Hlavní navigace

Třicet let historie Apple (první část)

4. 4. 2006
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

V sobotu prvního dubna oslavila své narozeniny jedna z nejvýznamnějších společností historie výpočetní techniky (a techniky vůbec). Společnost, která, ač je svým tržním podílem v podstatě bezvýznamná, už od dob svého založení jednoznačně určuje směr, kterým se ubírá celý jeden průmysl. Řeč je pochopitelně o pověstné firmě Apple Computer, která si zejména nedávno získala pozornost technických nadšenců celého světa uvedením svého Unixového operačního systému Mac OS X.

Protože si myslíme, že podobně kulatého výročí se kvůli oné proklaté desítkové soustavě dočkáme jen jednou za deset let, rozhodli jsme se při této příležitosti připravit dvoudílnou historii této legendární „ovocnářské firmy”.

Apple založili 1. dubna 1976 tři mladí muži: Steve Paul Jobs, Steve Gary Wozniak a často opomíjený Ronald Gerald Wayne. Steve Wozniak totiž během své práce pro společnost Hewlett Packard přišel s návrhem počítače, ze kterého měl později vzniknout Apple I; ten předvedl svému příteli Jobsovi a společně se rozhodli tento stroj prodávat.

Prvního veřejného představení se Apple I dočkal v klubu elektronických kutilů, který v té době fungoval v Kalifornii a skrze který se přátelům podařilo prodat asi 200 v Jobsově garáži ručně vyrobených počítačů, po 666.66 USD za kus. Wayne ve firmě nepůsobil ani dva týdny, když ztratil důvěru v její potenciál a nechal se vyplatit za pouhých 800 dolarů.

Svůj omyl si možná uvědomil už ve chvíli, kdy k Apple jako investor přistoupil Mike Markkula s investicí 250 000 USD. Ta se rychle zhodnotila, když obrat společnosti přesáhl 2 miliony USD krátce po uvedení prvního prototypu počítače Apple II na historicky prvním veletrhu výpočetní techniky na západním pobřeží. Apple II měl barevný monitor, vešel se do stylové (na svou dobu) plastové skříně, jeho základní model se prodával za 970 USD a obsahoval 4 KB paměti.

Apple 2

Ve stejném roce byly uvedeny také počítače TRS-80 od firmy Tandy a Commodore PET, ale ani jeden z nich se nemohl úspěchem rovnat Apple II, a to i přes to, že se prodávaly levněji. Když Apple později uvedl ještě disketovou mechaniku (která se do té doby používala jenom u sálových počítačů) a stal se exkluzivní platformou pro VisiCalc, první tabulkový procesor historie, byl už úspěch definitivně potvrzen – do roku 1980 se prodalo přes 2 miliony těchto počítačů a zisky z akcií udělaly z obou Stevů milionáře prakticky přes noc.

Apple III, který byl uveden koncem 70. let, už měl ale potíže obstát v těžké konkurenci IBM PC (uvedeného 1981), vybaveného softwarem začínajícího Microsoftu. Extrémně rychlý rozvoj firmy také způsobil zmatky v infrastruktuře – už koncem roku 1980 Apple zaměstnával několik tisíc managerů, softwarových inženýrů, návrhářů i dalších lidí, o jejichž účelu a funkci ve složité korporační struktuře se raději ani nemluví.

Již v roce 1979 ale Jobs a několik jeho spolupracovníků po dobu tří dnů studovali pokročilé počítačové systémy vyvíjené firmou Xerox. Steva Jobse krátká návštěva v laboratořích Xerox PARC přesvědčila, že budoucnost počítačů leží ve správné aplikaci grafického rozhraní. Již v tom samém roce začal interní projekt, jehož cílem bylo vytvořit systém, který by příkazy, programy a soubory v počítači reprezentoval pomocí grafických idiogramů; tento převratný počítač byl nazván Lisa. Jobs byl z tohoto projektu krátce po jeho začátku vytlačen pro vnitřní neshody a začal tedy vyvíjet vlastní stroj, nazvaný Macintosh. V roce 1981 IBM uvedlo první PC. Díky ohromné finanční síle, která za ním stála, začal tržní podíl tohoto počítače prudce narůstat, pochopitelně hlavně na úkor Apple III. Management Apple rychle pochopil, že má-li firma uspět, potřebuje zkušené vedení. V roce 1983 pro Jobs nabídl své křeslo Johnu Sculleymu, presidentovi Pepsi-Coly. Z této doby také pochází legendární výrok: „Chceš do konce života prodávat slazenou vodu, nebo chceš tvořit historii?”

Lisa se stala historicky prvním prodávaným počítačem s grafickým rozhraním; předběhla uvedení Macintoshe téměř o rok. Tento stroj ale, jakkoliv působivá byla jeho technická stránka, komerčně zcela selhal, nejspíš hlavně díky svojí ceně (základní model se prodával téměř za 10 000 USD). 22 ledna 1984 byl během finále Super Bowl odvysílán dnes už legendární reklamní spot „1984”, kterým Apple uvedl první Macintosh. Počítač se začal prodávat ještě ten samý den, a to za 2495 USD. Ačkoliv představoval radikální změnu ve filozofii práce s výpočetní technikou a existovalo pro něj jen málo software, dosáhl vynikajících obchodních výsledků.

V roce 1985 Apple navíc uvedl LaserWriter, první laserovou tiskárnu dostupnou normálním smrtelníkům, která společně s programy PageMaker a MacPublisher těžila z prakticky exkluzivních grafických možností Macintoshe a definovala DTP odvětví výpočetní techniky, kterému Apple dominuje dodnes. Ačkoliv měl první Mac technická omezení, zejména malou operační paměť a neexistující pevný disk, zajistil své mateřské společnosti úspěch, zisk a silné pozice ve světovém grafickém průmyslu.

Mezitím se ale mezi Jobsem a Sculleym vyostřil konflikt, který nakonec vyvrcholil v Jobsově pokusu o tajné převzetí kontroly. Pokusil se Sculleyho poslat na smyšlenou obchodní schůzku v Číně a za jeho nepřítomnosti uspořádat valnou hromadu. Sculley se však o tomto plánu na poslední chvíli dozvěděl. Po krátké konfrontaci byl Jobs zproštěn svých povinností a rezignoval, ponechávaje Scuellyho ve vedení Apple. Uvedení Macintoshe II v roce 1987 už se tedy obešlo bez duchovního otce tohoto počítače. Tento počítač podporoval tehdy revoluční SCSI disky, měl větší paměť (1–4 MB) a byl vybaven novým procesorem od Motoroly. Spolu s uvedením Macintosh Portable a některých dalších vedlejších produktů se zdálo, že Apple nemůže nic zastavit. V čerstvě uvedených Windows 1.0 tehdy ještě nikdo nespatřoval skutečnou hrozbu, zejména kvůli žalobě na Microsoft, o které si byl Sculley jistý, že mu zaručí exkluzivní práva na grafický interface u osobních počítačů.

Už v roce 1990 byl však trh přeplněn klony IBM PC, vybavenými Windows 3.0. Ačkoliv se tyto stroje ještě nemohly zcela rovnat výkonu a technickým možnostem Macintoshe, poměr cena/výkon silně apeloval na racionální stránku zákazníků a nakonec přinesl úspěch Microsoftu a jeho partnerům. Sculley se pokusil zachránit situaci prodejem licencí Mac OS, ale tzv. Macintosh-Clones měly jen minimální úspěch. Krátce po té se zaměřil na vývoj nového PDA, ze které se nakonec stal legendární Newton.

V roce 1991 se situace Apple částečně zlepšila s uvedením prvního PowerBooku a nového OS, nazvaného System 7. PowerBook 100 prakticky definoval pojem laptop a System 7 technicky opět o něco předehnal platformu Windows, která začínala úroveň Macintoshe rapidně dohánět. Produkty, které následovaly v dalších letech, zejména pokus o digitální fotoaparát Apple QuickTake nebo dnes už pověstné PDA Newton, byly však již zcela katastrofálním selháním nejen po komerční, ale i po technické stránce.

Apple 1

V roce 1993 se valná hromada Apple rozhodla, že Sculley skutečně není kompetentní společnost vést k úspěchu a zprostila ho jeho pravomocí. V roce 1994 se pak, už pod vedením nového CEO, Apple spojil s IBM a Motorolou a začal pro své počítače používat PowerPC procesory, které sice původní platformu Motorola 68k překonaly ve výkonu, ale také jen podtrhly už tehdy patrné nedostatky System 7 – tomu chyběla především podpora pro chráněnou paměť, kterou Microsoft uvedl už ve Windows 3.1. Dalším problémem byla poměrné úzká navázanost na konkrétní architekturu procesoru, které se MacOS zbavil až ve verzi 8.5. (Do té doby části systému běžely emulovaně.)

Když Microsoft uvedl Windows 95, Apple navenek působil sebejistě; uvnitř však už nějakou dobu několik týmů hysterickým tempem připravovalo, nutno říci že až nepochopitelně neúspěšně, nový systém, který by nahradil velmi rychle stárnoucí System 7 a z něj odvozené Mac OS 8 a 9. Zřejmě nejvýznamnějším pokusem této doby byl projekt Copland, jehož cílem bylo přepracovat systémové základy MacOS a implementovat tolik potřebný chráněný mód paměti a preemtivní multitasking.

root_podpora

Apple 4

Ve stejné době Apple také jednal s Microsoftem o možném použití Windows NT (které v té době, ačkoliv se o tom moc nemluví, podporovaly více nejrůznějších platform než leckterá verze BSD dneška a naprostá většina Linuxových distribucí), se společností Be o možném převzetí systému BeOS a pokoušel se dokonce i o vývoj systému PinkOS, založeném na upravené verzi SmallTalku.

Apple 3

V roce 1997 bylo nakonec rozhodnuto o fůzi se společností NeXT, založené Stevem Jobsem … Příště si povíme o historii firmy NeXT, která je dnes stejně samozřejmou součástí Apple, stejně jako nadměrné používání průhledného plastu a agresivní reklamní kampaně. Zůstaňte naladěni.

Pracovali jste někdy s počítači Apple?

Byl pro vás článek přínosný?