Názory k článku Perličky: práce se seznamy

Super článek!!

V dalších dílech bych se ale možná soustředil na věci, které nejsou dostupné všude - např. idiomy a jejich vysvětlení, prostě něco s "přidanou hodnotou". Konkrétně o idiomech není moc informací, žádná rozsáhlá kompilace, přitom jsou skvělým úvodem do kódování v Perlu. Naučí totiž člověka myslet jinak, myslet po perlovsku. Další zajímavé oblasti, které by rozhodně prospěly nejen začátečníkům jsou např.:

• Variable scope, dosah proměnných, lexikální proměnné, closure
• Efektivní práce s řetězci
• Speciální proměnné (z nejdůležitějších $|, $0, $$, $/, $\, $., $!, $?, $^O)
• Debugování, Data::Dumper
• Signály
• IPC: pipe mód -| a |- funkce open, open PH, '-|', "command"; moduly IPC::Open[23], IPC::Semaphore, bezpečnější list verze funkcí system a exec
• Všeobecně možnosti skvělého PerlIO prosřednictvím druhého parametru tříparametrové verze open
• Vlákna, synchronizace, sdílení: moduly threads, threads::shared
• Objektové programování, v Perlu jedna radost
• Tied objekty
• Autoloader
• Síťové programování, daemonizace
• Práce s terminálem, pseudoterminály
• Gtk2 bindings: Gtk2, Gtk2::GladeXML

To všechno jsou věci, o nichž moc/nic neví ani lidi, co v Perlu píší denně! Často si vystačí s Perlem jako "lepším shellem" a dál nejdou, přitom jsou to tak užitečné a snadné věci - jen se s tím seznámit. Berte to jen jako doporučení, tenhle článek je po dlouhé době něco opravdu k tématu!!

Jen pár poznámek/doplnění. Například map a grep by si zasloužily více informací. Hlavně grep, který popisujete:

To není, přesně řečeno, pravda; vstupní seznam (list, array) zůstává netknutý. To co popisujete se vztahuje na výstupní seznam - návratovou hodnotu. Jde o iteraci a VÝBĚR nad vstupními prvky, ne přidávání nebo mazání čehokoli. To nepíšu vám, ale jen pro upřesnění - vím, že jste to myslel správně.

Když představujete nové operátory, měl byste s kompletní syntaxí. Jak grep, tak map mají ještě jednu, bezvýznamně výkonově rychlejší, možnost zápisu (upravím-li váš příklad):

@skryte_soubory = grep /^\./, @soubory;
@mala_pismenka = map lc($_), @slova;

Liší se tím, že neberou block, ale výraz. V tomto případě je potřeba použít čárku.

Také mi tam chybí ukázka možnosti indexace hashe pomocí seznamu, tedy:

my %hash = ('jedna' => 'jedna', 'dve' => 'ctyri', 'tri' => 'devet');
my @a = @hash{'dve', 'tri'};          # qw/ ctyri devet /

nebo

my %platy;
my @lidi = qw/ tom jim bob al joe steve /;
my $zaklad = 1000;
@platy{@lidi} = ($zaklad)x@lidi;
print "$_ ma $platy{$_}\n" foreach keys %platy;
---
steve ma 1000
tom ma 1000
joe ma 1000
jim ma 1000
bob ma 1000
al ma 1000

Další důležitá věc je informace o tom, že konverze hash <=> list nezachovává pořadí jednotlivých prvků, ale pouze párů prvků, což je způsobeno tím, že hash řadí páry dynamicky a podle interní implementace (z našeho pohledu "náhodně") - tedy ne abecedně nebo podle toho, jak byly přidány:

my %hash = ('jedna' => 'jedna', 'dve' => 'ctyri', 'tri' => 'devet');
my @a = %hash;                        # qw/ tri devet jedna jedna dve ctyri /

Další věc, kterou bych chtěl zmínit, je rozdíl chování pole ve skalárním a listovém kontextu, hlavně s odhledem na zjišťování počtu prvků v poli:

my @a = qw/ jedna dve tri ctyri pet sest sedm osm devet deset /;
my $pocet1 = scalar @a;               # 10
my $pocet2 = $#a + 1;                 # 9 + 1

Jde o to, že $#a vrací index posledního prvku (-1 pro prázdné pole), kdežto pole ve skalárním kontextu vrací počet. Čistě s ohledem na budoucí čtenáře vašeho kódu :) doporučuji vždy, když používáte pole jako skalár, uvádět scalar explicitně. Třeba ne v takto jednoduchém přiřazení, ale pokud by šlo např. o výraz nebo místo kde není kontext zřejmý na první pohled, tak určitě. Všeobecně je scalar (vynucení skalárního kontextu) v souvislosti s úvodem do polí a hashů důležitá věc. Viz např.:

my @delky_poli = (scalar @pole1, scalar @pole2);

Jinak by člověk skončil se spojením dvou polí:

my @a = qw/ 1 2 3 4 5 6 /;              
my @b = qw/ 7 8 9 10 11 12 /;
my @spojeni = (@a, @b);               # qw/ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 /
my @delky = (scalar @a, scalar @b);   # qw/ 6 6 /

Poslední věc, co by neměla u hashů chybět je operátor keys, který vrací pole s hodnotami klíčů z hashe.

my %hash = qw/ 1 2 3 4 5 6 /;         # 1 => 2, 3 => 4, 5 => 6
my @liche = keys %hash;               # qw/ 1 3 5 /
my @sude = map $hash{$_}, @liche;     # qw/ 2 4 6 /

Operátor keys se nejčastěji používá k procházení celého hashe:

my %hash = qw/ 1 2 3 4 5 6 /;
printf "\$hash{'$_'} = '$hash{$_}'\n" foreach keys %hash;
---
$hash{'1'} = '2'
$hash{'3'} = '4'
$hash{'5'} = '6'

Protože sort umí třídit cokoli, klidně v tom příkladu můžete mezi foreach a keys vložit sort, aby nebylo pořadí vypsaných hodnot náhodné.

To je vše co jsem k tomu chtěl dodat. Ještě jednou díky za pěkný článek, který má jako první za hodně dlouhou dobu potenciál přiblížit lidem ten "svět nejen Linuxu" o němž root.cz prý stále ještě je. :)