Kapitola 7. – Hry
Electrician (1984)
Hra od Synapse software, kteří se vyznačovali hrami se zajímavou grafikou, pojetím a poměrně neúprosnou obtížností (často založenou na neodpouštějícím ovládání). Electrician není výjimkou. Cíl hry je poměrně jednoduchý – jste elektrikář, který se pohybuje v bytovce a zapojuje jednotlivé byty/pokoje k elektrickým rozvodům. Jakmile je celá bytovka zapojená, obdržíte klíč a v servisních tunelech procházíte k dalšímu domu. Každý dům je větší než ten předchozí.
Je to plošinovka, do vyšších pater se dostáváte pomocí žebříků. Hra odpouští pád z 1–2 pater, nicméně větší pád již připraví hráče o život.
Hra Electrician – uvnitř budovy
Aby to nebylo tak jednoduché, práci vám znepříjemňují různá zvířata vystupující jako nepřátelé:
- Had – velmi snadný nepřítel. Nemůže hráči ublížit, otravný je pouze tím, že ničí nedokončené kabely. Lze na něj šlápnout, což ho ale pouze na pár vteřin zdrží.
- Krysa – snadný nepřítel, nemůže hráče přímo zabít (pouze pokud se jí podaří ho shodit strčením z výšky či je sevřen mezi dvě krysy naráz). Je otravná především tím, že ničí ještě nedokončené kabely. Lze zezadu nakopnout, což ji katapultuje kupředu – při nárazu do hlavního/dokončeného vedení ji lze tím zabít.
- Netopýr – otravný nepřítel, nemůže hráče přímo usmrtit, ale odnese jej na jiné místo či shodí z výšky (pád = smrt).
- Pavouk – nepříjemný nepřítel, zabíjí hráče ihned při dotyku, a k tomu ničí nedokončené kabely.
- Elektrický zkrat - putuje po kabelech zapojených na hlavní přívody, dotyk pro hráče znamená okamžitou smrt. Velmi rychlý.
- Aligátor – jen v tunelech, hráče připraví o život pouze, pokud mu vleze přímo do tlamy. Klade vajíčka. Velmi pomalý.
- Aligátoří vajíčko – při osvícení zleva hráčovou baterkou se „vylíhne” a okamžitě hráče připraví o život. Zprava nedělá nic.
Hra je obtížná tím, že servíruje nepřátele v exponenciálně rostoucích množstvích + jim mění a přidává schéma pohybu (netopýři). Hráč musí mít rychlé reakce a být přesný ve skocích, aby nespadl mimo plošinu/žebřík. Pohyb v tunelech je znesnadněn tím, že vidíte pouze na světlo své baterky. Některé tunely se nedají projít, a tak musíte hledat alternativní cestu – někdy i na loďce v kanále vespod. Hráč nedostává vždy klíče od následujícího domu, hra vás klidně pošle ob dům (delší cesta přes tunely).
Electrician – pohyb v tunelech
Na pomoc jsou v některých bytech zapojené televize, které při zapojení do elektriky „vypustí” duši, která odchází mimo obrazovku. Když ji hráč odchytí, dostává život zdarma navíc.
Hra je velmi originální a zábavná, první a druhá úroveň jsou s pochopením pravidel (a skoků) snadné, nicméně obtížnost pak stoupá velice rychle.
Dan Strikes Back (1984)
Hra, které jsme doma říkali „holubička” (dle toho, že po smrti hráče vyletí jeho duše jako holubice nahoru z obrazovky, ale pravděpodobně to má být anděl). Hra je typově bludišťovka s velmi jednoduchou a přehlednou grafikou a příjemnou doprovodnou hudbou.
Dan Strikes Back
Úkolem hráče je projít skrz všechny místnosti až dolů k diamantu. Jednotlivé místnosti jsou uzavřené, nejdřív je třeba posbírat „porost“ plošinek, který pak otevírá dveře a přístup dále. Hráči v cestě stojí okatá zelená potvora, která pronásleduje hráče bludištěm. Zároveň ho ohrožují různé náhodné kreatury stoupající zespod obrazovky, které nejsou závislé na rozvržení obrazovky a mohou letět kudykoli. V pozdějším levelu se hráč musí klestit skrz pavučiny, jejichž proražení zabere nějaký čas (a v tu chvíli je postava uvězněna). V tomto levelu se pohybuje pavouk, který zničené pavučiny obnovuje a zároveň ohrožuje hráče.
Hráče v jeho cestě mohou zdržet automatické časované dveře. Může také vylézt pouze v místech, kde má z boku kompletní zeď. Občas z povrchu vyrostou „houby” (pravděpodobně to tak vypadá, byť je hráč sebere s výrazně plechovým zvukem), které jsou za extra body.
Hra je velmi rychlá (nelze se zastavit, protože hráč je neustále pronásledován) a zábavná, obtížnost je spíše vyšší, jelikož hráč často ať už svou chybou nebo pohybem prostředí uzavře a skončí bez možnosti úniku čekající na „holubičku”. Po smrti hráče je vrácen na začátek místnosti (pokud má zbývající životy).
Action Biker (1985)
Action Biker je zvláštní hra založená na přesnosti. Hráč se v izometrickém pohledu pohybuje na motorce, a jeho úkolem je sbírat blikající předměty, které se postupně objevují porůznu na celé mapě (vypadají vždy stejně, jen díky textovému popisu dole na obrazovce poznáte, co jste zrovna sebrali). Hra má i příběh, jste člověk jménem Clumsy Colin, a to, co sbíráte jsou vylepšení pro vaši motorku, se kterou se chystáte na závod. V časovém limitu musíte posbírat veškerá vylepšení a nakonec se zúčastnit závodu na rovince.
Action Biker
Takhle to zní poměrně nudně. Gró hry je v přesnosti, hráč nesmí do ničeho narazit, předměty k sebrání se objevují na různých plošinách, za mosty, vodou, v klikatém bludišti, za skoky…motorku můžete přepínat mezi rychlým a pomalým rychlostním stupněm, a jízdou spotřebováváte palivo. Ve hře nejsou žádní nepřátelé, jen vy a vaše přesnost.
Grafická stránka hry je poměrně jednoduchá (verze na C64 je mnohem barevnější a působí lépe, než na Atari), nicméně je přehledná a jasně víte, co znázorňuje. A nelze zde nezmínit, že za doprovodnou hudbou stojí legenda chip music – Rob Hubbard (ale podotkněme, že tohle není úplně jeho masterpiece). Pokud jde o hudbu, ve verzi pro C64 zní i ta o něco lépe (celkově verze hry pro Atari je taková chudší, ale není to omezením HW, spíš odfláknutý port).
Red Max (1987)
Ačkoli by tato hra svým názvem mohla inklinovat ke známe pecce Blue Max, opak je pravdou. Red Max je zvláštní hra, která připomíná The Last V8. Pohled na herní plochu je z vrchu, a polovinu obrazovky tvoří přístrojový štít. Ujímáte se role motorkáře, jehož úkolem je deaktivovat miny a pokračovat k východu do dalšího levelu. V cestě mu stojí různé laserové brány a ploty, které je buď nutno s vhodným načasováním projet, nebo deaktivovat spínačem (deaktivace má timeout).
Red Max
Prostředím hry je cizí planeta (v originále nazvaná Astroworld) připomínající měsíc (hlavně v prvním levelu). Hráče chrání před prostředím štít, který se ale kontaktem s lasery poškozuje (a zapnutá laserová brána je vždy insta kill). Zároveň má hráč omezené množství paliva, které lze doplnit sbíráním palivových kanystrů.
Hra má zajímavé téma, a velkou výzvou je ovládání, které je náročné na přesnost. Musíte počítat s tím, že motorka má nějaký poloměr otáčení a setrvačnost.
Misja (1990)
Hra od polských autorů, vzniklá už v poměrně pozdních dobách osmibitů. To také znamená, že autoři již znali schopnosti počítače, takže hra má velmi pěknou grafiku. Úkolem hráče je probít se zástupem nepřátel (pěšáci, tanky, lasery, automatické věže…), posbírat nálože a celou základnu vyhodit do povětří. Typem je to klasická plošinovka/bludišťovka. Hráč se může bránit střelbou z pistole, ale počet munice je omezený.
Misja
Hráče čeká velmi rozsáhlá mapa, a pro přístup na další části základny musí otevřít brány nalezením spínačů. Hra je poměrně obtížná, protože na průchod základny máte pouze jediný pokus a health bar – smrt postavy vrací do hlavního menu a začínáte znova. Je třeba si dávat i pozor na pády z velké výšky. Naštěstí v rámci základny se objevují ikony srdcí, které zdraví doplní. Ukládání pozic či kódy pro pokračování se tu nevedou, hra se jede na jeden zátah.
Jako poslední tečku, jakmile aktivujete nálože, začne běžet poměrně nekompromisní časový limit, během kterého musíte doběhnout k únikové helikoptéře.
Fred (1990)
Pod názvem Fred se mnoha lidem vybaví spíše jiná hra, známá především ze ZX Spectra, nicméně zde já myslím modernější polskou plošinovku. Je to klasická scrollující plošinovka se zajímavou grafikou, která působí velmi atmosféricky.
Fred – útok sprejem
Hráči stojí v cestě různá nepřátelská zvířata – žáby, ptáci, pavouci a kachny (nebudeme si nic nalhávat, to jsou všechno opravdu děsivá stvoření). Bránit se lze dvěma způsoby. Na své cestě hráč sbírá kameny, které může po nepřátelích vrhat – problém je ale se trefit, kámen letí obloukem a ne vždy je k nalezení vhodná střelecká pozice. Nicméně lze takto likvidovat nepřátele i na slušnou dálku. Druhou zbraní je sprej, který likviduje nepřátele na krátkou vzdálenost. Obě zbraně je třeba vhodně kombinovat, často narazíte na situace, kdy je nutno uprostřed skoku zlikvidovat nepřítele na římse či liáně, kam hráč potřebuje skočit – tady je sprej nedocenitelným pomocníkem. Pokud jste si jej předtím nevhodně vyplýtvali, máte smůlu. Obě zbraně jsou omezené, jak počty kamenů, které nesete, tak sprej, který se spotřebovává. Můžete je mít v zásobě v inventáři, ale ten má omezenou kapacitu, není dobré jej zaplnit zásobou kamenů, aby pak nebylo kam sebrat užitečné předměty (a předměty po chvíli mizí, tedy není moc čas uvolnit místo).
Kromě zvířat se hráč musí vyhýbat i nástrahám prostředí, kterými jsou kaktusy, voda a ostré krápníky. Nepřátelé a prostředí způsobí při kolizi okamžitou smrt postavy. Zde přicházejí na pomoc další předměty – štít, čepice (aspoň myslím, že je to čepice) a holínky. Štít zabrání zranění hráče, nicméně jeho platnost je omezená časově. Lepší je čepice, která zůstává v inventáři a opotřebovává se pouze dotykem s nepřáteli a zraňujícím prostředím, brzké vyčerpání dává najevo blikáním. Holínky zabrání úmrtí ve vodě, nicméně se v ní také „spotřebují”, stejně jako čepice. Existuje ještě dynamit, který instatně zabije veškeré nepřátele na obrazovce, nicméně jej nelze nést v inventáři, účinek je aktivní okamžitě po sebrání. Veškeré powerupy jsou k nalezení ve džbánech, které je třeba nejprve rozbít (kamenem nebo sprejem). Poslední zajímavostí je koncová obrazovka každého levelu – scrolling se zastaví a začne běžet odpočet času, při kterém se začnou na obrazovce náhodně objevovat předměty, a je to výhodná šance pro hráče se dovybavit – posbírané předměty si s sebou nesete skrz levely.
Hans Kloss (1992)
Plošinovka/bludišťovka s tématikou 2. sv. války. Vychází z polského TV seriálu, kde se tato postava objevuje. Úkolem hráče je projít celý labyrint bunkru s názvem Wolf´s Lair a posbírat všechny nákresy tajné německé zbraně (V-1). Hráč musí také sbírat klíče, aby získal přístup do dalších částí.
Hans Kloss
V cestě hráči stojí miny a automatické zbraně. Velmi zajímavým prvkem je, že hra nemá standardní ukazatel životů, ale dva ukazatele – hlad a žízeň, které postupně neustále klesají (+ zrychleně v případě napadení nepřítelem). Hráč musí tyto potřeby průběžně doplňovat – v bludišti jsou k nalezení kuřecí paličky a kafe. Dalším netradičním prvkem je, že pokud máte ukazatel jídla na vysokém statusu, a přitom sníte další jídlo, Hans ho obratem „vyzvrátí”, a status jídla se nezvýší. Pití můžete doplňovat kdykoli.
Hra umí být otravná i jinou záležitostí – počet klíčů je omezený a dveří je více. Když otevřete takové, které nepotřebujete, bude vám chybět klíč a dál se nedostanete. Deaktivace automatických kulometů je pomocí tlačítka, které má timeout. Může se stát, že projdete kolem vypnutého snímače, ten se poté aktivuje, načež zjistíte, že jím vede jediná cesta zpět…Grafika a zvuk je na poměry osmibitů velmi pěkná, především animace hlavní postavy působí dobře. Celou hru podbarvuje pouze hudba, hra nemá žádné zvukové efekty, hudba začne hrát už v menu a pokračuje skrz hru – a je to pouze jediná skladba, která hraje stále dokola, po chvíli začne být poněkud otravná.
Kupiec (1993)
Obrazová textová hra, opět původem z Polska, zřejmě i částečně inspirovaná hrou Oregon´s Trail. Úkolem hráče je pohybovat se mezi městy, nakupovat a prodávat se ziskem. Hra se ovládá textovými příkazy vybíranými joystickem z nabídky. Kromě obchodování může hráč i prozkoumávat doly a staré ruiny, kde může nalézt drahokamy.
Kupiec
Textový popis prostředí doplňují obrázky, vše pouze černobíle. Hráče čekají různé náhodné události při pohybu mezi městy (přepadení, zapadnutí…).
Je to velmi zajímavá hra a zábavný koncept.
Hra vyšla i v českém jazyce.
Rockman (1995)
Hra z velmi pozdních dob, kdy výroba osmibitových strojů už byla ukončena. Opět od autorů za našimi hranicemi. Je to nescrollující plošinovka, hlavním hrdinou je neustále poskakující koule s očima, kterou ovládá hráč. Úkolem je posbírat předměty v místnosti, a vyhnout se přitom pevným překážkám (ostny) a nepřátelům, kteří se náhodně objevují v místnosti.
Rockman
Grafická stránka mohla být o něco lepší (paradoxně hra vypadá lépe na černobílé obrazovce, vybrané barvy jsou poněkud mdlé) a podbarvuje ji rytmický hudební doprovod.
Závěr a poděkování
A jak by se dalo shrnout shledání se starým známým? Osmibitová řada Atari je stále velmi sympatickým počítačem. Oproti modernějším šestnáctibitům je krásně kompaktní a velmi lehký, takže manipulace a umístění je snadnější. Také díky menšímu nutnému příslušenství – žádná myš, která potřebuje prostor k pohybu.
Zprovoznění je také velmi snadné, stačí napájení a kabel s obrazem. K tomu pro plnohodnotné vyzkoušení už jen joystick a nějaké datové úložiště, které je v případě Atari kompaktní a snadné na použití (když dostanete na začátek použitelný návod).
Celkově je složitost úkonů znatelně nižší u šestnáctibitů, nemáte tu žádnou interní mechaniku, základní deska je velmi jednoduchá s minimem konektorů, zdroj není integrovaný, a k napájení stačí obyčejných 5V.
Trochu problémem se zpočátku zdála klávesnice, jejíž snímače po dlouhých letech fungovaly velice sporadicky. Nicméně stačí prachobyčejné rozhýbání, po chvíli používání počítače jsou klávesy již plně použitelné.
Celkově mohu říci, že pokud máte zájem se pouštět do podobného dobrodružství, je toto vhodný začátek. Samotný počítač je dostupný za rozumné ceny, servis díky jeho jednoduchosti je relativně snadný (problém by nastal, pokud by byl vadný nějaký z čipů – bohužel většina z nich by se obtížněji sháněla, naprostá většina míst, kde je nabízeli, je out of stock, ale k sehnání budou). Příslušenství vyrábí Lotharek z Polska, je funkční a snadno dostupné.
Her je široký výběr, spousta z nich je velmi zábavná a grafický i zvukový doprovod je koukatelný/poslouchatelný i dnes. Mnoho z nich je velmi obtížných, na dnešní poměry už nezvykle, save/load metoda tu nepomůže. Rozhodně kousek, který nemusí jen sedět ve skříni.
Pokud jde o retrobrighting, ten si nechám jako dodatek, až přijdou vhodné podmínky.
Zároveň tady mám z většiny rozpracovaný další projekt, tak si trochu odpočinu a začnu ho dočesávat.
Na úplný závěr bych chtěl poděkovat především své partnerce, která mi tento koníček toleruje, serveru Root.cz za prostor a všem čtenářům i diskutujícím za přečtení, názory, připomínky i chválu.
