Vlákno názorů k článku V počítači jsou jen jedničky a nuly od Kvakor - >I z teorie informace ostatně vyplývá, že maximální...

Záporné světlo sice ne, ale odlišné polarizační stavy světla ano. Takže světlo je naopak pro třístavovou logiku jako dělané - zhasnuto = X, kladný polarizační stav = H, záporný = L

To byla jen reakce na to "záporné světlo". Že sice nemáme záporné světlo, ale přesto ho lze velmi snadno a přirozeně modulovat třístavově. Klasický tranzistor sice světlem řízený není (i když je to relativní, pokud strukturu tranzistoru osvítím, tak ho tím světlem rozhodně budu řídit), ale vyvíjejí se optické součástky, které by snad jednou ty elektronické mohly nahradit.

Protože základními stavebními kameny dnešních logických obvodů jsou logická hradla a ta trivalentní nejsou (maximálně je možné je přepnout do vysokoimpedančního stavu). Při návrhu např. procesoru budou všechny logické rovnice které ho popisují postupně dekomponovány na úroveň základních logických funkcí (samozřejmě dvoustavových) a z nich budou kombinovány jednotlivé struktury na chipu.

Ty dnesni cipy vlastne vubec nejsou slozite, pouze jsou hodne integrovane, coz je rozdil. V podstate to je jen mrak unipolarnich tranzistoru, nic jineho. V te sve primitivnosti se jde tak daleko, ze i odpory (rezistory) jsou resene tranzistory. Problem s tristavovymi hradly je velky, staci se podivat vubec na funkci tranzistoru.

V čem je problém? Přesně se mi vynořila poznámka jednoho učitele matematiky - "není to složité, je to jen strašně pracné". A to je přesně co tu chtěl atarist říct - je to jen hromada primitivních elementů. Údiv budí to, že se někomu podaří tu hromadu udělat tak obrovskou, ne schopnosti těch jednotlivých elementů, které jsou minimální.

A proč si můžeme být jisti tou dvoustavovostí? No protože postupy návrhu dvoustavového logického systému jsou dovedeny k dokonalosti, existuje na to specializovaný, drahý ale hlavně praxí ozkoušený sotfware. Pokud byste do těch procesorů začal skrytě mastit trivalentní logiku, tak si to celé neuvěřitelně zkomplikujete:
1. nemáte k dispozici tolik propracovaných matematických metod k návrhu
2. nemáte na to software
3. nemáte lidi se zkušenostmi
4. zkomplikoval byste si tím ten chip - musel by mít zavedeno nebo si vnitřně vytvářet systém symetrického napájení, takže by se musely rozvádět tři úrovně, což dále komplikuje struktury na chipu, protože naprostá většina z nich (i u MOS chipů!) využívá izolační schopnosti závěrně polarizovaného přechodu - když vím, že někde může být +X voltů nebo 0, ale nemůže tam být záporné napětí, tak můžu využít toho, že ty a ty struktury tak od sebe budou odizolovány a celé bloky na tomto faktu budou postaveny. Při návrhu chipu se provede dekompozice až na jednotlivé tranzistory, odpory a kondenzátory, které samozřejmě přesně této vlastnosti využívají a jejichž struktura je jednotná. Celý problém vývoje chipu pak je akorát to, jak tyhle struktury ještě více zmenšit, jak jich nasekat co nejvíc vedle sebe a jak zařídit, aby to celé neshořelo a fungovalo to když se k tomu připojí napájecí napětí. V okamžiku zavedení trivalentní logiky můžete na tohle všechno v podstatě zapomenout a začít úplně od začátku - vymyslet optimální elementární hradla této logiky s přihlédnutím k technologii jejich budoucí miniaturní výroby, jejich optimální strukturu na chipu, rozvod napájení k nim, jejich vzájemnou izolaci atd atd. až k těm matematickým postupům redukce logických rovnic zhmotnělým v podobě odladěného vývojového softwaru.

ktera fakulta? :-)

Přesně tak, po jednom drátu. A právě proto je nesmysl vůbec vytahovat tu optimalizaci, ze které vyjde e a jejíž rovnici máte o kousek výše, která platí právě jen na ten případ 1z2/1z3.