Netusite nekdo jak fungovalo to pero? U rastrovych CRT displayu je v hrotu fototransistor ktery vysle impuls v okamziku kdy pod nim proleti papersek cimz se z X a Y citacu zjisti poloha hrotu.
U vektorove obrazovky to ale tak jednoduche nebude, kdyz v nekterych mistech paprsek vubec nekresli. Mozna ze se k tomuto ucelu pouzival ten kriz co se vykresloval jako kursor. Jenze na zacatku se nejak muselo zjisit kam ukazuju a to by znamenalo pokazde, kdyz pocitac ztrati polohu pera, proscanovat cely display, coz by vedlo k neprijemnemu bliknuti.
Ale kdovi, mozna prisli na neco chytrejsiho.
Jestli jsem to spravne pochopil, tak se nejprve musi zmacknout funkcni tlacitko, napriklad „Draw line“.
Potom se na obrazovce ukaze zamerovaci kriz, na ktery se musi polozit svetelne pero a nasledne se provadi klasicky drag (pero se muze trosku zvednout, protoze ma „reflektorek“, ktery neztrati zamereni).
Sutherland ve sve praci popisuje, jak se udrzuje zamereni tohoto krize, ten totiz musi svetelne pero sledovat. Pri vyssi rychlosti posunu pera se asi zamereni ztrati.
Tady je citace:
„In order to follow normal motions of a hand held light pen I have found
it necessary to redisplay the tracking cross about 100 times per second, taking 1
millisecond per display. When the cross is being “dragged” across the screen at
the maximum speed I have achieved, successive crosses are displayed about
0.2 inches apart and the maximum pen speed is thus 20 inches per second
which has proven quite enough for the experiments conducted. If the light
pen is moved faster than that, the tracking cross will fall entirely outside of its
field of view and tracking will be lost. I use the loss of tracking as the so-called
termination signal for all pen tracking operations.
“
Dalsi fantasticke ukazky ranych uzivatelskych rozhrani, proti kterym jsou v nekterych ohledech stale ta soucasna nedomyslena a primitivni (The real romance is out ahead and yet to come. The computer revolution hasn't started yet. Don't be misled by the enormous flow of money into bad defacto standards for unsophisticated buyers using poor adaptations of incomplete ideas. :-), lze videt ve znamenite prednasce Alana Kaye: Doing with Images Makes Symbols.
Doporucuji ke shlednuti kazdemu, kdo se zajima o pocitace – uvidite vyvoj i soucasny stav pocitacu, uzivatelskych rozhrani a vyvojovych prostredi ze zcela nove perspektivy. Ale musim take varovat – vybusnejsi povahy (jako ja) muze popadnout zachvat zurivosti, kdyz uvidi, jakymi zbytecnymi oklikami se nyni zacinaji prosazovat myslenky, ktere byly vymysleny a implementovany v sedmdesatych letech..
Dostupne na http://www.archive.org/search.php?query=Doing%20with%20Images%20Makes%20Symbols
Tak toto je jedna z nejzajímavějších přednášek, jakou jsem v poslední době viděl! A navíc – člověku vždycky udělá radost, když zjistí, že lidi jako Alan Kay mají na věci podobný názor. ;-)
Tak si říkám – jak by asi vypadal svět, kdyby se takovýmto lidem dala volná ruka a velkorysé finanční prostředky.
Já ji neviděl poprvé a stejně mě vždycky fascinuje :-) Ty finanční prostředky by nemusely být ani nijak závratné. Nic, co by neutáhlo i Česko, viz
http://www.computerworld.com.au/article/352182/z_programming_languages_smalltalk-80/
Vřelé díky za tenhle odkaz. Právě jsem dokoukal první díl a musím říct, že mi to opravilo moje znalosti časové škály co-od_kdy existuje v některých bodech i o 20 let :-O – holt železná opona je znát.
A bohužel i souhlas s tou zuřivostí, v poslední minimálně dekádě je to ještě o dost horší než pouhé „…poor adaptations of incomplete ideas…“
Jedná se o možnost vytvářet různá geometrická omezení pro kreslené či editované objekty ve výkrese. Jedno z nejjednodušších omezení, které lze těmto objektům přiřadit, spočívá v tom, že se úsečce předepíše, že může být pouze horizontální nebo vertikální. Pokud je toto omezení zadáno před začátkem kreslení úsečky (pomocí tlačítka na ovládací konzoli), je již v průběhu kreslení zajištěno, že úsečka bude buď vertikální či horizontální (tj. po zadání jejích okrajových bodů se jeden z bodů přesune na správné místo).
Minimalne pro nove kreslene objekty (aspon v Microstationu, se kterym mam zkusenost) to jde bezne. Zvoli se zpusob kresleni napr. usecky – uhlem a delkou. Jeden atribut se nastavi „natvrdo“ pomoci klavesnice a zbyvajici „volny“ mysi. Kolmice (i obecny uhel) jdou samozrejme taky. Ale asi jsem to spatne pochopil a je tim mysleno ze mohu libovolne prechazet mezi horizontalami a vertikalami bez neustale potreby menit „pevny“ atribut uhlu. To by se muselo nejak delat pomoci chytaci mrizky.
Aha, tak ne, je to mysleno tak, ze to jine CAD/CAM aplikace neumi ( mnoha současných kreslicích aplikacích
– ktere?).
To je právě ono :-) Slavné uStation a AutoCAD samozřejmě mají uchopovací režimy, ortho režim, mřížku a podobné jednoduché věcičky (to dokážete naprogramovat i s minimální znalostí geometrie), ale Sketchpad, alespoň podle toho videa (doporučuji shlédnout) umí aplikovat geometric constraint i na již vytvořenou kresbu, což je podle mě naprosto geniální myšlenka a toto již implementačně jednoduché vůbec není.
Pro zajímavost, takhle se vyjádřil Alan Kay k možnosti vytvořit emulátor Sketchpadu
http://lists.squeakfoundation.org/pipermail/squeak-dev/2010-June/151462.html
a tady je příspěvek s odkazy na dokumentaci ke Sketchpadu a simulátor Alta
http://lists.squeakfoundation.org/pipermail/squeak-dev/2010-June/151387.html
Lisa nebyl 8mi bitovy pocitac. Lisa ma m68k coz je bez ohledu na to co se kdo snazi tvrdit 32bitovy procesor. Puvodni teorie Applu byla, ze Lisa ma byt 32b pracovni stanice kdezto Mac 8mi bitovy osobni pocitac (nebo neco takoveho). Mac dokonce i dlouho po vydani nemel self-hosted vyvojove prostredi a aplikace se crosskompilovali prave na Lise. Ze to nakonec dopadlo tak, ze puvodni Mac byl vlastne vykonnejsi a presto levnejsi nez Lisa by se dalo pripsat tomu, ze navrhari Lisy ponekud predbehli svoji dobu.
Mate samozrejme pravdu, necham to v clanku opravit, diky za upozorneni.
U Lisy byl asi nejvetsi problem s tim, ze pomer cena/vykon nebyl pro tehdejsi uzivatele nijak privetivy. Sice Lisa umela v porovnani s dalsimi osobnimi pocitaci te doby neskutecne veci, ale na druhou stranu s 1 MB RAM to byl hodne drahy pocitac (mam dojem ze zacinal nekde pod 10000 dolaru).
Naproti tomu Macintosh zacinal u zakladniho modelu se 128 kB RAM a byl prodavan za $2500.
Paradoxni je, ze o par let pozdeji se situace opakovala v jinem obsazeni na trhu s OS – MS Windows 3.x a 9× sice nebyly nic moc, ale pomer cena/vykon tehdejsim uzivatelum evidentne dostacoval, takze se staly dominantnim OS na osobnich pocitacich.
No ono pomerne zajimave je, ze Macintosh mel puvodne byt 8mi bitovy (matne tusim, ze na 6502 nebo necem obdobnem). Ovsem tim, jak vyvoj byl s Lisou do znacne miry prolnut, tak vyvojari z Lisy okopirovali vsechno mozne vcetne volby procesoru, nutno podotknout, ze povetsinou tak, ze vysledna kopie vysla daleko levneji. Treba QuickDraw ma Apple i Lisa, podstatny rozdil je ovsem v tom, ze na Lise je to implementovane v nejakem Pascalu, kdezto na Macu je to rucne optimalizovany assembler.