a) Už ve starém Řimě platila zásada, že zákon musí být takový, aby se dal dodržovat. Což zákon o softwarových patentech rozhodně není. To by se ukázalo velmi jasně, pokud by nebyly povoleny hromadné smlouvy o výměně patentů mezi firmami, ve kterých není uveden dokonce ani jejich výčet. Právě v kombinaci s těmito smlouvami se uvedený zákon stává nikoliv zákonem na ochranu duševního vlastnictví, ale zákonem na zákaz konkurence. A pokud bude prohrán boj o softwarové patenty, měli bychom bojovat právě za zákaz těchto smluv a požadovat smlouvu na každý patent. Nemožnost zákona v praxi by se zakrátko ukázala v celé nahotě.
b) V celém patentovém právu platí zásada, že patentovat lze pouze originální, dosud nepublikované řešení. Pokud se v průběhu sporu ukáže, že nějaké řešení bylo publikováno před udělením patentu, byl patent udělený omylem a měl by tedy být neplatný.
c) Zatímco program je majetkem autora, data jsou ve valné většině majetkem uživatele. Patentování datových formátů omezuje vlastnická práva uživatele v nakládání s daty a proto by tato možnost neměla být vůbec povolena.
d) Domnívám se, že právo na duševní vlastnictví může mít pouze tvor, který má duši. Patent by měl patřit autorům myšlenky, nikoliv jejich zaměstnavateli. Jinak jde o ukradené duševní vlastnictví! A okrást zloděje není zločin.
a) >zákon musí být takový, aby se dal dodržovat.
Už aby to bylo
b) Ne vždy se tato zásada dodržuje (proč zmizel z reklam králíček Azurit? Patentovala si ho dodatečně konkurence)
c) Právník by vám asi řekl, že Vás nikdo nenutí program používat.
d) Zaměstnavatel platí člověka za vymýšlení, takže by z toho měl mít nějaký zisk.
Pouziti roztomileho zviratka komunikujiciho s detmi ke zvyseni prodeje zbozi.
Myslim ze v tech 30 000 podanych prihlaskach, ktere cekaji na Evropskem patentovem urade na to az bude mozne na ne udelit patent, se neco takoveho najde.
