Ano, a protože opravdu nejsme anglicky hovořící národ, překládá se „authentication“ oficálně jako „ověřování“ (příp. „… uživatele“, „… totožnosti“). (Oficiálně v tom smyslu, že to sám píšu do softwaru pěti nebo šesti velkých SW firem a bylo to těmi firmami, pokud vím, konzultováno i s ÚJČ.)
„Authorization“ ovšem opravdu je „autorizace“, neboť slovo „autorizovaný“ (např. životopis) je u nás zažité. Stejně je ovšem zažité slovo „ověřený“ (např ve sl. spojení „notářsky ověřený“, tedy nic jiného než prokázání identity původce) a tudíž není důvod vymýšlet patvary typu „autentizace“, natožpak „autentifikace“ (brrr!).
Nemyslím, že by existence zcela korektního slova „autentický“*) tuto skutečnost ovlivňovala, jistě by se našlo více případů, kdy příbuzné nebo i shodné významy jsou v různých kontextech označovány jinými slovy. Bohužel mě momentálně napadá jen dvojice „defétista“ (ve válce těžké obvinění a postihnutelný zločin :-)) vs. „poraženecká nálada“, kde by opačné použití bylo přinejmenším „nezvyklé“.
*) Nezaměňovat se slovem „ověřený“, které označuje dokončenost procesu, kterým se autenticita potvrzuje – uživatel sám bude autentický jen stěží (není artefaktem), ale ověřen být může