Všichni phreakeři a hackeři na sklonku osmdesátých let pochopitelně nebyli svatí, většina jich ale, jak jsme už několikrát naznačili, patřila spíše do kategorie teenagerů posedlých touhou odhalovat tajemství telefonních sítí a výkonných počítačů – touhou, kterou bylo díky dostupným domácím počítačům, modemům, BBS komunitám i rodícímu se internetu konečně možné naplnit z pohodlí vlastní ložnice.
V pořadí druhá slavná hackerská skupina „Masters of deception“ (MOD) byla vystavěna právě na této touze – a zčásti také na snaze dát tehdy již „zavedeným“ LOD najevo, že nejsou jediní. Jejím zakladatelem byl Eli Ladopoulos, známý pod přezdívkou „Acid Phreak“, který koncem osmdesátých let provozoval vlastní BBS „KAOS“ a hledal podobně zkušené zkušené hackery – prvními „partnery“, které v roce 1989 objevil, byli „Harry Hazardous – HAC“ s nimiž nejprve prováděl nejrůznější vtípky a hacky pod různými přezdívkami, aby nakonec v červnu 1989 založili novou skupinu: MOD. Záhy se k nim přidali „Scorpion“ a „The Wing“, dva specialisté na Unix, a před koncem roku se členem MOD stal „Phiber Optik“, vlastním jménem Mark Abene, který byl předtím členem „konkurenčního“ Legion of Doom (LOD).
Mark Abene – „Phiber Optik“, později asi nejslavnější člen MOD, v roce 2005
Od telefonů k Unixu a zpět
S příchodem nových členů se hlavním cílem šprýmů a vtípků MOD staly unixové systémy, poté, co se přidal k původní čtyřce „Supernigger“, rozhodli se členové MOD zaměřit na jednoduchou filozofii: srážet na kolena ty, kdo si myslí, že všemu rozumí nejlépe (ať už se jedná o administrátory nebo jiné hackery). Do jejich zájmu se dostaly i další související oblasti jako bylo sociální inženýrství a skupina si vytvořila i vlastní pravidla pro nakládání s citlivými bezpečnostními informacemi. Ty měly být napříště sdíleny jen mezi úzkým okruhem členů a mimo skupinu předávány jen vybraným „expertům“. Smyslem ovšem nebylo vytvářet hackerskou elitu, ale spíše zabránit tomu, aby se skutečně citlivé informace o zjištěných bezpečnostních slabinách dostávaly do rukou komukoliv.
Přestože se dočasně do středu zájmu MOD dostaly unixové systémy, byl to právě Phiber Optik a několik dalších členů MOD, jejichž domovy prohledala 24. ledna 1990, devět dní po kolapsu telefonních sítí AT&T, tajná služba – nakonec se ale ukázalo, že kolaps sítě AT&T nebyl dílem hackerů a vyšetřování tak nepokračovalo (na rozdíl od letního vyšetřování provozovatelů hackerských BBS, kteří byli obviněni ze šíření interního dokumentu společnosti Bell v hodnotě několika desítek tisíc dolarů, a jejichž obvinění byla stažena až poté, co se ukázalo, že se jednalo o publikaci, kterou bylo možné objednat za 15 dolarů z katalogu – tomuto příběhu jsme se věnovali v předminulém dílu).
Nicméně telefonní a zejména datové sítě se po čase opět staly středem zájmu MOD. Zejména díky umu Marka Abena se někteří členové skupiny stali naprostými experty na sítě standardu X.25 a znalost řady protokolů a bezpečnostních prvků používaných ve spínaných sítích Bell Labs znamenala, že po jistou dobu měli členové MOD doslova kontrolu nad podstatnou částí telekomunikačních systémů a sítí, včetně internetu. Byly to znalosti a schopnosti, které členům LOD chyběly, a právě neochota přiznat v tomto směru „nadřazenost“ mladší MOD vedla k sérii incidentů, kterým média dala honosný název „hackerská válka“.
„Velká hackerská válka“
Vše údajně začalo žádostí Chrise Gogganse („Erik Bloodaxe“ z LOD) o postup, jak se nabourat do paketové NPSN sítě Nynex. Byl to zjevný příklad, že v pronikání do telekomunikačních a datových sítí jsou MOD výrazně lepší, což ale Goggans odmítal veřejně (myšleno v rámci hackerské komunity) připustit.
Na to údajně reagoval John Lee („Corrupt“) z MOD sestřelením BBS „Fifth ammendment“, kde se scházeli členové LOD nedávno obnovené pod vedením Gogganse. Dalším důvodem pro „sestřelení“ BBS byly údajné plány nového vedení LOD využít informace o bezpečnostních slabinách posbírané z hackerské scény v nově založené konzultační firmě.
Tento incident a několik „vtipných“ telefonátů členů MOD Goggansovi jej vedlo k tomu, že se rozhodl dohledat si osobní informace o hackerech zapojených v MOD. To mělo nečekané následky – když totiž byl svolán konferenční hovor mezi LOD a MOD s cílem vše uklidnit, uslyšeli členové MOD, kteří se do hovoru „potichu“ připojili, palbu nevybíravých rasových a etnických urážek na jejich účet. Mírový konferenční hovor se tak zvrhl v kanonádu výhrůžek a následných osobních telefonátů.
Nakonec si vše měli mezi sebou vyříkat a urovnat jen hlavní představitelé obou skupin – Goggans a Abene, nicméně když Abene rezolutně odmítl poskytnout Goggansovi informace pro přístup k vybraným systémům, prohlásil Goggans „Vy v MOD nejste nic jiného než negři, žlutáci a bílej šmejd.“ To vedlo nejen k dalším telefonátům členů MOD Goggansovi, ale především k jeho odposlouchávání, z něhož vyplynul hlavní motiv jeho snahy získat od Abeneho postupy pro hackování telefonních a datových sítí: Goggans se dvěma parťáky v té době již rozjížděl bezpečnostní společnost ComSec. Jejich nejhorší podezření se ale potvrdilo až po několika letech, kdy se Goggans přiznal, že proti Abenemu vypovídal.
Spadla klec
Není jisté, nakolik k tomu přispěly právě výpovědi Gogganse, nicméně faktem zůstává, že na Marka Abeneho nakonec „došlo“. V prosinci 1991 byl, společně se čtyřmi dalšími členy MOD, zatčen a o půl roku později předstoupil před velkou porotu na Manhattanu. Většina důkazů proti němu i ostatním vycházela z telefonních odposlechů a netýkala se tak činů, které by Abene skutečně provedl, ale spíše byl jejich pasivním účastníkem, čelil i jako nezletilý možnému trestu odnětí svobody v délce 50 let a pokutě až 2.5 milionu dolarů. Není divu, že se za daných okolností rozhodl k některým činům přiznat a získat tak mírnější trest. Nicméně i tak skončil ve vězení na rok, doplněný o tříletou podmínku a 600 hodin veřejných prací.
Mark Abene, který se narodil v roce 1972 a počátkem devadesátých let se coby Phiber Optik dostal na stránky časopisů jako New York Times, Harper’s či Esquire, se dostal na svobodu v listopadu 1994. Na konci devadesátých let založil s dalšími ex-hackery společnost Crossbar Security, která ale nepřežila prasknutí .com bubliny. V roce 2009 založil společnost Trace Vector specializující se na detekci průniků do zabezpečených systémů. V současné době žije a pracuje v Silicon Valley.
Další z členů MOD, John Lee (John Threat, Corrupt) skončil v roce 1992 také na rok ve vězení, proslavil se zejména díky fotografii na obálce časopisu Wired, který v roce 1994 psal o „velké hackerské válce“. Později byl šéfredaktorem bulvárního webu UrbanExpose.com a dnes se věnuje střihu, produkci a režii v oblasti filmové a televizní produkce.
John Lee – „Corrupt“ v roce 2007
Skupina MOD se po zatčení (a pozdějším usvědčení) pěti klíčových členů v roce 1991 už nikdy neobnovila.
Příběh MOD detailně vypráví kniha Joshe Quittnera „Masters of Deception: The Gang That Rule Cyberspace“.
