Potom co jsem přešel na dlaždice, se mi hodně osvědčilo vytvoření většího počtu ploch (deseti), které jsou natrvalo. Každá je pojmenovaná a přepínám se na ni pomocí speciální klávesové zkratky - "alt + d" pro "dev" se používá a pamatuje mnohem lépe, než "alt + 4".
Druhá věc, bez které by to bylo úplně k ničemu, je nastavení pravidel, na které ploše se má která aplikace spouštět.
Konfigurace nedala zase tolik práce a vždy jsem si 100% jistý, co stisknout, abych se dostal tam kam chci.
Jen nevím, jestli to je zrovna i3 way.
Další věc, kterou si nemůžu vynachválit, je klávesová zkratka pro přeskočení na na poslední navštívenou plochu a klávesová zkratka pro skočení na okno, které má urgency.
"Druhá věc, bez které by to bylo úplně k ničemu, je nastavení pravidel, na které ploše se má která aplikace spouštět."
To je sice skvělá vlastnost, ale k čemu, když mám firefox na třech různých plochách, v každém 3 až 20 tabů a title oken se mění podle title stránky v právě aktuálních tabech - jak pak zajistit, na které ploše se které okno objeví?
Když jsem používal openbox, používal jsem plochy možná stejným způsobem. Jedna plocha reprezentovala jeden projekt/úkol. Takže jsem na ní měl všechny aplikace, které jsem k danému problému potřeboval. Typicky pak byl prohlížeč na všech plochách.
S XMonadem jsem přešel na způsob, kdy na jednu plochu patří pouze aplikace ke stejné činnosti. Tzn na ploše "www" leží několik instancí prohlížeče a například download manager. Asi to není pro každého, jen jsem se chtěl podělit o své zkušenosti.
No jo, ale podle čeho je pozná? Nebo je musím vždy po startu rozstrkat na ty plochy? To musím teď v xfce a nenapadá mne, podle čeho by je mohl rozlišit. Aha, napadá, mohl by si při vypínání uložit aktuální title a doufat že při příštím spuštění ten title bude stejný... to bych asi zvládl nascriptovat. Dík za inspiraci.