Tak, tak... je to složitější. CISC dokáže jednou instrukcí provést i docela složitou operaci. RISC tuto instrukci musí nahradit doslova procedurou. RISC podstatně jednodušší (spoustu operací nemusí provádět) ale zase musí přečíst z paměti daleko víc bajtů kódu k dosažení stejného výsledku (programy jsou podstatně větší), potřebuje víc místa v interních cache a tak dále. Právě proto se dnešní procesory snaží přístup kombinovat - mají interní RISCové jádro, paměť mikroprogramu (případně i nanoprogramovou paměť), do instrukční cache ukládají dekódované instrukce tak, že tam uloží ukazatel na mikroprogram... tzn. výhodou je velikost programu jako u CISC (protože to CISC je), lepší využití interních cache, jednoduché jádro... i když zůstává poměrně složitá dekódovací část... Čisté CISC procesory se už pravděpodobně nevyrábějí... (A to jsem to pořád ještě zjednodušil).
A co se týče samotného článku, co kdyby to autor zkusil od lesa a pojal to jako učebnici OpenGL a DirectX zároveň, kdy by se pokusil učit a ukázat práci v obou API, nechť si čtenáři provedou srovnání sami :) No nic, asi jsem úplně mimo :)