Vlákno názorů k článku Proč fotím 17 let starou zrcadlovkou? Fotky nedělá technika, ale člověk za ní od MilanV - Pod fotoseriálem Svatopluka Víta se mi líbila diskuse,...
-
Pod fotoseriálem Svatopluka Víta se mi líbila diskuse, jak byla hodně věcná - na poměry fotografů :) Byla totiž víc o technice. Tahle je víc "o tom okolo", a tak se hodí, abych se vám tu k něčemu přiznal... Třeba v tom uvidíte nejen mne... :)
Přiznání první: počet výstav, na které jsem osobně zasílal svoje fotografie jakožto metrové a větší tisky je přesně nula.
Z toho plyne, že maximální rozlišení fotoaparátu, které opravdu využiji pro většínu případů, je 8,7 MPx plus nějaké drobné, pokud bych chtěl dělat zásadnější ořezy. Toto číslo není žádná magie ani nespadlo z nebe, je to formát A4 v rozlišení 300 DPI, tj. kdybych chtěl dát fotku do fotoknihy. Větší formát jsem nepotřeboval. Ano, jsou výjimky, ale je jich velmi, velmi málo: kalendář ve formátu A2 (kolikrát jsem dělal?), speciální aplikace pro web (kolikrát jsem dělal?)...Přiznání druhé: čistě statisticky, většinu mých fotek neviděl vůbec nikdo.
Celkem logické v digitální době. Kdo by chtěl být mučen tím být nucen trávit den (a noc) u promítání 1482 fotek z kamarádovy dovolené. Dokonce si troufám tvrdit, že už během toho promítání by nastal moment, kdy by dotyčný přestal být kamarádem. Ale je dobré si tento fakt uvědomit a přiznat. Svatopluk je asi jeden ze speciálních případů, protože má pro své fotografie z gymnastiky tolik odběratelů, že skoro každá bude mít "kupce".
Já mám k tomu jednu historku: kdysi si mě kamarád pozval, abych ho naučil složitější triky s Huginem. Měl nádherné materiály z Islandu a vyráběli jsme několik panoramat. Vyrobili jsme asi tři a už jsem se chystal na čtvrté, když mě dotyčný zarazil: "Stačí.". Co? Takové krásné fotky a proč je zahodit a nezpracovat? Odpověď byla: "Pro každou sadu fotek platí, že mě nesmí stát víc času než součet časů, jak dlouho si je někdo bude prohlížet."Přiznání třetí: málokoho zajímají zákony kompozice víc než jestli je "tam" taky babička a jestli je malý Honzík přes bráchu dostatečně vidět
V horším případě nelze členy rodiny vyfotit u žádné činnosti, protože automaticky při spatření foťáku vše zastaví a seřadí se k sobě, čelem k foťáku. Z fotky "dítě na kolotoči" pak vzniká fotka "my a kolotoč". Stejně tak "my a cokoliv". Až si člověk vzpomene na fenomén selfie a fotografovi se udělá nevolno: při pohledu na techniku za 100 litrů a hlavně při pomyšlení na ty desítky (až stovky) hodin svého studia a zkoušení a kursů a učení se...Přiznání třetí z druhé strany: z pohledu ostatních, když už víme, co je ve skutečnosti zajímá, nedává žádný smysl se přípravou fotky zabývat déle než co trvá než se všichni sejdou, otočí na foťák a řeknou "ementál".
Takže cokoliv, co zdržuje víc, nejen neocení, ale dokonce umí i naštvat. Viz následující přiznání:Přiznání čtvrté: jako amatér tíhnu k "studiovému stylu focení", tj. pečlivá kompozice a promýšlení fotky - a takový přístup je "práce na plný úvazek"
Tj. v takovém případě "plnohodnotného" focení předem musím počítat s tím, že se dané akce neúčastním jako její člen, ale jako fotograf. To platí vždy, i pro akce "rodinný výlet". Ano. To znamená, že na rodinném výletě je nejčastěji nejlepší foťák mobil. Protože nejde a nemůže jít o plnohodnotné focení s rozmýšlením kompozice, denní doby a směru světla, třemi pomocnými blesky apod. Je to žánr reportážní fotografie, a to je něco úplně jiného, včetně vhodné fototechniky.Přiznání páté: jako amatér tíhnu k "studiovému stylu focení", baví mě "vyrábět co nejdokonalejší obrazy" a nezamýšlím se často nad jejich upotřebením
Tímto se dostáváme k tomu, co psal už Michal Kubeček: amatér to často dělá a učí se to, protože ho baví ta cesta. První je tedy nápad v hlavě fotografa, ne nějaké zadání zvenčí ("nafoť svatbu" apod.). Mně konkrétně tak vznikl dost nesourodý souhrn fotografií mnoha žánrů od krajinek, zvířat a zátiší až po makro a abstrakci. Když nepočítám ty reportážní zmiňované výše.Přiznání šesté: na každý obraz či sérii se tím pádem hodí úplně jiná technika
Fotí fotograf? Samozřejmě, že on(a). Ale kým, čím: technikou. Bez ní může jen malovat štětcem. (Mimochodem, můj velký koníček.) Takže dává smysl, abych si na každý nápad vzal jinou techniku a nehádal se s nikým, která jedna jediná je vhodná na všechno. Na produktovou fotografii budu chtít Fujifilm GFX 100S II (tipy na osobního sponzora? :) ), na sport v hale něco úplně jiného a když mám nějaký výtvarný nápad, můžu zvolit něco naprosto jiného, včetně šáhnutí do mých domácích analogových zásob (Flexaret IVa, Pentacon Six, kamera 9x12 neznámé značky...) a volby typu filmu (ČB/barva, hrubost zrna, kontrastnost filmu...).Přiznání sedmé: ...jen mít na tohle všechno dostatek času...
Klasický problém, když se amatérský koníček "zvrhne", nebo jemněji řekněme "posune do nové roviny", kdy už vyžaduje pečlivější přípravy, delší plánování a je méně kompatibilní s běžnými rodinnými činnostmi, viz přiznání čtvrté.14. 3. 2025, 16:06 editováno autorem komentáře
-
Opatrně, takhle veřejně! Když hledám sponzora na foťák, tak nemůžeme takhle probírat, že ten foťák nepotřebuju, ne? Pssst! :) :)
(viz přiznání páté)Ale vážněji: jako amatér mám tu klasickou dvoubřitou možnost, že nemusím fotit kaiserky a za Nivou si raději dojedu do Strnadic u Maršovic, ale zase mi za to nikdo (skoro) neplatí :) Fotím hlavně modely ze stavebnice LEGO a tam je právě potřeba nejen rozlišení, ale celkově i kvalita podání a dynamický rozsah atp. Očekává se totiž, že i fotka velikého modelu půjde zazoomovat až na úroveň jednotlivých detailů, příp. z toho udělat výřezy apod. Takže bych si moc rád vyzkoušel, jak by to s Fuji vypadalo :)
-
Óóó, pardon :X nějak mi to nedocvaklo :)
Naprosto chápu. Osobně mi u Fuji už začíná vadit ta velikost se zajímavými skly a komplet se dost pronese. To už by stálo za úvahu jít radši do Hassebladu X2D, nová řada skel je sice jen s jedním ultra širokým zoomem a bez teleobjektivů (ty starší jsou ale taky super), ale je to celé mnohem více kompaktní a ty RAWy a podání barev je ohromující. Hasseblad má krom toho svůj SW na zpracování a je to bomba. A ergonomii má taky mnohem lepší. Zase je vše dražší, nicméně se celkem pravidelně objevují z druhé ruky.
-
Klasický problém, když se amatérský koníček "zvrhne", nebo jemněji řekněme "posune do nové roviny", kdy už vyžaduje pečlivější přípravy, delší plánování a je méně kompatibilní s běžnými rodinnými činnostmi
Ale kdepak… pokud se rodina nezabývá myšlenkami na to, jestli náhodou nepotřebujete odborné vyšetření, znamená to, že koníček neberete dost vážně. :-)
Aneb:
There is a very fine line between hobby and mental illness.
