já bych volně řekl, že Snapy dávají možnost zbavit se pekla závislostí a mít lepší kontrolu nad vydáváním aplikací a jejich zabezpečením. Pámbů ví, že Snapy se v průběhu posledních let radikálně zlepšily v tom, co podporují – zejména „průchodnost“ mezi Snap aplikací a zbytkem systému.
Můj osobní poznatek je, že pokud Snap verze aplikací startují déle či běží pomaleji, než jejich flatpakové či „nativní“ DEB verze, pak dnes už je rozdíl víceméně zanedbatelný. A že zabírají více místa? No ano, ale při dnešních kapacitách úložišť to nepředstavuje zásadní problém, ale i to píši v prakticky každém článku o novém Ubuntu, byť vím, že nemálo čtenářů v tom se mnou nesouhlasí.
Osobně si nemyslím, že tohle Canonical vybojuje vítězně, dle mého nakonec za několik let stejně skončí u Flatpaků, ale třeba se mýlím. Rád bych, protože i když Snapy nejsou populární, zvětšují rozmanitost.
Při vší úctě už zcela přestávám ignorovat výtky vůči Snapům, že jde o uzavřený systém, který si Canonical drží pod pokličkou. To je na jednu stranu správné konstatování faktů, na stranu druhou se ale nedomnívám, že v dnešní době post-Spectre/Meltdown a používání jazykových modelů na hledání chyb v open-source projektech je zrovna tohle ten problém, který je nejkritičtější. Nebo-li: „jak to, že vidíš třísku v oku bratrově, a nevidíš břevno v oku svém“, nebo tak nějak zněl dobový překlad známého pořekadla.
Reklama na Ubuntu Pro
Dobře, další výtka směřovala k tomu, že v terminálu se ojevovaly zprávy, které byly de facto reklamou na službu Ubuntu Pro. Souhlasím, opět věc ve stylu slona v porcelánu, jistě šla realizovat jinak, citlivěji. Pokud bychom se rozhodli nenávidět samotnou službu Ubuntu Pro, která je placená, pak vždy je tu možnost ji ignorovat, nebo využívat oněch 5 instalací zdarma pro domácí uživatele.
Rovnou ale dodávám: běžný, IT nepolíbený uživatel terminál v životě nepotká, ten je v jurisdikci jeho člověka, který se mu o PC stará (asi jako moje tchyně, která nikdy v životě neinstalovala jedinou aktualizaci; od toho jsem tu já).
Sejití z cesty
Možná jediná pro mě validní kritika Canonicalu, je tato: Ubuntu už není projekt pro běžné lidi, je to víceméně enterprisová linuxová distribuce, která má svoji demonstrační verzi v podobě desktopového systému. Tedy podobně jako to má Red Hat s Fedorou (prosím, nepište do diskuse, že Fedora je komunitní projekt, který není pod kontrolou Red Hatu). Takto Ubuntu mohu vnímat právě v kontextu toho, že Canonical s novými vydáními vždy vymyslí něco, co jakoby z Ubuntu dělalo prodejní materiál na služby.
Ale jak jinak má sakra Canonical dělat to, co dělá? Tedy mimo jiné to, že poskytuje dobře vyladěný linuxový desktop s mnohaletou podporou LTS verzí?
Realita doby
Realita je taková, že Ubuntu ujel vlak. Tak, jako bylo Ubuntu před 20 lety progresivní, je dnes progresivní možná CachyOS. Ubuntu už nemůže, má své zákazníky a musí se držet tak trochu v regálu s konzervami. Podobně si nemůže radikálně vyskakovat ani Fedora, ani openSUSE. To není chyba, to je vlastnost.
Ubuntu balancuje mezi dvěma póly a pokud si odmyslíme Snap, který lze zcela vykutat pryč, pak musím připomenout toto: Ubuntí App Center se pořád zlepšuje (a můj osobní názor je, že se s ním žije lépe, než třeba s KDE Discoverem), Snap taky, ale u posledních vydání Ubuntu už prakticky nevidím důvod, proč bych tak musel činit.
Pokud přijmeme tezi, že naši linuxovou distribuci už nemáme pod kontrolou – při vší úctě nikdo na planetě nemůže dát ruku do ohně za celý kód systému – pak může být výběr distribuci primárně otázkou toho, jaké výchozí nastavení systému je nám nejbližší. Někomu vyhovuje Fedora, někomu Ubuntu, někomu Zorin OS, někomu Mint či Manjaro a tak bych mohl pokračovat.
Kdo cítí potřebu zachovat čistotu našich tělních tekutin, ten samozřejmě volí BSD, Debian, Slackware, Arch, nejlépe s X.Org či XLibre, zcela určitě bez systemd a Waylandu, tedy bez GNOME, bez GeForce, bez PulseAudio, bez cojávímčehovšeho.
Nechme už Canonical jít svou cestou. Přestaňme jej kritizovat s každou novou verzí za Snapy. Je to jeho cesta. Kritiku lze projevit přechodem na jiné náboženství, pokud nám to Snapové nevyhovuje, stejně jako před pár lety lidé vyjádřili svojí víru vznikem projektu Devuan, nebo nedávno vznikem projektu XLibre.
O Canonicalu lze říci jedno: je tak trochu jako datel na betonovém telegrafním sloupu. Zkouší to až za hranu rozumného. Ale když nakonec dojde k poznání, že tudy cesta nevede, nebojí se opět vše napravit. Udělal to s upstartem, udělal to s Unity, udělal to s Mirem.
Jestli dojde i na Snap, se nechme překvapit.
