Tak si říkám, proč vlastně upravovat fotky? Abychom zkreslovali realitu a dělali věci hezčí, než jsou? Abychom zamaskovali to, že neumíme používat fotoaparát ... zlaté časy, kdy se něco vyfotilo, vyvolalo a to bylo všechno ... maximálně se zvětšilo a zmenšilo .... Dnes každý upravuje :-D ... Není však lepší vylepšovat svět reálně, než si ho zkreslovat virtuálně?
O tomhle se vedou diskuse už někdy od časů pánů Nipeceho, Daguerra a Talbota, protože už jejich procesy nějakým způsobem pozměňovaly realitu. Za časů analogové fotografie bylo naprosto běžné ovlivnění tvorby negativu vyvoláváním nebo pozitivu výběrem papíru a vývojky a "nadržováním" při expozici papíru pod zvětšovákem. O různých typech speciálních procesů, montážích apod. nemluvě.
Navíc: Kde byste hledal a jakou realitu třeba na fotografiích Jana Saudka? I velmi realistické a s minimálními zásahy do procesu vyvolávání fotografie pana Sudka jsou spíš ozvěnou reality než realita sama (viz např. "Moje zahrádka", "Skleněné labyrinty" atd.).
Dnes se pouze těžiště zásahů do finálního obrazu přesunulo z oblasti snímání do postprocesingu. Svým způsobem je to plus, protože původní snímek nemusí přitom být zničen a současně nedochází ke ztrátě kvality, ke které docházelo v analogové fotografii vždy při vytváření jakékoli záložní kopie.
Možná se na frekvenci úprav digitálních fotografií podepisuje i to, že df dává zatím technicky méně kvalitní snímky než analogová (např. snímky žárovkového světla ve sklepě, na nichž jsou vidět podrobnosti na osvětlených zdech a současně i vlákno žárovky - P. Koblic jimi v jedné ze svých knížek demonstruje možnosti speciálních metolových vývojek) jsou digitálně (kvůli technickým omezením čipu) nedosažitelné bez zkomponování speciálním softem alespoň tří dílčích obrázků s různou expoziční korekcí do jednoho.
Navíc úpravy fotografií, tedy něco nad úroveň syrového snímku, který vylezl z fotoaparátu, se staly až nyní pro řadu lidí vůbec možné, protože experimentovat doma s něčím podobným v analogové barevné fotografii - to bylo jednak hodně peněz za zkažený materiál a jednak hodně času (mezi expozicí papíru a jeho ustálením do podoby, kdy už se s ním mohlo na denní světlo, uplynula skoro půlhodina), to samé v GIMPu je záležitost pár sekund a ještě si někteří "rozežraní" stěžují. Současně je to prakticky jen za cenu proudu, co spotřebuje počítač když běží.
Díky za tak rozsáhlou odpověď, dobře se to četlo. S1amozřejmě vím, že úpravy fotografií je strašně stará záležitost. Můj povzdech byl spíše tím směrem, jestli je dobré, aby se tyto nástroje dostali do rukou běžných uživatelů, kteří dříve maximálně zvětšily a vyvolali snímek. Dnes se snaží aby rodinný snímek vypadal jak z časopisu. A když jsme u těch úprav, co takový filmový pás? Když si vzpomenu na Falešnou hru s Králíkem Rogerem, tak tam smekám, ale to už jsou mistrovská díla ;-)
