iAPX 432 a i860. Obě to byly radikálně odlišné architektury od tehdejší x86. A jedním z hlavních důvodů jejich "pádu" byla špatná podpora překladačů. Co přesně překladače nevyužívaly - tak to nemohu sloužit, ale předpokládám, že prostě pro VLIW (i860) se nekvalitní překladač projeví mnohem víc, než u skalárních procesorů.
Ja si myslim ze to bylo i dobou - v te dobe jste meli nejaky prekladac bud od vyrobce, anebo neco komercniho, kde jste zrejme tvrde narazili ze podpora byla klasicky neresponzivni.
V dnesni dobe je mnohem snazsi fungovat s jakoukoliv nestandardnosti - protoze prekladace funguji na hromadu architektur a udelat si fork pro neco navic neni problem - uz je na to priprava v toolchainu.
Takze si myslim, ze s tim jenom prisli v nespravnou dobu :)
Je to tak, byla dost jiná doba a zrovna Intel se snažil dodávat jak technologie (procesory), tak i tooling. Někdy se to podařilo, většinou ale mimo x86 docela pohořeli.
ARM na to šel jinak, protože ještě před vznikem reálných AArch64 čipů byla k dispozici dokumentace (minimálně pro vybrané projekty) a dokonce i emulátory, což umožnilo například vývoj JRE pro tyto čipy, aniž by kdo viděl reálně fungujícího švába :-) Takže načasování příchodu na trh bylo mnohem lepší a nakonec je to jedna ze dvou platforem (možná jsou kromě RISC-V a AArch64 i další, ale spíš ne), která za posledních 20 let skutečně prorazila.
Děkuji za další povedený článek, ale to je pro tohoto autora standard, že nikdy nezklame. Nedávno jsem si pokládal otázku, jak vlastně funguje běh systémů na vícejádrovém SoC, nejlépe pokud se jedná o odlišná jádra... Ale začal jsem s RPi3, ale moc jsem neuspěl. Vždycky můj kód fungoval, ale bylo ho nutné na dalších jádrech pomocí GDB pustit. Nemáte něco na toto téma, nebo možná mi takový článek unikl. Díky a jen tak dál.