Hlavní navigace

Trigger

Tomáš Guzdek

Máte rádi automobilové závody, ale neradi jezdíte v přesně vytýčené trati mezi mantinely nebo dokonce dokolečka po jednotvárném okruhu? Zkuste Trigger. Na okruh zde nenarazíte a trať tu je jen pro pořádek, nikterak neomezuje.

Trigger je příjemná hra pro odreagování pro ty, kteří si chtějí zazávodit nebo se jen tak vyblbnout za volantem a jsou si vědomi toho, že veřejné komunikace pro tyto účely nejsou příliš vhodné a jiná místa zase obvykle nejsou ideální pro auto.

Hra je k dispozici pod licencí GPL a je psána tak, aby ji bylo možno hrát nejen v GNU/Linuxu, ale i na Mac OS nebo ve Windows. V Linuxu je instalace jednoduchá a pokud máte již v systému nainstalovány knihovny SDL, SDL_image a OpenAL, stačí stáhnout a rozbalit binární balíček, který zabírá necelých 6 MB a můžete začít hrát. Před stahováním není na škodu zkontrolovat zdroje své distribuce, zdali není k mání přímo distribuční balíček. V Gentoo jej například naleznete v portage v games-sports/trigger.

Seat

Trigger již máme nainstalován, takže s chutí do toho. V úvodu si zvolíme, zda chceme hrát jet jeden závod nebo bojovat o pohár. V případě jednoho závodu, což je minimálně pro rozkoukání určitě lepší, máme na výběr ze čtyř tratí, které nesou nepříliš výstižné názvy jako „Far far away”, „Operation Desert Storm”. V prvém případě trať vypadá, jako kdyby byla situována na měsíc, ale trošku tam mate občasná vegetace. V druhém případě je již situace jasnější a s vozem se ocitáme uprostřed bujné vegetace v pořádném dešti. Pokud hře odpustíme kouř u pneumatik během razantnějšího zatáčení vozu ve vyšších rychlostech, tak by „Snow Level” mohl být opravdu zasněženou krajinou a trať jménem „Tea in the Sahara” také odpovídá pouští, jen ty kaktusy jako ve správném americkém westernu mi tam příliš nesedí.

Ford

Po trati přichází na řadu auta. Ke svezení je na výběr Seat Cordoba WRC, Ford Focus, nebo Mitshubishi Evolution VIII. Výběr je ovšem omezen podle trati, takže u některých se musíte spokojit pouze se Seatem a např. na sněhu již můžete vybírat ze všech tří vozidel. Těžko posoudit rozdíly v chování jednotlivých vozidel, ale minimálně v maximálních rychlostech se auta liší určitě. Se Seatem i Fordem se svezete maximálně rychlostí kolem 120 mil v hodině, ale Ford se na ni se svou šestistupňovou převodovkou dostane rychleji. Mitsubishi se je ochotno rozjet až na 135 mil v hodině. Zmiňoval jsem zde rychlostní stupně, ale ty se hráče bohužel příliš netýkají. Řadit bude automatika.

Po výběru vozu vozu jsme postaveni na trať a nezbývá nic jiného, než se v určeném časovém limitu dostat do cíle. V levém dolním rohu je výřez trati s místem, kde se zrovna nacházíme, který doporučuje cestu a ukazuje kontrolní body, kterými je potřeba projet. Záměrně píšu doporučuje, protože trať je zde nepovinná. Důležité je pouze projet kontrolní body a dojet do cíle v limitu. Kontrolní body jsou vidět jako zelené poskakující kruhy. Kontrolní bod, který je na řadě, svítí červeně a následující žlutě.

Mitsubishi

Jízdní vlastnosti aut jsou docela realistické a nějaký fyzikální model pod kapotou jistě bude. Uřídit automobil ve vysoké rychlosti ovšem není zrovna jednoduché a je potřeba dobře uvážit, kdy se výlet mimo doporučenou trať vyplatí. Auto je sice doslova nezničitelné a i když udělá 5× kotrmelec čelně přes střechu, je v pořádku, ale takové působivé salto ovšem znamená nepříjemné zdržení a času ve hře opravdu není nazbyt. Stejně zdrži i pomalá jízda špatným terénem, zkratky je třeba volit velmi obezřetně.

Pokud se v úvodu rozhodnete pro pohár, princip hry se v podstatě nemění, pouze vám přibývá závodů, které musíte absolvovat. Když trať projedete v limitu, postupujete dál a časem dostáváte na výběr i lepší auta. Když se trať nepovede, musíte ji znovu absolvovat a ztrácíte jeden ze tří životů.

Nehoda

Závěrem

I když hra asi nevypadá jako poslední novinka herního průmyslu, je velmi dobře hratelná a nudit se u ní člověk nebude. Nejvíc mne asi zamrzela absence možnosti hrát tuto hru s někým po síti, což by u hry fungující napříč operačními systémy bylo velmi zajímavé, a pak nepříliš velké množství map.

S absencí Multiplayeru toho běžný hráč moc nenadělá, pokud není zároveň i šikovný programátor a nevyužije GPL licence Triggeru. S mapami už je to lepší. Na webu projektu je pár dalších map, které stačí stáhnout, rozbalit do podadresáře maps a jsou připraveny k použití. Pokud se rozhodnete pro tvorbu vlastní mapy, potřebné informace tam najdete také.

Našli jste v článku chybu?