Pokud jste na konci minulého století hledali kvalitní kapesní počítač, byl PSION Series 3 jednou z nejlepších a nejpopulárnějších voleb. A i když se nejednalo o zařízení dotyková, v příběhu zrodu moderních tabletů a chytrých telefonů mají své místo. Vedle odkazu Symbianu i proto, že právě Psion měl v Česku (na rozdíl od Newtonu) početnou základnu uživatelů a fanoušků.
Na Spectru zrozený
Historie Psion PLC nicméně nezačala s příchodem „Série 3“ v roce 1991, ale více než o desetiletí dříve. Na jejím začátku stál David E. Potter, Jihoafričan, který se narodil v městečku East London a vyrostl v Kapském Městě. V roce 1963, ve věku dvaceti let, získal stipendium na Trinity College v Cambridge a posléze i na Imperial College v Londýně, kde studoval matematickou fyziku a posléze získal i pracovní místo. Celá 70. léta strávil Potter v akademické sféře – působil v Londýně a také na UCAL v USA – věnoval se především využití počítačů ve fyzice.
Během své akademické kariéry se Potter seznámil s Clivem Sinclairem, a když se Sinclair Research pustil do vývoje a výroby prvních domácích počítačů (tomuto příběhu jsme se v seriálu již věnovali), dostal Potter nápad založit společnost, jež by se věnovala vývoji software a příslušenství pro nově se rodící platformu. Název odvodil jako z názvu „Potter Scientific Instruments“ – PSI, nicméně záhy se ukázalo, že troj-písmennou zkratku si již registrovala jiná společnost, a tak Potter přidal do názvu „ON“. A tak se v roce 1980 zrodil Psion, profilující se v prvních čtyřech letech jako výhradně softwarová firma.
Psion se záhy odklonil od výhradně vědeckého zaměření a vedle vědeckého (matematického a fyzikálního) software začal s vývojem a vydáváním her pro ZX Spectrum – hry se totiž záhy ukázaly jako jednoznačně nejvýnosnější segment. Nový směr získala společnost v roce 1983, kdy se Clive Sinclair obrátil na Pottera s dotazem, zda by Psion měl zájem naprogramovat pro nově připravovaný osobní počítač Sinclair QL sadu kancelářských aplikací. V Psionu si s podobným projektem již pohrávali a tak během necelého roku vznikla čtveřice aplikací – textový editor, databáze, tabulkový kalkulátor a program pro tvorbu obchodní grafiky. Ty byly po neúspěchu QL upraveny a nabízeny jako kancelářský balík pro MS DOS „PC-Four“.
První Organiser
Ve stejné době kdy v Psionu vyvíjeli kancelářský balík pro neúspěšný QL, už ale probíhaly práce na prvním hardware – elektronickém diáři / kalkulačce „Organiser“ o níž se někdy hovoří jako o prvním skutečném předchůdci pozdějších palmtopů a PDA. Pravdou je, že slogan „první praktický kapesní počítač na světě“ měl cosi do sebe – pokud se na něj podíváte optikou počítačových nadšenců první poloviny 80. let.
Organiser sice na první pohled vypadal jako poněkud nabušená kalkulačka, ale ve skutečnosti se jednalo o malý kapesní osmibitový počítač. Jeho mozkem byl procesor Hitachi 631 na frekvenci 900 KHz (0,9 MHz), 4kB ROM a 2kB SRAM. Jednořádkový LCD displej mohl zobrazovat číslice i znaky a vše vážilo neskutečných 225 gramů a nebylo ani 3 cm silné. Organiser měl dokonce sloty na speciální EPROM (jednou zapisovatelné) moduly Datapak, na nichž byl dostupný i jednoduchý programovací jazyk POPL (větší „vývojářské“ projekty pak bylo možné provádět pomocí sady nástrojů pro IBM PC). Na modulu byly také dodávány aplikace pro vědecké výpočty. Za Organiser se dvěma datapaky si Psion účtoval v roce 1984 99 liber.
O dva roky později byl uveden vylepšený Organiser II s větší pamětí, podporou Open Programming Language (OPL) a různými rozšiřovacími moduly, například s rozhraním RS 232 (především pro využití v rámci vědeckého výzkumu, měření apod.). V té době už ale běžel vývoj projektu SIBO – sixteen bit organiser, nového přístroje, který měl být skutečným kapesním počítačem s novým operačním systémem.
Psion Organiser II
EPOC a Series3
EPOC (označovaný zpočátku také zkratkou rodiny organizérů SIBO – Sixteen Bit Organizers) představoval novou éru nejen pro organizéry Psionu, ale i pro kapesní počítače či PDA počátku 90. let. Ostatně i jméno operačního systému bylo odvozeno od slova „epocha“ a až dodatečně byl pro EPOC doplněn plný název „Electronic Piece Of Cheese“. V době kdy PC vládnul MS DOS, jenž sám nebyl ničím víc než modernizovanou verzí CP/M, dostaly kapesní počítače Psionu (a posléze řady dalších výrobců kteří si EPOC licencovali) šestnáctibitový operační systém s preemptivním multitaskingem a grafickým uživatelským rozhraním. EPOC byl navržen pro procesory rodiny 8086 a podporoval jak jazyk OPL, tak integrované vývojářské prostředí OVAL.
Psion Series3a
První model „Série 3“ přišel na trh v roce 1991. Byl vybaven displejem rozlišením 240×80 pixelů a rozhraním, které se stalo ikonou Psionu – řadou programových ikon a seznamem souborů, které k nim byly asociovány. Významnou novinkou také byly karty s pamětí typu flash (všechny modely řady 3 měly dva sloty) a standardem se stal sériový port. Klíčem k úspěchu Psionu byla ale hlavně výdrž baterie – na dvě tužkové baterie dokázal kapesní počítač pracovat 20–35 hodin. O dva roky později přišla výrazně vylepšená verze 3a (první s níž se možná někteří z vás setkali v 90. letech osobně), ta měla displej s dvojnásobným rozlišením 480×160 bodů (černobílý, pochopitelně), výkonnější procesor na frekvenci 7,68 MHz, bohatší softwarovou výbavu a až 2 MB RAM. Série 3 pak dostala ještě modely 3c (s infračerveným rozhraním) a 3mx (s výkonnějším procesorem a webovým prohlížečem). To už ale byla na trhu další generace Series5.
Series5 a první netBook
V roce 1997 byl Psion na vrcholu své slávy. Series3 se těšila značné popularitě a na trh přišla nová, výkonnější 32 bitová Series5 s vylepšením operačním systémem EPOC, 4MB RAM, displeji s rozlišením 640×240 bodů a podporou karet compact flash – prvního „kartového“ standardu vůbec. Uživatelé chválili kvalitní klávesnici i důmyslný mechanismus otvírání (který ale nebyl nezničitelný). Series5 byl špičkovým kapesním počítačem – a tomu odpovídala i cena, která byla výrazně vyšší, než za kolik se prodávaly konkurenční PDA Palm. Psion na to reagoval v roce 1999 uvedením levného modelu Revo, který měl výkon a operační systém Series5, chyběl mu ale například slot na paměťové karty a byl menší, což znamenalo i nižší rozlišení LCD displeje.
Psion Series5mx – poslední „slavný“ model
Ještě než pojem „netbook“ začal propagovat Intel, přišel s vůbec prvním přístrojem tohoto jména Psion (společnost si označení „netbook“ zaregistrovala již v roce 1996 a později, v roce 2008, se snažila zabránit jeho používání coby obecného označení pro ultra přenosné notebooky – neúspěšně).
V roce 1999 se tak na trhu objevil Psion netBook se 190MHz procesorem, barevným VGA displejem, operačním systémem EPOC ER5 (běžícím nikoliv v ROM ale v RAM) a Javou. Posledním pokusem Psionu o vlastní hardware byl vylepšený netBook Pro, který měl jako operační systém Windows CE.
Psion netBook, deset let před Intelem
Psion se na přelomu století pokoušel o řadu nových hardwarových projektů, ale žádný nakonec neuspěl – ať už šlo o GSM přístroj vyvíjený společně se Siemensem, set-top-box, DAB rádio, PDA s rozpoznáváním řeči, nebo chytrý telefon na bázi Series 5mx vyvíjený společně s Ericssonem. Bylo to možná díky tomu, že část svých nejlepších lidí předal Psion o pár let dříve do společnosti, kterou vytvořil s Nokií, Ericssonem a Motorolou.
Zrod Symbianu a zpět k software
Vývoj 32 bitové verze operačního Systému probíhal nejen pro procesory x86, ale také pro čipy s architekturou ARM. Tu sice Psion ve svých zařízeních nepoužíval, zajímali se ale o ni výrobci mobilních telefonů, kterým bylo ve druhé polovině 90. let jasné, že budoucnost patří telefonům, které budou umět mnohem víc, než jen spojovat hovory, přenášet SMS zprávy a hrát „hada“. Z projektu Protea, tedy EPOC pro procesory ARM se tak v roce 1998 zrodila společnost Symbian, v níž měl Psion podíl 31% a investoval do ní vedle vlastního software také 130 klíčových vývojářů a manažerů.
Psion se zbavil svých výrobních kapacit již v roce 1999 a když bylo jasné, že ani vývoj nových PDA či chytrých telefonů není jeho budoucností (zejména poté co byl společný projekt s Motorolou a Samsungem dán v lednu 2001 „k ledu“), propustila společnost část zaměstnanců a vrátila se ke svému původnímu zaměření – software. Samostatně fungovala do roku 2012, kdy ji koupila Motorola. David E. Potter stál v čele Psionu coby výkonný ředitel až do roku 1999 a jako předseda správní rady až do roku 2009, kdy odešel definitivně do důchodu.
Zatímco 90. léta patřila v mnoha zemích Psionu, přelom století měl náležet Palmu. To je ale jiný příběh.
ČLÁNKY DO MAILU