V minulém díle jsme provedli instalaci a základní aktualizaci systému. V případě verze s XFCE už tedy máme k dispozici Display manager s možností volby startu XFCE a Fluxboxu, základní nastavení grafické karty a samotné grafické prostředí s defaultní sadou aplikací.
Co se týká DM, už jsem psal o tom, že se používá LXDM. Zatím k němu nemám žádné výhrady a tak se nechystám na jeho nahrazení nějakým jiným. Je dokonce o něco pohodlnější, než SLIM. V Archu jsem byl totiž zvyklý se z pracovního prostředí pouze odhlašovat a stroj vypínat či restartovat až ze SLIMu. U Sabayonu to dělám stejně a můžu využít přímo nabídku v LXDM a nemusím vypisovat odpovídající příkazy a zadávat administrátorské heslo.
Po instalaci
Přes menší problémy s grafikou při bootování live CD je v rámci instalace grafická karta identifikována (při instalaci ani po ní se systém na nic neptá). Prohlídkou konfigurace je možné zjistit, že v mém případě byl použit ovladač „ati“ a já jsem žádné další úpravy neprováděl. Automaticky bylo rozpoznáno a nastaveno i rozlišení monitoru (22“ – 1920×1080, připojení přes HDMI). Po pár dnech používání nevykazuje grafika žádné problémy nebo nedostatky. Aplikace glxgears (z balíku mesa-progs) ukazuje cca 3000 – 3100 FPS a to je pro můj neakcelerovaný desktop hodnota dostatečná.
Obdobně byla nalezena i zvuková karta a stačilo jenom vybrat zařízení a ovládací prvky a nastavit hlasitost.
Než se pustím do popisu další konfigurace a přizpůsobení systému, je nutné si uvědomit, co to vlastně znamená konkrétně. Volbou desktopového prostředí je samozřejmě dán základ, který je možné dále upravovat. Jak ale vlastně takové úpravy můžou vypadat a co se vlastně může nebo musí nastavit a upravit? To je sice asi dost individuální záležitost, ale myslím si, že se dají najít alespoň tři základní oblasti, které budou pro většinu uživatelů společné: nastavení vzhledu a základních funkcí prostředí, způsoby a prostředky pro uživatelské ovládání systému a samozřejmě sada aplikací pro práci a zábavu.
Je asi jasné, že při většině akcí a kroků v rámci konfigurace bude třeba nějak manipulovat s aplikacemi, programy a balíčky. Proto by asi bylo dobré se v první řadě zaměřit na správu a manipulaci s balíčky – balíčkovací systém.
Zde se projevuje velká spřízněnost Sabayonu s Gentoo. Je totiž možné použít dva základní typy správce balíčků.
Dvě správy balíčků
První variantu uvedu jenom stručně, protože ji zatím nepoužívám a nějakou dobu asi ani nebudu. Jedná se o balíčkovací systém Portage z Gentoo a možnost manipulace s balíčky pomocí příkazu emerge.
Sabayon pak používá svoje vlastní řešení, ale je možné obě varianty používat a kombinovat poměrně libovolně. Je přitom ale třeba dávat pozor, protože může dojít k problémům a kolizím.
Balíčkovací systém Sabayonu se skládá ze čtyř základních součástí. Nejdůležitější je samozřejmě vlastní správce binárních balíčků, který se nazývá Entropy. Nad ním jsou pak postaveny další tři součásti – textový klient (terminálový příkaz) equo a jeho grafická nástavba Sulfur. Poslední součástí je pak nástroj pro automatické upozorňování na nové aktualizace – Magneto.
Všechny uvedené součásti jsou v základní instalaci verze XFCE přítomny, u verze CDX jsou pouze Entropy a equo, grafické nástavby je nutné podle potřeby instalovat uživatelsky.
Všechny balíčky, které se instalují a/nebo stahují, jsou umístěné v adresáři
/var/lib/entropy/client/packages
Zde může být jeden nebo několik dalších adresářů, v mém konkrétním případě to jsou adresáře tři:
packages, packages-nonfree, packages-restricted
Další struktura je pak ve všech adresářích stejná – další podadresář označuje architekturu (v mém případě amd64) a další úroveň pak major větev distribuce (konkrétně 5). Kompletní cesta k balíčkům tak vypadá následovně:
/var/lib/entropy/client/packages/packages/amd64/5/
Jak již bylo uvedeno, jedná se o balíčky binární, které jsou uložené v komprimovaném souboru .tbz2. Je tedy možné si jejich obsah bez problémů prohlédnout. Chtěl bych zde upozornit na jednu skutečnost, která může mít neblahý vliv na diskový prostor: v Entropy se ukládají všechny verze daného balíčku včetně aktualizací. U mě je jako první na řadě balík app-admin:equo-1.0, který má celkem 6 verzí – beta21, rc1, rc2, rc7, rc8 a rc10.
Je jasné, že při větším počtu balíčků a aktualizací může postupem času nastat problém s místem. U mě po cca 2 týdnech používání má adresář /var/lib/entropy skoro 16 000 souborů a cca 2,7 GB. Kromě binárních balíčků jsou v adresářích ještě soubory .mtime (čas modifikace souboru), ale ty mají pouze několik bajtů, takže s nimi problém nebude.
Jak již bylo uvedeno výše, je možné mít nainstalovaný i systém Portage a využívat oba správce. Obecně je možné říct, že Portage přináší novější verze balíčků, které se kompilují. Entropy přebírá balíčky z Gentoo testing, nějakou dobu se čeká, a pak se teprve provádí předkompilace a umístění do Entropy. Dá se tak asi závěrem konstatovat, že balíčky z Entropy by měly být stabilnější, než jsou v Portage.
Jak již bylo uvedeno, terminálový příkaz equo slouží pro základní ovládání správce balíčků. Jeho možnosti jsou velmi obsáhlé, jak o tom svědčí rozsah nápovědy v příloze Equo-help. Proto vyberu jenom některé nejčastější příkazy:
equo update aktualizuje repozitáře
equo upgrade aktualizuje systém na poslední verze dostupných balíků
equo install název_balíku instaluje vybraný balík
equo remove název_balíku odinstaluje vybraný balík
equo search částnázvu_balíku hledá balík v repozitářích
Kromě manipulace s balíčky jsou k dispozici i příkazy pro administraci repozitářů – přidat, odstranit, povolit nebo zakázat konkrétní repozitář.
Zajímavou možností je spustit příkazy jako běžný uživatel bez práv admina. Výsledek je stejný, jako kdyby se použil příkaz –pretend (pouze zobrazí akci, která by po daném příkazu proběhla).Kromě základních příkazů obsahuje equo některé další možnosti, které tak úplně běžné nejsou. Uvedu pár příkladů:
equo hop verze aktualizace na novou verzi (v Sabayonu se verze označují jako Branch) – předtím je nutné provést změnu i v repozitářích, aby obsahovaly novou verzi
equo fetch název_balíku daný balík pouze stáhne, ale neinstaluje
equo deptest hledá nesplněné závislosti
equo libtest hledá chybějící knihovny
equo mask název_balíku maskuje vybraný balík/balíky
equo unmask název_balíku odmaskuje vybraný balík/balíky
Zajímavou skupinu možností představuje příkaz security. Ten zpřístupňuje různé bezpečnostní funkce balíčkovacího systému:
equo security oscheck verifikuje instalované soubory pomocí uložených checksumů nebo mtime. Pokud by se narazilo na nějaké rozdíly, je možné pomocí příkazu
equo security oscheck –assimilate aktualizovat checksumy nebo mtime
equo security oscheck –reinstall reinstalace poškozených balíků
equo security list přehled všech dostupných SA
equo security update stažení posledních SA
equo security install automatická instalace všech dostupných bezpečnostních aktualizací
SA je zkratka od Security Advisories, což je systém upozornění na bezpečnostní problémy jednotlivých balíků, které jsou součástí správce balíčků.
equo –info zobrazí spoustu informací o systému
equo cleanup smaže stažené balíčky a vyčistí dočasné adresáře
equo rescue backup/restore záloha/obnovení aktuální databáze instalovaných balíčků Entropy
Myslím, že tento přehled by mohl být pro základní potřeby dostatečný a pokud by bylo třeba, nápověda je velmi podrobná a dobře popsaná.
Balíčky v grafice
Grafická nadstavba správce balíčků – Sulfur, má asi všechny potřebné funkce a je možné jí bez problémů používat. Jeho zvláštností je poměrně rozsáhlá „dvojjazyčnost“, kdy jsou některé věci přeložené do češtiny a některé zůstávají v angličtině. Pro většinu uživatelů Sabayonu to ale zřejmě nebude hrát zásadní roli.
Sulfur má dva různé módy – základní a Advanced. V tom základním jsou k dispozici pouze základní operace – aktualizace repozitářů, přehled aktualizací, přehled dostupných balíčků s možností jejich označení k instalaci, hledání balíčků podle názvu a/nebo popisu (najde i balíčky nainstalované) a provedení instalace.
Pokud přepnete do Advanced Mode, objeví se mnoho dalších možností a voleb. Sice jsem to nijak podrobně neporovnával, ale je pravděpodobné, že grafická nástavba nebude obsahovat úplně všechny možnosti a volby, které má terminálový příkaz.
Popis včetně obrázků je třeba zde: http://wiki.sabayon.org/index.php?title=Sulfur
Pokud byste použili instalaci, kde grafická nástavba není k dispozici, je možné jí instalovat poměrně jednoduchým způsobem. Před samotnou instalací je třeba instalovat závislosti:
equo install pygtk
Na samotnou instalaci jsem na wiki objevil tento vyzkoušený a funkční příkaz:
equo install entropy sulfur equo –relaxed
S těmito příkazy je dobré si pohrát i tehdy, když by se nechtěl Sulfur kdykoliv spustit. Může k tomu dojít např. při aktualizaci Pythonu.
Poslední součástí balíčkovacího systému je notifikátor Magneto. Ten se objevuje jako ikona v System tray a hlídá aktualizace. Já na něco takového už delší dobu nejsem zvyklý, proto jsem provedl jeho odinstalaci (je samozřejmě také možné vypnout jeho spouštění v menu Nastavení ->Relace a spouštění ->Automatický start aplikace). Magneto se skládá v mém případě ze tří balíčků:
magneto-core, magneto-loader a magneto-gtk
Jinak je možné použít Qt verzi, a to jsou pak balíčky
magneto-core, magneto-loader a magneto-kde
V Sulfuru Advanced Mode je možné zobrazit odděleně seznam dostupných a instalovaných balíčků. Pokud kliknete na bílý čtvereček u dostupného balíčku, objeví se dvě volby: Install a Vlastnosti. Balíček se pro instalaci pouze označí, případně s ním i potřebné závislosti. Pak je nutné přejít přímo do volby Install. Tam se objeví seznam všech instalovaných balíčků a je možné u nich volit vypuštění z instalace nebo přehled vlastností (Undo Install a Vlastnosti).
Je možné si zvolit možnost vybrané a označené balíčky pouze stáhnout a neinstalovat a nebo stáhnout zdrojové kódy. Je také možné jedním kliknutí celý seznam k instalaci zrušit – volba Clean.
U instalovaných balíčků je voleb o něco víc: Reinstall, Remove, Purge a Vlastnosti. První volba je asi jasná. Vlastnosti jsou podobné jako u dostupných balíčků, přibyly však informace o umístění jednotlivých souborů v systému. Remove odinstaluje označený balíček – je to ekvivalent příkazu
equo remove název_balíčku
Volba Purge odinstaluje označení balíček včetně konfiguračních souborů jako příkaz:
equo remove –configfiles název_balíčku
Pokud nemáte jako já notifikátor Magneto, je nutné provádět aktualizace „ručně“. Je to možné buď z terminálu dvěma příkazy:
equo update
equo upgrade
nebo ze Sulfuru podle toho, který mód máte nastavený. V Standard je to volba Sync, kdy se provede aktualizace repozitářů a pokud se najdou nějaké dostupné aktualizace, objeví se jejich počet (x updates) a seznam.
V Advanced Mode je nutné na záložce Repositories zvolit Update Repositories a v záložce se pak po aktualizaci repozitářů objeví přehled novinek. Pak u obou módů stačí kliknout na Update all, odsouhlasit aktualizace a instalace se rozběhne.
Tím by bylo možné popis balíčkovacího systému asi ukončit a příště se vrátíme k nastavení prostředí a instalaci základní sady balíčků.
ČLÁNKY DO MAILU