Trocha historie
Nadále platí, že sice je technicky možné začlenit podporu exFAT přímo do linuxového jádra, ale nikdy se tak nestalo. Důvody jsou stále stejné a tkví v původu tohoto souborového systému, který pochází z Microsoftu. A ač Microsoft od roku 2006 velmi změnil svoji firemní strategii vůči open-source projektům, začlenění exFAT stále není možné.
Připomeňme, že před několika lety příslušné patche připravil dokonce jihokorejský gigant Samsung. Vše nakonec skončilo pod GPL licencí, ale ani tak nebyl projekt do linuxového jádra začleněn, právě s ohledem na patentové nároky Microsoftu (myšleno samozřejmě softwarové patenty).
Několik poznámek
Nemá pochopitelně smysl příliš žehrat na SD asociaci, ta zkrátka před 10+ lety zvolila pro SDXC souborový systém exFAT, jelikož jde o pokračování do té doby používaného FAT32 na kartách SDHC. Implementace tak byly poměrně snadné, což bylo důležité (vzpomeňme, že v minulé dekádě ještě karty Secure Digital neměly tak dominantní postavení na trhu, stále soupeřily třeba s CompactFlash, případně Sony Memory Stick a z let dřívějších by se dal vzpomenout formát MMC – MultiMediaCard, fyzicky podobný SD). Dnes je SD ve zcela jiné pozici.
Souborový systém exFAT podporuje mimochodem až 256TB úložiště, což znamená, že ani nástupce SDXC, formát SDUC, nenaráží na strop (SDUC končí na v současné době teoretické 128TB kapacitě).
Microsoft na příslušné stránce informuje o tom, kdo má z hlediska exFAT určitá privilegia. Tak předně existuje několik firem, které mají vyjednánu možnost poskytovat licencované implementace exFAT (firmy Paragon Software Group, Express Logic, Embedded Access, Tuxera, HCC Embedded). Kromě Express Logic pak tyto firmy mohou od letoška poskytovat exFAT svým partnerům bez nutnosti přímé licence vyjednané s Microsoftem, což je poměrně zajímavý vývoj naznačující, že po 13 letech existence exFAT se přeci jen otěže uvolňují (nemá v tomto kontextu smyslu příliš rozebírat to, co se nabízí, třeba „konkurenční tlak“ formátů otevřených jako např. F2FS).
Nejnovější vývoj
Před třemi týdny přišel s dotazem, co je potřeba udělat pro začlenění, vývojář Valdis Klētnieks. Dle svých slov vyladil ovladač pro exFAT do podoby vhodné pro upstream. Odpovědi se zhostil Theodore Ts'o udržující v jádru Ext4. Připomněl, že exFAT podléhá určitým omezením, které Microsoft shrnuje na svém webu. Doporučil, aby se případného průzkumu zhostili právníci z Linux Foundation, aby bylo jasné, co lze a co nelze a příslušně podle toho pak mohli konat klíčové lidé, jmenovitě Greg Kroah-Hartman a Linus Torvalds. Dodal svůj osobní názor, že pokud chce Microsoft nadále být nepřátelský a bránit ostatním v používání technologie patentovými nároky, proč by měla komunita pracovat na lepší podpoře této patentované technologie.
Matthew Wilcox vznesl poznámku, jak mění náhled Teda na věc loňské otevření patentového portfolia ze strany Microsoftu. K tomu Ted dodal dobový komentář Software Freedom Conservancy, který stručně řečeno hovoří o tom, že připojení se Microsoft k OIN automaticky neznamená, že je možné použít patentovaný exFAT. Ne dokud Microsoft sám nezašle kód do Linuxu.
Do debaty se připojil James Bottomley, který doplnil zajímavý postřeh: víceméně by stačilo, kdyby Valdisovy patche v rámci Linuxu zaslal někdo s podpisem (signed-off) z Microsoftu.
Ky Srinivasan (což je generální manažer Enterprise Open Source Group v Microsoftu) jen krátce komentoval, že zjistí detaily, na což Valdis reagoval tím, že jeho kód je de facto někdejší GPL implementací exFAT od Samsungu (proti které Microsoft před lety bojoval), upravenou tak, aby fungovala s Linuxem 5.2. Ky Srinivasan odpověděl, že založil interní vlákno, kde věc bude probrána a poté se ozve s výsledkem. Od té doby uběhly zhruba tři týdny.
A pokud šéf příslušné Microsoftí divize potřebuje čas, aby zjistil, jak to vlastně je, pak je vhodný moment připomenout též dobový článek na ZDnetu obsahující i vyjádření viceprezidenta Microsoftu pro IP, Ericha Andersena. Když si vše poskládáme na jednu hromadu, můžeme si odnést maximálně tak dojem, že v Microsoftu nikdo nedomýšlel všechny souvislosti [kolem exFAT] a tak to nyní musejí firemní právníci analyzovat.
Proč vůbec exFAT musíme řešit?
Kdyby byl exFAT jedním z obskurních produktů Microsoftu, které v průběhu let zapadly, nic by se nedělo. Ale právě snadnost navázání na FAT32 vedoucí k použití exFAT u karet SDXC vedla k masivnímu rozšíření tohoto souborového systému. Těžko to vyčítat SD Association, ta šla pragmatickou cestou použití existujícího, v praxi ověřeného filesystému, který měl podporu velké IT korporace a který bylo relativně snadné nasadit a jehož použití nebylo náročným pro tehdejší třídu přístrojů s na dnešní dobu mizerným výkonem. S dnešním hardwarem by samozřejmě nebyl problém nasadit třeba F2FS, případně něco robustnějšího (btrfs, ZFS), avšak otázkou je, jaký by to mělo pro digitální fotoaparáty, kamery a další přístroje význam: nebylo by to spíše použití kanónu na vrabce?
Situace kolem exFAT tak trochu připomíná dobu před mnoha lety, kdy se řešila podpora souborového systému NTFS na Linuxu. Dnes se nad NTFS nikdo nepozastaví a je otázkou, zdali vůbec (kromě odborníků) někdo rozlišuje, jaká implementace podpory NTFS vlastně v té které distribuci je či není. Osobně se domnívám, že u exFAT je též pouze otázkou času, kdy bude zcela bezproblémově a všeobecně podporován distribucemi bez nutnosti nějaké licenční smlouvy s Microsoftem či prostředníkem.
