Vlákno názorů k článku Softwarové patenty, dějství druhé od dragon - Nevím proč by něco mělo být patentovatelné a...

Mým zájmem je dostat za své know-how zaplaceno. Softwarové patenty se mi to ovšem snaží znemožnit, protože mi brání toto know-how uplatňovat.

Poznámka o realizaci je velmi správná. Jak vás již upozornil mol, je zásadní rozdíl mezi patenty a copyrightem. O čem mluvíte nyní, je zřejmě otázka proprietárního a svobodného softwaru. Proprietární software si klidně vyrábějte, ten mi v uplatňování mého know-how nebrání. V tomto směru není co řešit.

Jinak mezi houbami a softwarem je také určitý rozdíl. Houby rostou jaksi samy, sesbírají se, uvaří a sní, přičemž tento proces je celkem snadno zvládnutelný. Naproti tomu software musí v první řadě někdo napsat, dále nainstalovat, spravovat, udržovat, vylepšovat a aktualizovat, což je proces silně netriviální. Pokud narážíte na to, že v posledních letech spousta lidí píše software zdarma (což je opět zase něco jiného než otázka svobodného softwaru), není tomu proto, že by nechtěli za svou práci dostat zaplaceno, nýbrž se jedná o přirozenou reakci na stav způsobený proprietárním softwarem. Nejste sám, kdo se touto reakcí cítí být ohrožen. Ovšem kdyby zemědělci, mlynáři a pekaři fungovali stejným způsobem jako výrobci proprietárního softwaru, mnozí lidé by si také pěstovali obilí, mleli je a pekli rohlíky sami odpoledne po práci. Volání zemědělců, mlynářů a pekařů po zákazu domácí "bezplatné" výroby rohlíků by bylo směšné -- měli by se raději postarat o to, aby jimi vyráběné rohlíky byli dostatečně dobré na to, aby je lidé raději kupovali, než se s jejich výrobou dřeli sami. Stejné je to se softwarem.

Také doufám, že patentový komunismus, kdy určitá společenská vrstva bude prostřednictvím patentů ovládat ostatní, se nakonec konat nebude.

To si pletete s Radeckým, říkávala moje prababička.

Komunismus znamená společenské a společné vlastnictví výrobních prostředků, tedy i toho, co nazýváme "know-how" nebo "intelektuální vlastnictví". Je jedno, začne-li znárodněním bank, dolů a klíčového průmyslu, později i průmyslu neklíčového a nakonec každého ševce a chlupodravce nebo znárodněním výsledků práce a duševních schopností.
Nakonec, to jsem zažil, když práce programátora byla ceněna výrazně níže, než práce soustružníka nebo těžké party stěhováků. O hornících nemluvě.
A to byl jenom socialismus, takto předstupeň ke komunismu, jen byl naším cílem...

Pro odlehčení - před nevím už kolikátým sjezdem KSČ jsem uviděl obrovský transparent "KOMUNISMUS - NÁŠ CÍL" nad vchodem do jedné budovy v ulici Ke Karlovu, kudy jsem docházíval na matfyz. Což o to. Takových transparentů před sjezdy a kolem 1. máje a 7. listopadu a 25. února bylo...
Ne každý ale byl vyvěšen nad cedulí "Psychiatrická klinika"...
Neodvážil jsem se tomu zasmát na místě.

Ne, nepletu. Patenty lze charakterizovat i jako znárodňování sloužící stejnému účelu jako v komunismu, protože jejich prostřednictvím software, který by byl za normálních okolností vlastněn mnou, bude "spoluvlastněn" držiteli patentů.

Aha.
Takže patenty (tedy omezení vlastnictví čehosi) jsou znárodněním, zatímco odevzdání výsledků mých myšlenek (a nebo mé blbosti, to je jedno) k disposici "všemu lidu" (rusky "vsemu narodu") znárodněním není...

Teda, řeknu vám, vy si nastudovat něco z marxismu, tak je z vás ideolog jak víno! A to, prosím, neberte jako urážku. Já dokážu ocenit myšlenkové veletoče, i když s jejich závěry nesouhlasím.
Kdysi v dobách scholastiky se mistři testovali tak, že nejdřív hájili jednu tezi a když už ji skoro obhájili a protivníka smetli, vyměnili si role. Načež takový supermistr obhájil tu tezi, kterou zpočátku pronásledoval, tupil, odmítal, znevažoval, likvidoval a argumentačně utloukal.

Fakt - vaše dialektika je obdivuhodná.
Berte to jako poklonu od člověka, který se tou marx-leninskou dialektikou dost dobře bavíval.
Potichu a vskrytu, pochopitelně.
Jinak to nebylo doporučeníhodné.

(Jistý PHDr. PeadDr. prof. V. Kahuda, DrSc. takto marx-leninsky dokázal obhájit něco, co nebezpečně připomínalo "nesmrtelnou duši... A soudruzi mu to publikovali! To byl, pane, frajer!)

Tak ještě jednou: V patentovém systému mohu napsat program, aniž bych komukoliv koukal přes rameno, a přesto s tím programem nemusím mít právo nakládat jak uznám za vhodné, protože jsem v něm náhodou nezávisle použil stejnou myšlenku jako nějaký majitel patentu. Výsledek mé práce tedy v podstatě patří někomu jinému, což považuji za jistou formu znárodnění. Připočtu-li k tomu působení patentů na vyloučení konkurence ve prospěch několika největších a vzájemné výměny patentových práv mezi nimi, tak tu máme jako vyšité společné vlastnictví, ze kterého těží jen ti vyvolení.

Pokud hovořím o svobodném softwaru a výměně myšlenek, pak tím myslím samozřejmě dobrovolné zveřejňování, tedy opak znárodnění. Své zdrojové kódy si nechejte, své nápady si tutlejte, to je vaše věc. Máme jiný názor na efektivitu našeho konání, to je v pořádku, uvidíme, kam kdo dojde, to je skutečná a prospěšná konkurence. Ale nesnažte se dělat si prostřednictvím patentů nárok na výsledky mé práce nebo mi ji znemožňovat.

O žádné myšlenkové veletoče se nejedná, možná že jste jen v zajetí myšlenkových veletočů někoho jiného a díváte se na tyto věci štěrbinou z úzkého, jím ohraničeného prostoru. To také nic ve zlém, trpíme tím v různých situacích všichni a mnozí nás v těchto krabičkách moc rádi drží.

Ale abychom se vrátili k patentům.

Je nesmysl a nechápu jak je vůbec možné, patentovat algoritmy, které jsou už dávno známé, nebo něco naprosto obecného.

Kdosi se tu zmiňoval o patentu na parní stroj. Nuže, Watt ho vynalézal a postupně vylepšoval cca 20 let, než mu začal vynášet. Získal patenty na dvojčinný válec, na šoupátkový rozvod, na odstředivý regulátor a tak dál. Všecko bylo konkrétní a nové. Nezískal patent na libolný rozvod páry nebo jakýkoli regulátor otáček. Jen na ten svůj. A taky nedostal patent na páru, ani na "ohřev vody spalováním některých organických sloučenin za účelem výroby téže". Což mi připomínají některé současné patenty, pokud ovšem to, co se o problematice píše, je pravda.

Na druhou stranu by se asi nikomu nevyplatilo 20 let blbnout kolem ohniště a pálit si prsty párou, vymýšlet a testovat a zase vymýšlet a zavrhovat a testovat a investovat spoustu času, práce i peněz, kdyby zítra po prodeji prvního kousku přišel někdo jiný a řekl "Hurá, já vyrábím taky parní stroj. A levnějc, vždyť všechno nové na něm je obecné intelektuální vlastnictví..."
Vznikl by parní stroj? Nebo by se zůstalo u žentouru a pár nevolníků?

Mimochodem - je mi jedno, když se někdo rozhodne dávat plody své práce všanc. Rajsčata, která si vypěstuju na zahrádce (mňam!) jsou k disposici široké rodině jakož i přátelům.
Zdarma, pochopitelně.

Trochu mi vadí, když takto postupují lidé, kteří si jen hrají a jsou placeni z veřejných, tedy i mých peněz. Takže svými daněmi, s jejichž placením souhlasím, neb podporu školství nebo silnic považuji za smysl mající (kruci, jak já nemám rád to Havlovo "smysluplný"!), leč za poněkud smyslupostrádající považuji to, že si zároveň financuji konkurenci.
Kterážto konkurence vlastně konkurencí není, neb konkurovat nemusí a navíc se ještě tváří supermorálně, což mě i u zmíněného Havla sralo velice velmi.

Aha, takže vy se ve skutečnosti bojíte konkurence. To je ovšem váš problém, že v ní nejste schopen obstát.

Já naopak považuji za správný princip, že výsledky práce financované z veřejných peněz jsou veřejnosti k dispozici. Tímto způsobem už vzniklo hodně zajímavých věcí, rozhodně se nejedná o pouhé hraní si. A čím více svobodného softwaru vzniká, tím lépe pro mě coby softwarového vývojáře, protože mi to přináší lepší možnosti uplatnění.

Já se nebojím konkurence.
Ovšem konkurence za férových podmínek.
Když někdo vytvoří produkt za férových podmínek, to znamená, že si bude financovat všechno, co k takové práci je nutné, ze svého. Ze svého konta, ze svých dřívějších zisků, ze svých budoucích zisků (tedy prostřednictvím úvěru), z toho co mu odkázal Strýček Skrblík... Proč ne. Tam si konkurujme. Vyhraje, možná, ten s lepším výrobkem. Nebo lepším managementem, marketingem, reklamou... Ten lepší. Aspoň v něčem. Třeba lepší jen cenou.

Ne ale pokud konkurenta financuji ze svých daní.

To je totiž ještě horší nesmysl, než tržiště přeplněná nedaněným a neprocleným textilem, vyráběným bez sociálních a zdravotních odvodů. Tam jde "jenom" o to, že někdo má neodůvodněně snazší podmínka.
Tady si konkurenta navíc platím.

Pokud financujete svoji práci ze svého, tak jste dobrodinec :-). Za normálních okolností práci financují zákazníci. A veřejná zakázka je také zakázka a mnohdy je užitečná.

Dle vaší argumentace bych mohl stejně dobře tvrdit, že z mých daní nemá být financováno vzdělání (školy všeho druhu, apod.), protože si tím pěstuji budoucí konkurenci. Ať se každý naučí číst, psát, počítat a vyvíjet software za své. Pěkná blbost, ne?