Myslel jsem si, že jsem to popsal dostatečně srozumitelně. Je to tak, jak píšete výše - kdykoli se resolver zeptá na jeden ze serverů, dostane dva (případně více) další, kterých se má ptát, a tak pořád dokola. Proto jsem napsal, že se mu exponenciálně množí úkoly.
Jakým způsobem (které a v jakém pořadí) servery dotazuje není standardem předepsáno a implementace se budou lišit. Nicméně obecná snaha je najít odpověď co nejrychleji, takže se resolver bude snažit jich vyzkoušet co nejvíc co nejdříve a dokud bude kapacitně stačit, pojede de facto do šířky.
Dává smysl ptát se obou najednou, použije se první odpověď, která dorazí. Když se server zeptá jenom jednoho DNS serveru, hrozí, že si vybral nějaký pomalý nebo vzdálený server, nebo v horším případě nefunkční – tj. čekal by na timeout a teprve pak by se ptal toho dalšího serveru.
Což mne vede k tomu, že mít 10 DNS serverů pro doménu asi nebude úplně nejlepší a měl bych to zredukovat…