Petr Šimáček z Radia Beat je linuxák, který je slyšet v éteru a vidět na internetu. Při naší e-mailové komunikaci jsem dostal nápad, že bych je v rádiu navštívil. Přeci jen je to zajímavé prostředí, které je sice na první pohled vzdálené od serverů, sítí a internetu, ale ono to jen tak vypadá. Nakonec i tady mají servery, zajímavou techniku a hlavně Linux.
Z větší dálky to na Vinohradech vypadá jako běžná prvorepubliková vila, ale jakmile se přiblížíte, uvidíte spoustu aut s názvy různých rádií a na zdi budovy si přečtete nápisy jako Radio Beat, Kiss 98 nebo Country rádio. Petr Šimáček mě přivítá stiskem ruky a jdeme do druhého patra. To jsem zvědav, co o nás napíšete,
směje se a vypadá jako hodně pohodový chlapík, v džínách, tričku a v pohodě.
V redakci zpravodajství
Procházíme velkým domem a blížíme se do redakce. Já jsem šéfredaktorem zpravodajství na Beatu, ale mám tu takovou zvláštní pozici. Někdy okolo roku 2007 jsem si sem nainstaloval Linux a připojil jsem se do sítě, což tenkrát rozhodně nebylo obvyklé,
říká mi Petr Šimáček při vstupu do místnosti, která vypadá skoro jako normální kancelář. Jen v rohu je velké okno do studia a vedle něj zmíněný počítač. Mám tam Debian Jessie a kromě normální kancelářské práce na něm stříhám i audio a dělám třeba grafiku.
Další linuxový počítač je pak přímo ve studiu a také na něm běží Debian. Je to starší notebook, který jsem předělal na zařízení pro živé čtení zpráv. My si tady napíšeme text, pak přijdeme do studia a tam je to nastaveno tak, že se po zapnutí spustí OpenBox a automaticky se otevře dokument s aktuálními zprávami,
vysvětluje mi Petr Šimáček.
Při prvním setkání se noví lidé takového přístupu bojí, protože je jiný, ale prý si rychle zvyknou. Lidi z toho mají hrůzu, protože na ploše nic není a nikdo mi to nemůže rozvrtat. Už to tak provozujeme pátý rok, jednou za čas na tom pustím aktualizace a funguje to bez jediného zaváhání.
Zmíněný počítač není žádný nováček, ale s Debianem může stále sloužit. V roce 2002 to byl high-end za strašné peníze, dnes by byl asi na smetišti.
Ve studiu se používají také další svobodné nástroje, včetně těch ke stříhání zvuku. Když sem přijde nějaký nováček, obvykle má požadavky na nějaké drahé proprietární nástroje, ale my jsme zvyklí tu stříhat v Audacity. Jsme schopni to z něj všechno odbavit,
vysvětluje Petr Šimáček a ukazuje na kolegu v malém nahrávacím studiu, který zrovna v Audacity stříhá. Vznikla tu i část české lokalizace pro Audacity, na které se Petr Šimáček podílel. Přeložil jsem tehdy pár set stringů, aby to tu lidi nemátlo, je to dneska normálně součástí instalace.
Nebylo prý ale snadné připravit vše tak, aby byl zvuk vysílatelný v rádiu. Z tohohle malého studia leze zvuk úplně jinak než z vysílacího. Jingly byly třeba hlasitější než naše slovo, nebylo tomu tak dobře rozumět a podobně. Před samotným vysíláním proto zvuk prochází přes Optimod, který mění parametry zvuku a musí dostat vstup v přibližně konstantní hlasitosti.
Kolegové z techniky prý nejdřív nevěřili, že Audacity bude schopné zvuk v požadované kvalitě dodat, nakonec se to ale podařilo. Používáme tu několik různých pluginů, jsou tam úrovně, kompresor a pak limiter a my jsme museli vymyslet nastavení, které by fungovalo pro všechny různé případy. Konkurence s tím má velké problémy, zejména při živém vysílání nebo při telefonátech.
Jako odbavovací systém se tu používá proprietární Cartmaster, což je dnes v rádiích standardní řešení. I v něm ale najdeme špetku otevřených standardů. Zajímavé na něm je, že odbavuje zvuky jen ve formátu OGG Vorbis. Všechno tedy natáčíme do tohoto formátu, pokud přijde nahrávka třeba v MP3, automaticky ji konvertujeme.
To platí samozřejmě i pro písničky. Jsou tu servery, kde leží tisíce písniček, když přijdou nová CD, automaticky je rippujeme do OGG.
Hudba z vydavatelství stále ještě chodí na CD, někdy si vlastní nosič přinese i host. Občas někdo dorazí i s vinylem, ve studiu proto musíme mít gramofon.
Najednou se Petr Šimáček podívá na hodinky: Musím jít do studia připravit zprávy na celou. Od nového roku přes den zprávy předtáčíme, abychom v nich neměli chyby. Pojďte dovnitř, jestli chcete.
Střídáme kolegu za sklem, já přestávám fotit a poslouchám, jak Petr Šimáček zkušeným rozhlasáckým hlasem namlouvá souhrn událostí dnešního dne včetně počasí. Teď to jdeme střihnout.
Přesouváme se opět do redakce, Petr Šimáček si sedne ke svému počítači s Debianem, spustí Audacity a dobře nacvičeným postupem začne pracovat s právě namluveným zvukem. Mám tu připravenou takovou košilku s předěly, do které to vlastně jen vložím,
vysvětluje během bleskové práce. Audacity se vlastně ukázalo být výhodné ještě v tom, že když je tu nějaký nováček, může si ho zdarma stáhnout a doma používat a třeba i trénovat. To je u komerčních produktů vlastně nemožné,
říká, když dokončuje a ukládá svou práci. Můžeme si to jít rovnou poslechnout do vysílacího studia.
Ve vysílacím studiu
Vycházíme z redakce a jdeme přímo ke studiím, prohlížíme si tematicky upravené dveře. Ty do Country rádia vypadají jako vchod do saloonu a dokonce u nich hoří i umělý oheň, dveře k Beatu jsou zase z kůže a jeansoviny. Chtěli jsme, aby každé dveře odrážely téma daného rádia,
usmívá se mému údivu Petr Šimáček.
Beat patří do velké mediální skupiny Radio United Services, ve které je také celá řada různých rádií: Kiss, Radio 1, Spin, Signál, Rock zone a další. Patří k nám třeba také televize Prima.
Beat byl ale v roce 2002 prvním alternativním rádiem v mediální skupině a vůbec se nevědělo, jestli bude někdo poslouchat hudbu mimo střední proud. Předpokládalo se 30 tisíc posluchačů, dnes jich máme přes 471 tisíc po celé republice. Je to splněný sen,
říká Petr Šimáček.
Vstupujeme do vysílacího studia, kde právě sedí Petr Vejvoda. Už si v odbavovacím systému připravuje nahrávku, která před malou chvílí vznikla v Audacity o několik místností vedle. Několikrát si přehrává přechod mezi písničkami a vloženými zprávami, aby bylo vše připravené a jingle správně rytmicky navázal. Do toho ještě stíhá připravovat vysílání dalšího pořadu a mezi tím zkušeně ohlásí připravované zprávy. Jsou tu dva počítače, mixážní pult a po pravé straně klasické přehrávače. Jsou tu dva CD přehrávače, gramofon a tady dokonce DVD, protože občas někdo přinese video záznam z koncertu,
vysvětluje mi Petr Šimáček. Poté si poslechneme správně odbavené zprávy a jdeme se podívat za techniky.
V zázemí u techniky
Přicházíme do další velké kanceláře, kde je na první pohled vidět, že jsme přišli k technikům: na stolech leží kabely, zvukové karty, switche a další povědomá technika. Přivítá nás Vladimír Krása. Už víme, jak se zvuk nahraje, sestříhá a jak vznikne výsledné vysílání. Ještě ale nevíme, jak doputuje k posluchačům. Na střeše máme mikrovlnný spoj, který míří na křižovatku na Želivského na bývalý Strojimport. Tam je pod střechou taková malá strojovnička s FM vysílačem pro Prahu,
říká nám Vladimír.
Zbytek republiky je pak pokryt dalšími vysílači, do kterých přichází signál ze satelitu. Od nás jde linka na Kavčí hory a odtamtud na družici Astra 23,5.
Zmíněný transportní kanál je na satelitu veřejně přístupný, což si můžeme hned ověřit. Vladimír zapíná satelitní DVB-S přijímač se zesilovačem a rozezní se Beat z vesmíru. Když mám slabý pozemní signál, poslouchám běžně ze satelitu, kde je navíc kvalitnější zvuk než z FM,
směje se.
Takhle jednoduché to ale není, protože do hry vstupují další prvky jako zpoždění a třeba i odpoje. Vysílání pro Prahu musíme uměle zpožďovat, protože nejde přes satelit a kdyby vám v autě RDS přeladilo na jiný vysílač, poznali byste to.
Na satelit jde navíc celkem pět různých vysílání pro různé části republiky. Většina programu je stejná, ale vysílání se liší v reklamních blocích,
vysvětluje nám Vladimír. Odpojují se také různé jingly, aby bylo možné regionálně informovat o různých frekvencích vysílačů. Funguje to tak, že studio přestane hrát, ze strojovny se pustí pět různých přehrávačů s regionálním vysíláním. Ty musí odehrát stejně dlouhý záznam a pak se zase začne vysílat ze studia.
Poslední zastávku uděláme v technické místnosti, která velmi připomíná serverovnu. Nějaké počítače tu skutečně jsou, ale většinu racků tu zaplňuje audio technika. Tohle jsou procesory, které upravují zvuk z hlediska hlasitosti, komprese a vyvážení. Tady vedle jsou kodeky, které balí zvuk do streamu v profesionálním MPEG.
Většina techniky je tu mnohokrát, protože každá stanice vyžaduje vlastní procesing, stejně tak jsou tu některé prvky znásobeny kvůli zmíněným odpojům. Zároveň se tu třeba nabírá zvuk pro internetový stream na Play.cz. Tady jsou FM přijímače, abychom mohli kontinuálně nahrávat vysílání z éteru. To nám ukládá zákon, musíme uchovávat nahrávky nejméně po dobu dvou měsíců.
Loučíme se přímo před dveřmi do studií, nad kterými právě svítí červený nápis On Air. Kam se podíváme příště? Máte pro nás tip? Pište na redakce@root.cz.