I když RPG hry opravdu miluji, přiznám se, že k žánru dungeonů jsem nikdy moc nepřičichl. Upřímně, pokud se v RPG s otevřeným světem nějaká jeskyně, nora nebo puklina v zemi objeví, s radostí ji ignoruji a raději běhám se svým nařachaným bojovníkem po louce, užívám si duhy, poníků a pokukuji po spoře oděných elfkách. Nejsem klaustrofobik, ale úzké tmavé chodby mě zrovna nikdy nerajcovaly.
Kvůli tomu se teď divím, proč mě Legend of Grimrock tolik chytil. Už před vydáním jsem u sledování této hry zpozorněl a dokonce se na ni začal i těšit. A to bylo venku jen pár obrázků a videí! Ze hry už od počátku vyzařovala zajímavá dobrodružná aura. Byla dokonce tak silná, že jsem si hru předobjednal a poprvé hrál na, „tfuj“, pomalu se mi to až studem nechce psát – na Windowsech. No, ale teď už je port i na Linuxu, tak hurá za dobrodružstvím, že, bratři Tučňáčího řádu. Poslední venku z labyrintu je pukavec!
Příběh vám není vpálen vypravěčem do obličeje
Příběh v Legend of Grimrock je všudypřítomný, protože vy jste tím příběhem. Čtyři vězni byli vhozeni do hory a svět na ně zapomněl, ale oni na něj ne. Teď hledají cestu z nekonečného labyrintu. Nejsou prvními návštěvníky, stopy po ostatních dobrodruzích jsou všude kolem, jen si jich musíte všímat. Informace vám nejsou násilně vpáleny vypravěčem do obličeje, je čistě na vašem zájmu, zda se chcete o tajemném místě něco dozvědět. Svitky se vzkazy skrývají nejen zajímavé osudy jiných dobrodruhů, ale mohou vás varovat před nebezpečím, skrývajícím se na prostější straně dveří.
Herní mechanizmy jsou téměř totožné s legendami jako Dungeon Master. Pohled na herní svět je z vašich očí, ale ovládáte naráz čtyři hrdiny. Ti jeskyní cestují v určité formaci, kterou lze neustále měnit. Ten, kdo stojí blíž k nepříteli, většinou schytá ránu, je to prosté. Inventář i schopnosti má každá postava vlastní. Jako u většiny RPG jsou jejich schopnosti odvozeny od zkušeností, povolání a rasy.
Vytvořte si partu dle svého stylu hraní
Můžete se do hry vrhnout už s předem vytvořenými postavami nebo uplatnit svůj tvůrčí talent. Vypiplat si postavu zrovna dvakrát nemůžete, ale i tak se lépe po temných kobkách běhá s Frantou Krysobijcem, než s anonymním trestancem. Navíc, složení party dle povolání ovlivní vaší strategii postupu po celou hru. Partička kouzelníků se určitě nebude po hlavě vrhat do boje a Krul, mínotauří válečník, bude rád, když přečte nápis na zdi a určitě od něj nemůžete čekat metání ohnivých koulí.
I když se většinu času budete pohybovat úzkou chodbou, prostředí vás pravděpodobně neunudí. Je prošpikované hádankami, a teď pozor, velmi chytrými a logickými, což nebývá v dnešní době takovou samozřejmostí. Dorazíte třeba k zavřeným dveřím, vedle nichž je hlava s otevřenými ústy. Básnička na zdi praví, že hlava má hlad. No, tak jí dáte nějaký žvanec. Dobře, tohle byla banální hádanka, jsou ale i takové, které vám dají fakt zabrat, u kterých bude váš mozek při usilovném přemýšlení metat blesky. Často je ale řešení celkem jednoduchém, i když se tak na první pohled netváří.
Sběratelé vybavení si užijí také
Co by to bylo za RPGéčko bez lítého boje a hamounění vybavení. I tuhle kratochvíli většiny dobrodruhů si v Legend of Grimrock užijete do sytosti. Zbraně jsou celkem vzácné, to je pravda, a dokonce musíte šetřit i jídlem, ale boj je všudypřítomný a i na nejlehčí obtížnost pekelně těžký. Musíte taktizovat a nebo, ehm, lehce podvádět. Nepřátelé jsou pitomí jak vagon bláta. Slepě vás pronásledují a snaží se vás umlátit.
Výhoda je, že se mapa skládá z dílků a na dílku může být jen jedna postava nebo postavy ve formaci, ale ty jsou brány systémem skoro jako jedna. Stačí tak nalákat bandu pavouků do úzké uličky, stoupnout si před dveře, chvilku mlátit do chudáka pavouka, který byl nejrychlejší a tudíž první a pak zavřít, regenerovat se nebo nabít schopnosti a pak zase mlátit.
Systém lze občas snadno obejít
Je to neslušně řečeno ochcávačka, ale funguje to ve valné většině případů. Naštěstí vás mohu ujistit, že něco podobného nefunguje u hádanek. I tak budete mít co dělat, abyste hru dokončili na nejnižší obtížnosti. Je poměrně obtížná obzvlášť pro nováčky v dungeonech, jakým jsem například já. Naštěstí jsou herní mechanizmy velmi dobře pochopitelné, takže jediným limitem jsou vaše schopnosti. Nad manuálem sedět rozhodně zpočátku nemusíte.
Po grafické stránce hře snad nelze vůbec nic vytknout. Hra světel a stínů je působivá. Monstra vypadají opravdu realisticky, i když mají poněkud toporné animace. Prostředí je i přes jednotvárnost zajímavé, těžko se to popisuje, ale určitě jsem nebyl znechucen, že neustále zírám na cihlovou zeď. Spíše naopak, hledal jsem vypouklý kámen, který většinou otevírá tajné skrýše plné pokladů. Hudba je heroická a dodává vám pocit důležitosti, i když jste jen partička trestanců. Zvuky jsou slabší průměr. Stále slyšíte to samé sekání a vzdychání, které ale neurazí a nezprotiví se vám, což je hlavní.
Editor jako bonus
Hned po vydání vyšel Legend of Grimrock bez editoru. Linuxáci, kteří si trochu nedobrovolně na hru počkali, si ho naštěstí užijí už teď. Pracovat s editorem je poměrně snadné. Mapy kreslíte pomocí čtverečků. Stačí přečíst pár manuálů na hlavních stránkách a můžete se celkem bez komplikací vrhnout na tvorbu vlastního dobrodružství. To původní ve hře vám nevydrží, pokud hrajete na easy, ani na 10 hodin. Což méně tvořivé dobrodruhy možná lehce zklame, i když porce zábavy za 14.99 dolarů je to víc než slušná.
Závěrečné hodnocení
Legend of Grimrock je suprová hra a troufám si i říct, že asi nejlepší moderní RPG, i když se starými mechanizmy, na Linuxu. Je přístupné i pro nováčky v žánru a i přes svou lineárnost baví až do samotného konce. Pokud k tomu přidáme super editor. Nevidím důvod, proč váhat. Uvidíme se venku, přátelé, jdu se dál prodírat spletitým chodbami uvnitř hory Grimrock.
Výhody
-
Audiovizuální stránka
- Hratelnost
- Editor
- Super hádanky
Nevýhody
-
Souboje
-
Délka hry
- Návykovost
