Mají podle vás komunitní sítě i dnes své místo? Není to jen přežitek z minulosti, kdy se komerční internet teprve rozvíjel?
Myslím, že tato otázka v komunitních sítích rezonovala v počátcích, tj. v letech 2002–2012. Od té doby se situace změnila tak výrazně, že dnes už nad smyslem našich spolků nikdo z nás nepřemýšlí, odpověď je dána tím, že za více než 20 let existence komunitní sítě stabilizovaly své členské základny, vybudovaly vztahy s místními samosprávami, školami a neziskovami, vytvořily si střešní organizace a zajistily dlouhodobou udržitelnost. Samozřejmě, za tu dobu spousta lidí a sítí zvolila jinou cestu. Ale spolky, které dodnes existují, říkají jednoznačně: „Baví nás to, děláme to dlouho a dobře a chceme v tom pokračovat.“ Je to stejné, jako u jakékoli jiné lidské aktivity: srdcaři zůstávají a k nim se připojují noví lidé, z nichž se časem mohou stát další srdcaři.
Proč má smysl stále budovat komunitní síť?
K tomu vede spoustu scénářů a důvodů, které jsou stejné i u jiných typů aktivit, vyžadujících součinnost více lidí. Obecně řečeno, telekomunikační sítě vlastněné spolkem jsou a měly by být stejně běžným jevem jako vodárenské sítě v majetku obcí, SVJ v bytových domech nebo aktuálně se rodící komunitní energetická infrastruktura ve vlastnictví společenství, což budou v převážné většině také spolky nebo družstva.
Proč se podle vás začal stát o internetové spolky zajímat?
Stát se o nás zajímal od počátku, a to v pozitivním slova smyslu. Místní samosprávy v obcích, kde komunitní sítě vznikly, byly z tohoto fenoménu nadšené a aktivně se zapojovaly do budování spolkových sítí, možná i proto, že komerční operátoři o budování optických sítí v malých obcích donedávna nejevili žádný zájem a v porovnání s „one-man-show“ s.r.o., u nichž se budoucnost a udržitelnost nedá předvídat ani nijak pojistit, je spolek sdružující místní aktivní lidi pro každého starostu přirozený, jednodušší a předvídatelný partner, zvláště když do něj může obec vstoupit formou členství a přímo tak ovlivňovat jeho činnost.
Co se týče státní správy, některé spolky se již v minulosti registrovaly u ČTÚ, neboť i spolky mohou ve své vedlejší činnosti podnikat. V našich spolcích v minulosti proběhly také kontroly finančního úřadu (dále jen FÚ) a i ty byly bez závad, vzhledem k tomu, že na účetní i právní otázky ve spolcích jsme kladli vždy velký důraz.
Čtěte také: Internetové spolky v ohrožení: chcete komerční nebo Nekomerční.net?
Stát o nás věděl i na nejvyšší úrovni. Na YouTube dodnes visí video rozhovoru o komunitních sítích s tehdejším ministrem informatiky Vladimírem Mlynářem, který byl k jedné z komunitních sítí doma připojen a v rozhovoru tento fenomén chválí jako něco, čím je naše země světově unikátní.
Nyní však finanční správa tvrdí, že provozování sítí financované formou členských příspěvků pro vlastní širokou členskou základnu není možné, aniž by pro takové tvrzení měla oporu v zákonech.
Proč jde podle vás o víc než jen o snahu narovnat konkurenční prostředí, ve kterém všichni platí stejné daně?
Například proto, že aktuální postup finanční správy (dále jen FS) zasahuje spolky, od kterých finanční úřady nevyberou buď nic nebo mizivé částky. V jednom z aktuálních řízení nám FÚ za období 2018–2021 doměřil daň z příjmu 1330 Kč, přičemž tato daňová kontrola trvala 17 měsíců a pracovalo na ní několik úředníků. Ti v rámci kontroly vytvořili desítky stránek textu, který českou legislativu pro spolky obrací naruby a plní ji chaosem a nejistotou. Urputnost a snaha úředníků najít chybu a zdůvodnit daňový doměrek za cenu naprosto nepřiměřených nákladů na jejich straně, celkový průběh kontrol ve všech našich spolcích i dosavadní vyjádření GFŘ zkrátka odpovídají jiným příběhům o kritické poruše systému na straně FS ČR, a proto my nyní vyzýváme stát: musíme to opravit!
Jaký je rozdíl mezi komerčním poskytovatelem a spolkem z pohledu zákona?
Základní rozdíl je v tom, že hlavní činností spolků nesmí být podnikání. Spolky v hlavní činnosti nesmějí systematicky vytvářet zisk, následkem toho banky spolkům nepůjčují peníze, a tak na velké investice musíme spořit mnoho let. Spolky také nemají konkrétního vlastníka, neexistuje nic jako „podíl na spolku“. O činnosti spolku si rozhodují sami členové spolku shromáždění na členské schůzi. Kromě volby statutárů, schválení činnosti a hospodaření si také sami rozhodují o výši členských příspěvků. Legislativních rozdílů je víc, z těchto několika základních příkladů je ale patrné, proč jsou spolky komunitních sítí spíše minoritním jevem.
Tomáš Dulík
Pracuje jako odborný asistent na FAI UTB ve Zlíně, designem telekomunikačních sítí se zabývá od roku 1996. Jeho domovským spolkem je UnArt, který od roku 2002 staví pro své členy počítačovou síť.
Je místopředsedou centrální organizace a předsedou pobočky UnArt Slavičín. Od roku 2012 byl také místopředsedou sdružení NFX, od roku 2021 je pak jeho předsedou.
Jaký je v něm rozdíl pro vás osobně jako člena spolku?
Pro mě spolek je a vždy byl ostrovem svobody, kultury, vzdělávání a demokracie. Může to znít pateticky nebo abstraktně, ale já jsem už dost starý na to, abych věděl, co mě ze všech možností a nabídek tohoto světa naplňuje a baví nejvíc. Komerční poskytovatel, kde jsem pouhým zákazníkem, mi žádnou z těchto hodnot nepřináší. Štěstí a smysl života v komerci a penězích nenalézám: „to spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království“.
Jak by spolky zasáhla povinnost odvádět daně z členských příspěvků?
My nemáme a nikdy jsme neměli s daněmi problém. Účetnictví i daňové legislativě jsme i v minulosti vždy věnovali takovou pozornost, abychom měli vše v pořádku. Legislativa pro spolky od začátku stanovuje, že spolky nemají tvořit zisk, tzn. že naše hospodářské výsledky a tím i daň z příjmů i v budoucnu budou vždy blízké nule. Pokud tedy zákonodárci rozhodnou, že nějakým způsobem omezí daňová zvýhodnění spolků, finanční dopad na většinu našich spolků bude neznatelný nebo nulový. Co se týče DPH, menších spolků se netýká, protože mají obrat menší než dva miliony korun. Větší spolky se na základě změny ZDPH zákonem č. 80/2019 Sb. v r. 2019 registrovaly k DPH, takže již pět let fungují v režimu plátců DPH. Proto vůbec nechápeme, čeho se FS ČR momentálně snaží dosáhnout.
Finanční úřad se opírá především o slabou spolkovou činnost. Má něco takového oporu v zákoně?
Finanční úřad v probíhajících kontrolách kádruje chování našich členů a posuzuje jejich aktivitu jako nedostatečnou. V české ani v evropské legislativě však neexistuje žádné ustanovení ani doporučení, že řadoví členové spolku musí být určitým způsobem a určitou měrou „aktivní“. K takovému kádrování není možné nalézt žádný precedent ani v judikatuře Evropského soudního dvora. Rozsudky NSS z dubna 2023, které kádrování aktivity členů spolků legitimizovaly jako správný postup, jsou v tomto směru světově unikátní, průlomové a já osobně je vnímám jako otevřený návrat našeho státu k ideologii a státní šikaně komunistické totality.
Jak velká část členů je aktivních a kolik se jich jen veze?
Obecně řečeno, spolky na vesnicích mají míru aktivity členů přirozeně vyšší než u spolků ve městech. Zejména proto, že na vesnicích se všichni lidé znají a jediné kulturní a sportovní akce jsou ty, které si sami uspořádají. Já sám jsem činný v několika různých spolcích a těch aktivních členů, kteří vymýšlí akce nebo chodí pomáhat, je ve všech spolcích stejné procento a jsou to spíše jednotlivci. To je normální a přirozené. Naopak nenormální a nepřirozené byly představy komunistických ideologů o socialistickém člověku, který je vždy a všude aktivní a nápomocný k budování světlých zítřků. Načež ty nejvíce příkladné altruisty, kteří zde žili, komunisté „za odměnu“ vraždili, posílali do kriminálů, uranových dolů, do nuceného exilu nebo aspoň vyhazovali z práce.
Tímto chci upozornit na fakt, že v rozsudku NSS u hkfree.org vs. OFŘ se slovní základ „aktiv“ vyskytuje 22krát na 24 stranách; když se podíváte na Akční program KSČ z 5. dubna 1968, četnost výskytů „aktiv“ je podobná: 41 na 32 stranách.
V rozhodnutích FS ČR a Nejvyššího soudu tedy vznikla judikatura o tom, že členové spolků musejí být aktivní, přičemž tyto judikáty ponechávají hodnocení míry aktivity zcela na subjektivním posouzení a svévoli úředníků a soudců. Takto přece o lidských osudech rozhodovali komunisté a pro nás je to zcela nepřijatelné.
FS ČR se již těmito rozsudky ohání a dnes posuzuje jako nedostatečně aktivní i spolek na vesnici, který má 100 členů, z nichž většina se účastní všech akcí spolku, a to velmi aktivně.
Jak si přesně finanční úřad představuje, že budete platit daně? Je ta představa reálná?
To my právě nevíme. Jedna z našich aktivit ve Sdružení za Nekomerční.net je snaha zjistit, jaké jsou představy FS ČR o správném fungování spolků. Odpověď na to zatím nemáme. Od roku 2014, kdy FÚ Hradec Králové zahájil kontrolu hkfree.org, tj. za více než 9 let, FS ČR nevydala žádnou oficiální metodiku ani žádnou veřejně dostupnou zprávu o tom, jak by podle nich měly spolky fungovat a účtovat.
Je pro vás větší problém budoucí platba daní nebo zpětné vymáhání?
Hlavní problém pro nás je to, že úředníci FÚ mohou svévolně zpětně měnit daňovou kvalifikaci všech našich příjmů a nákladů a tím zpětně „vyrobit“ nárok na platbu daně, penále a úroků, přičemž odvolací orgán (OFŘ) jejich rozhodnutí vždy označí za správné. Pro malé spolky pak vzniká dilema, zda zaplatit byť i malý doměrek a vystavit se riziku opakování této šikany v budoucnu, nebo zda zaplatit daňového poradce a právníka v soudním sporu, který ve výsledku vyjde na vyšší desítky až stovky tisíc korun. Tedy bude i o několik řádů dražší než ta doměřená daň.
Proč vzniklo neformální uskupení Nekomerční.net?
Protože všichni víme, že šikaně se nesmí ustupovat a je nutné se jí postavit, spojili jsme se a budeme bojovat za to, aby náš stát opravil tuto „poruchu systému“ FS ČR. Stát má svým občanům sloužit, ne je šikanovat.
Proč jsou členy jen některé vybrané spolky? Bavíte se i s ostatními?
Ano, bavíme se se všemi, kdo o to mají zájem. Řešíme to nejen ve Sdružení za Nekomerční.net, které je zatím neformální a nemá právní subjektivitu. Probíráme to ale i na všech akcích sdružení NFX (Neutral czFree eXchange, z.s.p.o.), ve kterém jsem předsedou. Na příští Valné hromadě NFX, kam jsou pozvaní i členové Nekomerční.net, budeme řešit mimo jiné i to, zda Nekomerční.net zastřešíme nějakou právnickou osobou.
Jak je to s podobnou spolkovou činností v zahraničí? Máte kontakt na komunitní sítě třeba v okolních zemích?
Komunitní sítě jsou i v zahraničí velmi rozšířený fenomén. Zahraniční kontakty a zkušenosti bychom velmi uvítali. Před lety jsme se zúčastnili průzkumu a jedné společné mezinárodní publikace o komunitních sítích, ale zrovna otázka daní u zahraničních komunitních sítí je pro nás velkou neznámou.
Víme, že komunitní sítě podporuje OSN svojí skupinou IGF (viz comconnectivity.org), EU pro ně má dotační projekty (např.: netcommons.eu). Je zarážející, že FS ČR řeší internetové spolky zrovna v době, kdy EU poskytuje masivní veřejnou podporu pro budování vysokorychlostních datových sítí, přičemž ČR tuto podporu skrze MPO přiděluje komerčním operátorům za podmínek, které se menším poskytovatelům nemůže dařit plnit. Podporu MPO pak čerpají především větší komerční společnosti, pro které je taková dotace lákavým vylepšením jejich zisků, zatímco spolky svoje sítě nadále budují pouze za peníze svých členů a jedinou veřejnou podporu pro nás jsou daňové úlevy, které většina spolků nevyužívá a nepotřebuje.
Přišla by podle vás o něco společnost, kdyby internetové spolky zanikly?
Já věřím, že dokud bude v Česku demokracie, internetové spolky nezaniknou. Naše mise je jasná: už 20 let ukazujeme, jak stavět a provozovat co nejlepší sítě s nejmenšími možnými náklady. Náš technologický rozvoj byl v minulosti vždy rychlejší než u komerčních subjektů, neboť veškeré své příjmy vkládáme zpět do rozvoje sítě. Zároveň s tím rostou i schopnosti, vědomosti a odbornost členů spolku, včetně těch nejmladších: jsme největší studentská síťová laboratoř v Česku.
Na druhou stranu, obavy ze zániku komunitních sítí jsou pochopitelné, protože česká společnost má se zákazy a útlakem spolků bohaté zkušenosti. Když pominu náboženské společnosti, které útlak provází odjakživa, tak zákazy spolků přišly pokaždé, když ve státě nastoupila totalitní moc. Skaut byl za 100 let své existence u nás zakázán třikrát, stejně tak Sokol, Orel a další. Nacisté za války zavřeli vysoké školy, ale komunisté po válce zrušili dokonce i profesní komory.
Pokud vzniklo zadání „zaklekněte na spolky“, které se před námi FS ČR snaží usilovně utajit, tak je naprosto oprávněné se ptát, odkud to zadání pochází, kdo z něj má mít užitek a kdo další bude na řadě.
