Nainstalujte si Windows NT na Linux!

Instalace je jednoduchá, stáhnete z webovských stránek VMWaru příslušné soubory, rozbalíte a spustíte instalační skript install.pl. Je rovněž zapotřebí vyplnit registrační formulář. E-mailem vám přijde licence bez které program nebude fungovat.
Po spuštění máte na výběr buď použít konfiguračního wizarda nebo si konfiguraci vytvořit ručně. Celé to funguje tak, že pro VMware v podstatě vytvoříte přemapování vašeho hardware na takový, který VMware podporuje. Čili řeknete že CD-ROM se vyskytuje na /dev/cdrom a atd. Poměrně zajímavá je konfigurace sítě, kdy hostovaný operační systém může být buď skryt za hostitelským systémem nebo má vlastní síť včetně MAC adresy a tedy i IP adresy, kterou může získat z DHCP serveru), což mi vyhovovalo neboť podobnou konfiguraci provozuji. Musíte rovněž nastavit velikost pevného disku, který bude emulován. Fyzicky se potom jeví jako jeden soubor, který má tu příjemnou vlastnost, že roste s tím, jak zaplňujete virtuální disk v hostovaném OS, čili se nealokuje dopředu. Také můžete nastavit kolik si hostovaný OS má vzít paměti, ta se ovšem samozřejmě alokuje ihned po spuštění. Vše se pohodlně nastavuje v přehledném (a klikacím :) grafickém prostředí.


Zkušenosti z provozem
Provozuji dvě konfigurace s různým HW a odlišnou distribucí Linuxu:
1. K6 300MHz 3D NOW!, 256 MB RAM, pouze SCSI, RedHat 5.2, kernel 2.2.3
2. K6 200MHZ, 32 MB RAM, IDE, Debian 2.0, kernel 2.0.34
Autoři jako minimum doporučují:
96MB RAM a Intel Pentium II 266MHz (kvůli té K6 se to na mně trochu zlobilo, ale jelikož vím o Intelu svoje, tak jsem se tím nenechal zastrašit :-)

Jednoduše se dá říct, FUNGUJE TO! Upřímně řečeno jsem tímto produktem hodně nadšený. Ač je to zatím beta verze, není téměř nic, co bych VMware vytknul. Když jsem si dostatečně vyhrál s konfigurací, prostě jsem kliknul na tlačítko Power on, založil boot CD s NT (integrovaný virtuální BIOS umí bootovat z CD) a za půlhodinku jsem měl na svém RedHatu nainstalovaná funkční NT s českou klávesnicí a zavedená v doméně.
Na Debianu jsem kvůli paměti nainstaloval pouze DOS a dosáhl tím pro mně zatím jediné funkční lokalizace (omlouvám se za tento kacířský názor, ale kus tohoto textu vznikal v DOSovské editu pod Debianem, který sám o sobě mi zatím neháčkuje ani nečárkuje :( ).


Praktické postřehy
Není to až zas tak pomalé, jak by se mohlo zdát. Evidentně se projevuje kvalitní cachování, kterým disponuje Linuxík, takže se mi instalace NT subjektivně jevila rychlejší než normálně :-).
Při práci je to už o něco horší. File system je, jak už jsem psal, jeden soubor a to rozhodně trochu zdržuje. Síťování mi (jsa rozmazlen 100 Mb ethernetem) připadalo o dost horší. Kdybych měl odvahu zkusil bych ještě verzi skrytého systému, ale nevím co by na to řekli SA MBA, náš PDC, master browser a WINS server, kdyby se jedna IP adresa jevila jako dvě PC. Předpokládám ale, že z toho moc nadšení nebudou.
Je samozřejmě důležité mít dostatek paměti, případně omezit hostovaný OS. Na DOS mi wizard uzmul 12MB, což se spuštěnými Xy a několika dalšími démony vedlo ke swapování a bylo to celé v tu ránu nepoužitelné. Když jsem DOS omezil na 4MB všechno bylo v pohodě.
Pozor na screen savery. Mate-li spuštěný VMware tak se chovají lehce podivně a nebudí zrovna přílišnou důvěru (doporučuji si zapamatovat klávesy jimiž se odblokovává klávesnice při full screen modu nebo dopadnete jako já a budete shutdownovat přes síť).
HW je plně emulovaný, tzn. že když mám například SCSI disky, tak je hostovanému OS předstíráno IDE zařízení. K tomu poznámka, budete-li emulovat DOS a potřebovat CD ROM mechaniku, zkuste použít ovladač pro Mitsumi, na ten mi to chodilo nejlépe (pár jsem jich musel vyzkoušet než jsem našel ten pravý). Stejně tak je to se síťovou kartou (pro hostovaný OS je předstírána karta AMD) a mělo by to tak být se zvukovou kartou, porty a atd. Tyto periférie jsem však nezkoušel (mimo myšky, tedy COM1 – chodí bez problému).
Určitě si také stáhněte tools, což je sada nástrojů, které jsou užitečné když chcete pro hostovaný OS větší rozlišení obrazovky. Obsahují totiž ovladač emulované grafické karty.
VMware doporučuje pro používání jejich vlastní patchovaný X server. Ovšem instalace mi přišla poněkud drastická, nahradit původní Xka tarballem se mi opravdu moc nechtělo (zvlášť když se snažím všude používat RPM), takže jsem tuto možnost nezkoušel. Stejně tak si Xka patchovat a vytvořit si pak vlastní RPM je asi pro mně neprůchodné.


Závěrem
VMware je velmi zdařilý a užitečný program, který se jen tak nepotká. Dá se využít ke spoustě věcí, které alespoň pro mně v Linuxu byly problematické, jako například napojení na Exchange server nebo na SMS. Prostě všude tam kde M$ používá RPC. Nebo ještě obecněji, pro aplikace klient server kde není pro danou platformu k dispozici příslušný klient.

Dále se nabízí ještě jednou využití a to sice pro experimenty. Administruji Solaris a čas od času si potřebuji nanečisto vyzkoušet, jak se co zachová. Nainstaluji si tedy do VMWaru Solaris, čistou instalaci můžu odložit někam na pásku nebo CD, takže pak nezabírá místo na disku. No a protože jde vlastně jenom o jeden soubor, tak si ho kdykoliv (a taky kamkoliv, třeba na jiný disk do jiného systému) překopíruji a mám vše hned k dispozici. I když to není free software (předpokládaná cena je nepříjemných 299 dolarů), rozhodně by jste si to neměli nechat ujít.


Několik postřehu „po uzávěrce“
Nefunguje Solaris 2.5.1. Nainstalovat jde, ale VMware ho pak nespustí. Měl by fungovat Solaris 7 (neověřeno)
Po instalaci tools do NT přestává fungovat čeština
Linuxová verze vmware používá moduly do kernelu, takže po ugradu jádru je nutné moduly přemístit tam, kde si je kernel najde


Obrázky: M$ Windows NT běžící na Linuxu (gif, cca 210 KB)