Canonical v dokumentu Intellectual property rights policy (politika duševního vlastnictví) vymezuje to, jak s Ubuntu uživatelé mohou nakládat. Část textu se pak věnuje i omezením. Ty se týkají zejména omezení používání ochranných známek či patentů Canonicalu. Free Software Foundation (FSF) Ubuntu kritizovala za to, že z dokumentu není jasně vysvětlen vztah ke svobodným licencím – primárně GNU GPL. Lidé z Canonicalu a FSF proto dali hlavy dohromady a vymysleli doplňující text, který by to měl napravit:
Ubuntu je dílo složené z mnoha děl, každé z nich zastřešuje jeho vlastní licence. Pro zjištění toho, jak můžete nakládat s konkrétními části Ubuntu, byste tuto politiku měli číst současně s licencemi relevantních balíčků. Abychom se vyhnuli pochybnosti, tak v případě, kdy kterákoliv jiná licence zaručuje práva, tato politika je nemění nebo neomezuje.
Pokud byste to z právnického jazyka nepochopili, jde o jasné potvrzení toho, že licence jednotlivých částí Ubuntu jsou nedotknutelné a cokoliv si Canonical do podmínek napíše, je nemůže nijak ohrozit. To je logické a pro lidi, kteří se pohybují kolem svobodného softwaru, samozřejmé. Ne všichni však mají takové povědomí a je jistě dobře, že nová politika už v tomto ohledu neposkytuje prostor pro nedorozumění. Canonical je spokojený, FSF relativně taky, přestože by uvítala ještě pár dalších změn. Další ale upozorňují na to, že je politika stále velmi problematická.
Ochranná známka omezuje redistribuci
Na vině je kdo jiný než copyright. Připomeňme, že řada firem i neziskových organizací ve světě open source vlastní ochranné známky na názvy a loga svých produktů. Většina firem obvykle používání známek příliš nepotírá, snad jen s výjimkou silně komerčních produktů. Mnohdy rovnou říkají (týká se spíše neziskových organizací): dělejte si s nimi co chcete, jen je nezneužívejte k podvodným aktivitám.
Canonical není výjimkou a má registrovány ochranné známky Ubuntu, Kubuntu, Edubuntu, Xubuntu, Juju a Landscape. Zmíněná politika vymezuje právě také možnosti použití těchto ochranných známek. Patří mezi ty přísnější, ale celkově není nikterak hrozivá. Ve zkratce jde o to, že pro použití názvu či loga v názvu produktu nebo například webové stránky je potřeba předem získat povolení. Canonical je uděluje relativně bez problémů, pokud se jedná o rozumné a ne vyloženě komerční projekty.
Problém je ale jinde – v redistribuci obrazů obsahujících ochranné známky. Po změně politiky na to upozornili dva uznávaní členi komunity. Jonathan Riddell, nedávno odvolaný lídr Kubuntu, a Matthew Garrett, v současnosti zejména vývojář CoreOS a přispěvatel mnoha dalších projektů. Politika duševního vlastnictví k redistribuci obrazů Ubuntu říká:
Můžete redistribuovat Ubuntu v jeho nezměněné formě, kompletně s instalačními obrazy a balíčky poskytnutými Canonicalem (to zahrnuje i publikování obrazů pro virtuální stroje).
Jakožto svobodný software samozřejmě můžete Ubuntu bez omezení upravovat, ale jakmile takovou upravenou verzi budete chtít zveřejnit, už ji nesmíte prezentovat jako Ubuntu. A pochopitelně by neměla obsahovat ani loga apod. Opět – pokud vám Canonical neudělí výslovné povolení. Podmínky k tomu říkají přesně:
Jakákoliv redistribuce modifikované verze Ubuntu musí být schválena, certifikována nebo poskytována Canonicalem, když bude spojena s ochrannými známkami. V opačném případě musíte ochranné známky odstranit a nahradit a znovu zkompilovat zdrojové kódy pro vytvoření vlastních binárek.
Pozor na obrazy a kontejnery
Je třeba si uvědomit, že se to netýká jen klasických derivátů, které se s podmínkami většinou bez problémů vypořádají. Buď zavedením vlastního názvu a loga nebo požehnáním od Canonicalu. Matthew Garrett upozorňuje na tři hlavní případy, které s velkou pravděpodobností představují porušení práv duševního vlastnictví Canonicalu a v praxi jsou velmi časté:
- zařízení, která obsahují upravené Ubuntu, byť neviditelné
- kontejnery založené na Ubuntu (Docker a spol.)
- obrazy pro cloud založené na Ubuntu
Vezměme si příklad, kdy do obrazu Ubuntu přidáte klidně jen jediný balíček a obraz nasdílíte do některého z repozitářů podobných obrazů. Jedná se o jasné neoprávněné použití ochranné známky Ubuntu. Správně byste museli veškerá loga apod. z distribuce odstranit a celou ji rekompilovat. To např. u zmíněných derivátů problém není – udělaly by to tak jako tak. Rekompilace ale nedává žádný smysl u kontejnerů a obrazů pro cloud, mezi jejichž hlavní výhody patří jednoduchost a rychlost použití.
Druhá věc je, zda vás za to Canonical požene k zodpovědnosti. S největší pravděpodobností nikoliv. Ale to by nás nemělo uchlácholit, podmínky použití mají být jasné a bez mezer. Změna je změna, ať změníte jeden balíček nebo tisíc, a arbitrární určení, do kolika je to ještě v pořádku a lze použít značku Ubuntu a kdy už ne, moc nedává smysl. Možná by víc pomohlo praktické řešení, kdy by Canonical umožnil technicky snadné odstranění známek a pro takto odvozené obrazy by se zažil jiný název. Podobně jako je to třeba u Red Hat Enterprise Linuxu, kdy všichni ví, že CentOS je jeho ochranných známek zbavená varianta.
Nejjasnější podmínky má Fedora
Jak to s podobnou redistribucí mají další distribuce, ptáte se? V diskuzích o této problematice se často hovořilo o Debianu, který by měl mít podmínky redistribuce volnější. Ve skutečnosti tomu ale tak není a i v případě Debianu je to celé poměrně zamotané.
Trademark Policy zmiňuje nejrůznější případy užití ochranné známky Debian, ale zrovna o redistribuci či odvozených dílech neobsahuje ani slovo. Na wiki (nelze považovat za oficiální zdroj) v sekci o derivátech se pak píše: Odvozené distribuce se nesmí jmenovat Debian.
Je ale zřejmé, že jsou na mysli opravdu klasické, značně pozměněné, deriváty. Z dalšího textu pak vyplývá, že možnost použití známky se odvíjí od toho, jak moc se odvozené dílo liší od čistého Debianu. Žádná kritéria ale k dispozici nejsou.
Z velkých distribucí problematiku nejpodrobněji řeší Fedora. Ta výslovně umožňuje redistribuci pod názvem Fedora i v případě, kdy odvozený obraz obsahuje pouze balíky z oficiálních repozitářů. Na jejich sestavě nesejde. V případě, kdy přidáte externí balíčky nebo ty z oficiálních repozitářů modifikujete, už musí jít ochranné známky pryč. Podle podmínek se to výslovně týká i obrazů a kontejnerů. Výhodou Fedory je, že se ochranných známek zbavíte poměrně snadno. Stačí odinstalovat pár balíčků a upravit několik dalších drobností.
Trademarkové a redistribuční politiky zřejmě nepatří mezi největší problémy, které by trápily uživatele Linuxu. Už jen proto, že vítězí zdravý rozum a Ubuntu, Debian ani Fedora nikoho nepopohánějí kvůli malichernostem. Bylo by však vhodné podmínky upřesnit, neboť s rozvojem kontejnerů a cloudu vůbec se můžeme setkávat s větším množstvím zásadnějších konfliktů.
