Taky preferuju "stabilní" novinky. Jsem na Manjaru. Tam teď sice skoro 5 týdnů trvalo, než zkompilovali nový Virtualbox 6.14, který už netuhne na jádru 5.8. Jenže v Ubuntu ty velké chyby zůstávají většinou po celou dobu existence distra. Na 16.04 mi neustále tuhla Mesa, Manjaro tehdy problém opravilo pushnutím její betaverze, což problém okamžitě vyřešilo. Pár hodin na to ji nahradili ostrou verzí. Ubuntu zůstalo na (pro mě) zabugované verzi a nenahradili ji ani po urgencích na bugtrackeru. Ono na LTS verzi nakonec zůstanete na prastarých základech a problémy se začnou kupit. Takže asi tak...
btw: s *buntu muzes podobne nahodit novejsi mesu pres (polooficialni) "Ubuntu-X team" PPA:
https://launchpad.net/~ubuntu-x-swat/+archive/ubuntu/updates
Na nové verze softwaru a opravy z upstreamu je snap a flatpak. Mít všechno formou distribučních balíků vypadalo jako dobrý nápad, ale v praxi se to ne tak úplně osvědčilo. Nemluvně o tom, že je jedna věc, to tak dělat v době, kdy existovalo všeho všudy pár set balíků a nezávislé třetí strany prakticky vůbec nebyly, a je něco úplně jiného to dělat v dnešním ekosystému.
To se samozřejmě netýká přímo problému OP s Mesou. V Ubuntu se skutečně občas podobný problém vyskytne, a dá se to považovat za neomluvitelné. Jenže pokud člověk v takovém případě nasadí PPA do doby, než vyjde oprava nebo HWE aktualizace, je to sice problém, ale v důsledku na tom uživatel není o nic hůř, než s nějakou rolling distribucí typu Manjaro nebo klidně i Debian testing/sid, protože v takovém případě je vlastně všechno jenom formou ekvivalentu PPA.
Rozhodně si myslím, že kvalita vydání Ubuntu (z hlediska testování, chyb atd) je jedna z věcí, na které se dost projevil chaotický management posledních let. Ubuntu 20.04 je teda solidní, snad je to předzvěst obratu (resp. návratu) k lepšímu.