Metro je pokračování herní adaptace úspěšné ruské knihy Metro 2033. Po příběhové stránce je oproti ostatním střílečkám značně nadprůměrné. Svět Metra je vypilován do posledního detailu. Má svou historii, své frakce, padouchy i hrdiny. Opět se zhostíte role postavy z prvního dílu a v kůži Artyoma se pokusíte napravit svou chybu, která v minulém díle odsoudila lidstvo k zániku. Také se vydáte na cestu odpuštění a spáse vlastní duše.
Klasická střílečka?
Po herní stránce není titul v ničem převratný. Nejedná se čistě o lineární střílečku, ale také se nebudete pohybovat ani v otevřeném světě. V tunelech se jen těžko odbočuje jinam a cesta vede vždy kupředu. Styl, jakým hrou projdete, je však na vás. Můžete se spoléhat na tichý postup nebo vše vsadit na silný palebný arzenál. Ani jedna z cest není špatná a zásadně mění požitek ze hry.
Dále Metro disponuje jakýmsi jednoduchým systémem správy vybavení. Jednotlivé stanice moskevského metra totiž byly přeměněny na městské státy. V nich se nachází jak prodejci nového vybavení, tak poskytovatelé různých služeb. V tomto nehostinném světě se platí pomocí kvalitních nábojů. Budete tak často postaveni před dilema, zdali své platidlo nakropit do nepřátel nebo si za ně koupit třeba novou zbraň či strávit noc v objetí půvabné kurtizány.
Atmosféra by se dala krájet
Během hraní na vás dýchne neútěšná atmosféra a pocit, že obyvatele metra už nikdy nic lepšího nečeká. To dokládá i polemika jedné z postav na začátku hry, kdy se na průjezd soupravy dívá jako na zázrak. „Naše děti už s ním nebudou umět jezdit a budoucí generace si budou myslet, že to postavili bohové,“ polemizuje se. V tomto duchu se táhne většina rozhovorů a tento osud je všem obyvatelům podzemní říše doslova vepsán ve tváři. Důležitý je dnešek, budoucnost je totiž temná.
Celou atmosféru umocňuje ještě fakt, že se vývojáři snažili, abyste se ve hře cítili fyzicky přítomně. Nejste jen levitující hlavou bez těla. Venku si nasazujete plynovou masku, aby vás toxiny nezabily. Tu si sem tam musíte otřít od bláta nebo vyměnit v případě, že se na hledí objeví praskliny. Stejné je to i s temnotou tunelů, která vás jednoduše obejme a pohltí.
Méně akčních scén, prosím
Je paradoxem, že u střílečky nejsou nejlepší akční pasáže, ale právě momenty, kdy osamocení zkoumáte nehostinný svět zničené Moskvy nebo temná zákoutí tunelů. I když se může zasení hry do podzemky jevit jako nuda, autoři dokázali z prostředí vytěžit maximum a některé scenérie vás doslova uchvátí. Hra světel a stínů je prostě famózní. V tunelech žije specifická fauna a sem tam se objeví prasklinky, doprovázené pádem sutin, nebo vás postříká proud vody.
Problém ale někdy nastává s herními momenty, které jsou inspirované spíše sérií Call of Duty. Ty sice hru dokáží obzvláštnit, ale rozbíjejí atmosféru, kdy se bojíte každého dalšího kroku. Pak totiž najednou stojíte před desítkami nepřátel a v úprku se vyhýbáte kulkám, což završíte skokem do drezíny. Takové momenty hře prostě nesluší.
Idylické to není ani s umělou inteligencí nepřátel. Hra vás často vybízí k tomu, abyste vraždili v utajení. Některé pasáže se dokonce bez podobného postupu neobejdou. Neinteligence nepřátel vám ale tento postup dost ulehčí. Vojáci se k vám často staví zády a čekají, až jim někdo podřízne krk. Když vás na vteřinku spatří, zpozorní, ale na místo, kam jste směřovali, prostě nejdou. Stejně bídné je to i u monster. Ty praktikují pouze taktiku čelního útoku a na komplexnější strategii, třeba využití mrštnosti, prostě nenarazíte.
Metro: Last Light je také po grafické stránce velmi vyspělou hrou. Dalo by se říct, že v mnohých ohledech je asi to nejhezčí, co jsem dosud měl tu čest hrát, i s ohledem na konzole nové generace. Audiovizuální stránka si však bere krvavou daň v podobě vysokých hardwarových nároků. V některých pasážích tak budete klidně moc přepnout na nejvyšší grafické zpracování, jak se ale dostanete do měst, budete rádi, že vám hra běží obstojně.
Závěr a konečné hodnocení
Pokud milujete téma postapokalyptické budoucnosti a nemáte rádi jen tupé střílečky, budete z Metro: Last Light nadšeni. Dojem může kazit pár chyb, ty ale bez problémů vyváží úžasná atmosféra, grafika a hratelnost. Navíc platí, že se jedná o vizuálně nejatraktivnější hru pro operační systém Linux.
Výhody
- Audiovizuální stránka
- Atmosféra
- Možnost zvolit styl hraní
- Příběh a svět
Nevýhody
- Umělá inteligence
- Akce ve stylu Call of Duty
- Deprese z lidstva
