Názory k článku Matematické měření rozlišení softwarově korigovaného dalekohledu

Super, zase zabavne pokracovani bastlirskeho serialu. Dame dohromady 2 prumerne veci, ktere k sobe nepatri a bavime tim sebe i ostatni.

Abychom se trochu dotkli reality, prijde mi to jako kombinace geniality a blbnuti (rekl bych umyslneho). Na jednu stranu triviality jako reseni rovnice s 0^2, na druhou stranu z niceho nic dosadime 0.42, na jednu stranu zcela racionalni teze na konci, na druhou stranu Heisenbergovy relace zamotana do vztahu sirky gause funkce a jeji transformace.

Dost mozna jsem i neco nepochopil. Urcite treba reverse engeneering matematickeho strojoveho kodu. Jak od doctora who.

Zabavne, pokracujte.

Souhlasím. Já s objektivy nedělám, ale občas musím pracovat s veličinami, které charakerizují zobrazovací systémy v radiologii. Například MTF (modulation transfer function), NPS (noise power spectrum), NEQ (noise equivalent quanta) a DQE (detective quantum efficiency). Aby si to každý výrobce neměřil po svém, tak jsou postupy standardizované ISO nebo IEC. Pro optiku se z toho hodí jen ta MTF, zbytek popisuje chování systémů, které mají hodně kvantového šumu. (Tomu může odpovídat focení v noci.)

Teď vidím, že ISO standardy existují i pro charakterizování optických systémů. Např. ISO 12233:2017(en) Photography — Electronic still picture imaging — Resolution and spatial frequency responses. ISO standardy jsou drahé, jakousi představu o jejich obsahu lze získat na webu https://www.imaging.org/, konkrétně v sekci Standards.

Mě ty články baví. Z ISO standardů se dozvím .. standardy, tady jak to funguje a jak nad tím přemýšlet.

Má zkušenost je, že standardy programovacích jazyků (třeba C++) mnoho nevysvětlují. V tomhle případě je lepší si poslechnout přednášku Bjarne Stroustrupa, kde rozebírá motivaci, která ke standardu vedla. V jiných disciplínách to ale tak nebývá. Třeba standardy popisující zpracování nejistot měření poskytují velmi detailní vysvětlení. Podobně i ten zmiňovaný standard ISO 12233. Číňané se autorskými právy příliš netrápí, a tak se naskenovaná verze toho dokumentu dá najít třeba zde: https://v1.cecdn.yun300.cn/100001_2009295016/BS%20ISO%2012233%202017.pdf . Pokud člověk absolvoval kurz o zpracování signálu, pak je to snadné čtení.

V počítačové tomografii se jako hrubý odhad rozlišení deporučuje frekvence odpovídající poklesu MTF na 10%. Překvapilo mě, že tohle se nedá aplikovat na optické systémy, protože u těch se MTF v oblasti těchto frekvencí chová divně.

Nejsou prohozené ukázky pro 0 a 0,53? Ta ukázku u 0 je rozmazanější než ukázka u 0,53, myslel jsem si, že to bude opačně...

Kancelář pro uvádění románů na pravou míru zaslala tyto poznámky:
1) U objektivů rozlišujeme MTF v dvou osách, sagitální a meridiánní. Jde ovšem spíše o informační hodnoty, protože popisuje chování v těchto osách samostatně, nepopisuje jejich kombinaci. Jakou rovinu měřil autor?
2) "Charakter rozmazání" výrazně ovlivňuje clona (její tvar a clonové číslo) a geometrické zkreslení objektivu. Tady se dá předpokládat velká clona, takže uprostřed objektivu bude teoreticky bokeh ve tvaru kruhu, ale vzhledem k tomu, že se nejspíš nikdo nesnažil potlačit vinětaci (vyplývá z předchozích dílů článku) a sférickou aberaci, dá se směrem k okraji objektivu očekávat bokeh ve tvaru tzv. "cat eyes". Takže pokud se spočítá "rozmazání" uprostřed objektivu, okraj bude po korekcích stále rozmazaný (může se teoreticky i zhoršit).
3) Obrázek byl převeden do stupňů šedé, takže měření probíhá včetně chromatické aberace, která může mít jiné a vyšší řády než samotné "rozmazání". Kdybyste se konečně podíval, jak fungují modely používané v lensfun, nemusel byste tuto chybu udělat.
4) Ten grafík s šířkou pásma je hezká věc, ale by vhodné doplnit, že fL=-fH a že je to graf, kde jsou (pro čtenáře zbytečně) uvedeny i záporné frekvence. Nebo chce autor naznačit, že objektiv dělá i horní propust a když zamířím objektiv na jednobarevné pozadí, vypadne mi černá plocha, protože na snímač nic nedopadne? To snad né.
5) MTF většinou nevypadá Gaussovsky, ale velice často spíše jako 1/(1+w/w0), kde w je frekvence a w0 zlomová frekvence, kde dochází k 3 dB útlumu. Zpravidla je ale složitější a nejde moc dobře nafitovat ani na jednu z těchto dvou funkcí. Není nic neobvyklého ani to, že není monotónní.

Pokud dalším krokem bude doostřování inverzním filtrem, nebylo by od věci pokusit se změřit (nejspíše by na to šlo použít obrázky z kroku, kde se řešila vinětace) šumovou úroveň fotoaparátu. A inverzní filtr aplikovat jako Wienerův filtr, aby z toho obrázku nebylo jen zašuměné zobání pro slepice.

Co se bodu 3 týče: Převedení do šedé doporučuje i ISO 12233. Ten ISO standard je ale napsán jako pohádka o chytré horákyni: "Dělejte to takto, ale také to můžete dělat úplně jinak." Takže kromě převedení do šedé (odkazuje se na ISO 14524, které popisuje metody měření optoelektronických konverzních funkcí OECF) zmiňuje i použití barevných filtrů pro měření MTF jednotlivých barevných kanálů. Autor pro konverzi do luminance (jasu) použil GIMP. Tipuji, že použtí ISO 14524 by vedlo k podobnému výsledku. Možná jsem vaši poznámku nepochopil. V každém případě Lensfun je zajímavý projekt.