Téma svobody na internetu a ostatně i svobodného softwaru a kultury se postupně stává tématem společenským a zdaleka nejde jen o spory na úrovni právníků, politiků či lidí, kteří pracují v IT či zábavním průmyslu. Jde o problém, který zajímá téměř každého a téměř každý má potřebu se k němu vyjadřovat. Snad právě proto jsou všechny dohody, které se snaží v této oblasti vytvořit nový právní řád, tak ostře sledované – PIPA i SOPA neměly nárok být schváleny díky aktivitě internetových uživatelů v USA (jde ostatně o voliče) a podobným způsobem dopadla také ACTA v plénu Evropského parlamentu. Dále čtěte: ACTA prý pro Česko příliš nemění, jen zabetonovává aktuální špatný stav.
Samotnému hlasování pléna předcházelo vyjednávání ve výborech (čtyřech), z nichž zazněl relativně silný hlas proti přijetí. Nejdůležitějším bylo stanovisko Výboru Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod, kde 19 členů výboru bylo proti doporučení ratifikovat a pouze 12 bylo pro. Neschválení dohody tak bylo relativně očekávané. Předně není v EP zvykem, aby plénum hlasovalo proti stanovisku výborů, a pak šlo o natolik sledovanou záležitost, která by mohla jednotlivé poslance poškodit před zraky voličů, že podobný postoj by byl jen těžko pochopitelný.
Zajímavé je, že výbory – ač schválení nedoporučily – jednoznačně konstatovaly, že současná právní úprava je neuspokojivá, a že by se dokument mohl do ratifikačního procesu ještě vrátit, pokud by byly vypuštěny nejvíce sporné body, které se týkají internetu.
V pozadí je pak možné vidět ještě jeden, čistě politický rozměr hlasování. Evropská komise a EP si vyjasňují pozice ohledně mezinárodní politiky a právě parlament nyní dostal skvělou možnost neschválit komisí vyjednanou smlouvu. Obě instituce si tak vlastně zatím vyjasňují své pozice a možnosti.
Rezoluce OSN
Rezoluci, která vyhlašuje právo na svobodné publikování na internetu nakonec schválilo všech 47 členů Rady OSN pro lidská práva se sídlem v Ženevě, mezi nimiž jsou také ČR a Spojené státy. Návrh, který předložilo Švédsko, měl kritiky především mezi Kubou a Čínou, tedy dvěma státy, které jsou známé tím, že svobodu internetu zásadním způsobem omezují. Není tomu tak dlouho, co Kuba vážně uvažovala o vytvoření vlastní sítě a čínský internet je také relativně hodně autonomní – řada sociálních sítí je zde blokovaná, Google ze země odešel, protože odmítal spolupracovat s úřady na filtrování výsledků.
Obě země přitom argumentovaly především tím, že na síti je možné nalézt řadu negativních věcí a může sloužit pro organizování zločinu či negativnímu ovlivňování mládeže. Celkový verdikt byl ale relativně jednoznačný – každá technologie může být zneužita, ale to neznamená, že je možné ji bezdůvodně zakazovat. Internet slouží pro řadu lidí jako zdroj informací a zajišťuje jim jejich občanské svobody, včetně práva na šíření názorů či politické organizovanosti. Proto není přípustné Internet nějakým způsobem cenzurovat.
Po řadě lokálních, podobných kroků jde o další, tentokráte jasný globální signál, že není možné nadřazovat nějaké partikulární zájmy (ekonomické i jiné), svobodě slova a práva na vyjadřování názorů, myšlenek a postojů. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se k dokumentu postaví jednotlivé státy. Nedá se v žádném případě očekávat, že by Čína ukončila činnost svého firewallu, Kuba umožnila svým obyvatelům přístup na síť nebo že by řada islámských zemí omezila přísná pravidla, která se týkají toho, co je a co není možné psát. Přesto jde o mimořádně důležitý a významný vzkaz, třeba k vyjednávání o dohodách, které mají nahradit ACTA. V Evropě se dnes již silně pracuje na takzvané Euro ACTA, kterou mohli dávat dohromady také občané unie. Jak bude dokument nakonec vypadat, je ale zatím ve hvězdách.
Rezoluce tak vlastně kopíruje snahy, které je možné vidět v současnosti v USA, kde proces ratifikace ACTA stále pokračuje na úrovni jednotlivých států. Demokratický senátor Ron Wyden a člen Sněmovny reprezentantů za republikány Darrell Issa stojí za iniciativou, jejímž cílem je legislativně zajistit svobodný internet. Vzniknout by podle nich měla jakási listina základních internetových práv, jenž by garantovala přístup k síti bez cenzury. O její podobě i technických detailech by měli rozhodovat v diskusích a panelech sami občané.
CISPAN
Aby nebylo dobrých zpráv ze světa svobodného internetu příliš, tak se v USA objevila nová legislativní norma CISPA. Jejím oficiálním cílem je ochrana státu proti terorizmu a kybernetickému zločinu, která je založená na spolupráci korporací a úřadů. Tato chvályhodná myšlenka má zatím ale poněkud děsivé rozměry. Jednotlivé korporace budou moci sbírat údaje o uživatelích či zákaznících v podstatě bez omezení a na žádost vlády je musí příslušným úřadům poskytnout. Ty nebudou ale nijak kontrolovány a není ani přesně definováno, kdy a o jaké informace si mohou říci.
Snad ještě větším problémem může být to, že jednotlivé firmy (oproti všem dosavadním trendům) budou moci sledovat uživatele v podstatě úplně bez omezení. Jistě není náhodou, že mezi hlavní podporovatele patří Oracle, IBM a Facebook (neoficiálně také údajně Google). Bude tak rozhodně zajímavé sledovat, jak se tato sledovací norma bude prosazovat. Lze jistě očekávat podobnou vlnu nesouhlasu jako v případě SOPA či PIPA. Jen tentokráte jde zákon na ruku firmám, které budou moci mnohem lépe a efektivněji prodávat a cílit reklamu. Bude to ten rozhodující rozdíl?
