Jako jeden ze způsobů, jak za tyhle peníze dokázal dodat počítač se 48KB RAM, byl ten, že jako DRAM (32KB) použil levně nakoupené vadné 64Kb čipy. Nakoupil čipy, které měly jednu banku mrtvou, takže fungovalo jen 32Kb. Dostal je hodně pod cenou.
Jenže jakmile se objednávky začaly hrnout, tak už nebylo dost "vadných" čipů. Na druhou stranu při tomhle množství už dostal slušnou cenu i na "dobré" čipy.
Tuto fintu nepoužil poprvé.
Když začínaly tranzistory, a byla velká zmetkovitost, postavil si Sinclair zkušební přípravek, objednal si statisíce zmetků za zlomek ceny nezmetkového tranzistoru (a navíc s množstevní slevou), změřil si je a podle tolerance roztřídil a dál prodával nebo používal do zapojení, kde se dala tolerovat příslušná odchylka.
Podle inženýra z továrny vyrábějící tranzistory údajně některé měsíce, kdy byla malá poptávka po tranzistorech, nevyráběli nic než jen "zmetky" pro Sinclaira, který je svou zakázkou udržel naživu.
(Doporučuji pročíst knihu The Sinclair Story.)
Výjimečnost první Sinclairovy kalkulačky Executive byla ve spotřebě, kdy Sinclair zjistil, že čip dokáže "žít" ještě urřitý čas po výpadku napájení, a použil k napájení kalkulačky pulzy. Protože napájení nebylo kontinuální, ale díky pulzům jen po část času, po který byla kalkulačka zapnutá, prodloužila se životnost baterie a bylo možno použít malé čočkové baterie místo vělkých cihel.
Podobný hack byly jeho vědecké a programovatelní kalkulačky - konkurence (TI) použila pro výrobu programovatelné kalkulačky několik čipů.
Sinclair využil toho, že ve standardním kalkulačkovém čipu bylo volné místo pro přidání jednoduché funkce (výpočet procenta, ukláádní čísla do paměti a podobně) a toto pidimísto využil tak, že do něj doslova našlapal velmi zjednodušené, pomalé a ne zcela přesné, navíc v reverzní polské notaci, ale přeci jen na dve desetinná místa stále spolehlivě počítající vědecké funkce a možnost progreamování.
Viz http://files.righto.com/calculator/sinclair_scientific_simulator.html
