Potěšilo mne, že se alespoň popisuje mkstemp(), který je použitelně bezpečný, a ne zvěrstva jako mktemp(). Nicméně
-- protože se string, co se předává jako argument, přepisuje, nesmí to být konstantní string; v uvedeném příkladu se ten string alokuje na zásobníku, takže ho lze v pohodě přepsat, ale IMHO zápis v příkladu svádí k chybnému použití
-- na Linuxu se současnou glibc se lze spoléhat na to, že mód je po otevření 0600; nicméně nic takového není POSIXem stanoveno; takže buď před otevřením nastavit umask, nebo si raději vyrobit jméno sám a použít open() s příslušným módem, O_EXCL atd. (chmod až po otevření je zjevná chyba souběhu (race condition))
-- existuje funkce fdopen(), která umožňuje udělat z filedescriptoru normální stdio stream, takže se není nutné uchylovat k write() a read(), pokud nechci
Dajme tomu,že by sme mali vytvoriť nepredvídateľný názov súboru.no v Linuxe veľmi neprogramujem(nezabite ma) ale v Dos-eje take daco ako random() ja si myslim,ze takto sa da urobit celkom nepredvidatelny subor.
A uspori sa tym zdrojak.
//nejedzte Kinder pinguin-Tucniaky sa maju chranit nie jest!!!
Nepředvídatelný název souboru je jedna věc (BTW random() je bez seedu z něčeho jako /dev/random předvídatelný, nevím moc, jak ho seedovat v DOSu, aby byl opravdu nepřevídatelný...), další jsou jeho otevření se správnými právy, bez možnosti symlink útoku, etc.
Pokud uz to chcete delat rucne, random() neni dostatecne jedinecny, tzn. je moznost, ze dvema soucasnym procesum vyjde stejny nazev souboru. Z tohoto hlediska je mnohem rozumnejsi getpid(), ktere je takto unikatni. Pak si musite zkontrolovat, jestli ten soubor uz neexistuje, napriklad ho utocnik muze predvytvorit jako symlink nekam k sobe a data si pak precist.
> pak si musite zkontrolovat, jestli ten soubor uz
> neexistuje, napriklad ho utocnik muze predvytvorit
> jako symlink nekam k sobe a data si pak precist
Testovani existence/neexistence souboru samo o sobe smrdi race condition, pokud se neudela spravne.
Tzn naivni reseni, ktere lze jeste dnes najit skutecne v leckterych programech (a ktere nefunguje), je (v pseudokodu):
stat(filename, &st);
if (!S_ISREG(st.st_mode)) return(-1);
fd = open(filename, ...)
mezi radky 2 a 3 je na prvni pohled viditelna race condition - pokud utocnik trefi chvili, kdy probehl test ze soubor neni symlink (radka 2), ale jeste se soubor neotevrel (neprobehla radka 3) a vytvori v tu chvili symlink, ma vyhrano.
Jedno ze spravnych reseni je soubor nejdrive pomoci open() otevrit a pak teprve na od jadra pridelenem deskriptoru provadet fstat() - je zaruceno, ze jakmile programu kernel jednou deskriptor priradi, "to pod nim" se uz zmenit nemuze (tzn. nikdo nam nevymeni soubor za symlink, apod.).
Docasny soubor se vytvori pomoci mkstemp() a hned se smaze pomoci unlink(). Lze vytvoreny docasny soubor ulozit pozdeji (pred zavrenim a definitivnim smazanim) pod novym jmenem (pokud se treba vypocet dokonci)? Mam na mysli hodne velky docasny soubor, takze copy() do finalniho souboru by nebylo efektivni a zbytecne by pozadovalo dalsi diskovu kapacitu. Rekneme, ze se jedna o ISO obraz CD.